Sakrální i světské stavby jsou součástí našich životů a světů, architektonická díla utvářejí tváře měst, vnášejí nesmazatelnou stopu člověka v krajině. A jsou symbolem doby, dokumentují její atmosféru, stupeň technické vyspělosti i odvahy člověka-tvůrce překračovat dosavadní hranice. Jsou učebnicí umění i dějepisu. Sotvakdo má možnost navštívit všechny zásadní stavby všech dob a napříč kontinenty osobně. Kniha Tisíc let architektury, která právě vyšla v nakladatelství Slovart, nás provede po dějinách architektury, po všech slozích, hnutích a tématech a představí nám velká jména, která svým dílem poznamenala svět. Nahlížíme-li do publikace, vidíme tisíc let architektury, stavby, které už ve své době vznikaly jako klasický výtvor tehdejšího stavebního umění - ale také takové, které představovaly odvážné experimenty, znamenaly revoluci. Uvědomujeme si, že někdejší spory zmizely v čase, budovy se staly, se všemi svými rekonstrukcemi, přeměnami, úpravami i restaurátorskými zásahy, dalším svědectvím vývoje techniky i myšlení. Sledujeme, jak se architektura liší nejen století od století, ale světadíl od světadílu. Kniha nás vrací do doby, kdy se rozdělila definitivně Římská říše na Západořímskou a Východořímskou, kdy se začíná i ve stavbách projevovat různý přístup ke křesťanskému náboženství - a tím i politické, ekonomické, kulturní, sociální a architektonické rozdvojení. Kolem roku 1000 vznikají románské stavby napříč Evropou. Pro 11. století jsou typické experimentování a návraty k minulosti. Symbolickým objektem je kostel, který je cíleně postaven pro liturgické účely. Byzantský model je překonán, stejně jako formální jazyk architektury klasického středověku: sloup nahrazuje pilíř, zcela se mění staticko-konstrukční systém, objevují se efekty perspektivy, šerosvitu. V letech 1039-1066 vzniká dóm v Trevíru, opatství Saint-Martin-du Canigou, v německém Kolíně kostel Panny Marie. Velmi důležitou architektonickou „laboratoří“ se stává během 11. století Normandie. Raný románský styl se nesmazatelně vrývá do zvláštní krajiny Katalánska a jižního Burgundska. Zároveň se ve Španělsku vyrovnává architektura s islámem a křesťanstvím. A v severní Itálii, v Modeně, se rodí originální dóm a v Pise se začíná budovat Campo dei Miracoli, náměstí Zázraků. A Norsko, které přistoupilo koncem 10. století ke křesťanství? To přispívá dřevěnými sloupkovými kostely, tzv. stavkirke, z nichž se do dnešních dob dochovalo pouhých 25. V Německu si románský styl staví „památku“ v podobě katedrály v Mohuči. To už se ale v Itálii a ve Francii začíná prosazovat gotika, nová senzibilita a nové architektonické principy. Stavby se zdvihají do závratné výše... Století za stoletím před námi defiluje v podobě hradů, kostelů, zámků, pevností a paláců. Přichází slavné období renesance, kolébkou „znovuzrození“ se stává Florencie. A pak stejně nesmrtelné baroko. A secese. V Americe se stavějí první mrakodrapy. Mezi dvěma válkami vzniká moderna. Architekti se snaží vzdálit akademickým stylům, používají nové materiály i technologie, vyhýbají se zbytečné dekoraci. Vévodí železo a sklo. Nové stavby se zasazují do živé tkáně měst. Objevují se slavná jména: Adolf Loos, Walter Gropius, le Corbusier. Frank Lloyd Wright, „největší architekt Ameriky“, či Jorn Utzon a jeho nesmrtelná Opera v Sydney. Přichází století jedenadvacáté. Stojíme na jeho počátku a obdivujeme nové divadelní budovy, kancelářské komplexy, kostely, mosty a nádraží. Kam kráčí architektura? Zkoumá stála nová řešení, která nabízejí nové technologie, ale vychází vstříc i změnám ekologického myšlení. Stavby, které využívají nové zdroje energie, nová estetika, to budou některé z příštích výbojů třetího tisíciletí... Fotografie převzaty z knihy: 1000 let architektury. Autorky: Francesca Prinaová Elena Demartiniová Tisíc let architektury Přeložily Jana Bílková a Tereza Sieglová Nakladatelství Slovart, 2006
|