Pro akutní Ia. stadium (období 1-2 týdny po míšní lézi) bylo vybráno 15 spodylochirurgických pracovišť, pro subakutní Ib. stadium (2-12 týdnů po míšní lézi) 4 spinální jednotky a pro chronické II. stadium (cca 6-26 týdnů po míšní lézi) 3 rehabilitační ústavy. Ke spinální jednotce v Brně, která byla deset let jediná v České republice, tak přibyla v r. 2002 spinální jednotka v Ostravě, v r. 2003 v Liberci a nakonec v Praze.
Spinální jednotka je úzce specializované oddělení, kladoucí zvláštní nároky na personál i na vybavení. Jejím cílem je zajištění komplexní léčebné a rehabilitační péče o pacienty s poškozením míchy, a to ve třech hlavních indikacích. Za prvé je to hospitalizace pacientů v subakutním stadiu po míšním poškozením, což je od druhého do dvanáctého týdne po vzniku onemocnění. Jedná se nejčastěji o poškození míchy úrazem, ale i další akutně vzniklé léze na podkladě cévního, zánětlivého, nádorového, demyelinizačního nebo jiného onemocnění. Pokud je dostačující kapacita oddělení, je možné hospitalizovat nemocné, u kterých došlo ke zhoršení zdravotního stavu vlivem nejrůznějších zdravotních komplikací, jakkoliv dlouhou dobu od vzniku míšního poškození. Poslední skupinou pacientů jsou pak ti, u kterých je plánovaný nějaký operační výkon. Součástí spinální jednotky je i odborná paraplegiologická ambulance, která zajišťuje ambulantní péči o pacienty s poškozením míchy a jejich dispenzarizaci.
Lůžková kapacita spinální jednotky v Motole je 16 lůžek na dvoulůžkových pokojích a speciální fluidní lůžko pro včasnou léčbu dekubitů. Součástí zdravotnického týmu jsou kromě lékařů, sester a sanitářů i fyzioterapeuti, ergoterapeutka a psycholog. Na spinální jednotce je velmi důležité zajištění interdisciplinární péče, protože pacienti v subakutním stadiu po poškození míchy nezřídka trpí nejrůznějšími interními, neurologickými, urologickými či chirurgickými komplikacemi. Proto úzce spolupracujeme s lékaři z těchto oborů.
Probíhají zde čtyři základní oblasti péče, tj. léčebná, ošetřovatelská, rehabilitační a psychologická. Lékař zajišťuje pacientův zdravotní stav, nastavuje medikaci a režimová opatření týkající se dýchání, močení, vyprazdňování a další, s fyzioterapeutem sestavuje podrobný rehabilitační plán, který se neustále přizpůsobuje aktuální situaci. Úkolem psychologa a samozřejmě i celého zdravotnického personálu je vhodná pozitivní stimulace pacientů, kteří se zpočátku obtížně vyrovnávají se vzniklým stavem. Práce sesterského a ošetřovatelského personálu je zaměřena na polohování, prevenci dekubitů, denní hygienu, pomoc při sycení a vyprazdňování a mnoho dalších úkonů, jejichž součástí jsou i základy rehabilitačního ošetřovatelství. Rehabilitaci u pacientů po poranění míchy lze rozdělit a popsat mnoha způsoby. Hlavní roli v rozhodování o výběru vhodné fyzioterapie hraje zdravotní stav a úroveň léze. Jedná se vždy o přístup individuální. Obecně popsané techniky, uvedené níže, jsou voleny tak, aby tuto podmínku splňovaly.

Respirační fyzioterapie
Pracuje především s mechanikou dýchání. Jedním z podstatných cílů u pacientů s poraněním míchy je hygiena dýchacích cest. Jedná se často o pacienty po umělé plicní ventilaci či se zavedenou tracheotomickou kanylou.
V respirační fyzioterapii jsou užívány techniky pasivní a aktivní, např. kontaktní dýchání, manuální vibrace při výdechu, vytírání mezižeberních prostor a uvolňování hrudníku, autogenní drenáž, polohová drenáž, dynamická a pasivní dechová gymnastika, reflexně prohloubené dýchání - Vojtův princip (ROI, ROII a v případě zvládnutí jiných poloh je možnost jejich využití), používání dechových pomůcek -  flutteru, acapelly.

Pasivní pohyby dolních
a horních končetin
Jsou prováděny jako prevence kontraktur a udržení rozsahu pohybu v jednotlivých kloubech. Zvláště je této intervence třeba u tetraplegických pacientů, kde je větší riziko kontraktur na horních končetinách a častá bolestivost ramenních kloubů daná vnitřně rotačním postavením HKK a protrakčním postavením ramen. Tyto pohyby jsou pomalé a plynulé a v akutní fázi nepřesahují dvě třetiny fyziologického rozsahu, aby se snížilo riziko poranění měkkých tkání a vzniku paraartikulárních osifikací. Ve fázi odeznívání míšního šoku (zpravidla kolem 6 týdnů) lze u pacientů s míšní lézí v krční a hrudní páteři pozorovat nástup zvýšeného svalového napětí - spasticity, kterou lze ovlivňovat prvky ze speciálních technik, jako jsou např. Bobath - placing, Vojtova reflexní lokomoce a další.

Techniky měkkých tkání a mobilizace
Kožní, svalové, fasciální techniky a mobilizace jsou používány nejčastěji v oblasti hrudníku, dále šíje v souvislosti s respirační fyzioterapií, na akrálních částech horních a dolních končetin pro zlepšení jejich funkce, na ovlivnění jizev a následně všech oblastí, kde je třeba.

Aktivní pohyby a vertikalizace
Při aktivním individuálním cvičení jsou používány fyzioterapeutické metody a techniky, které slouží k dosažení těchto základních cílů:
- mobilita na lůžku, aktivní sed, přesun na vozík
- stabilita trupu, napřimování trupu, cvičení ve vyšších polohách
- stoj, nácvik lokomoce (u paretických pacientů)

- posilování horních končetin, ve fázi i opěrné funkci, správné držení ramenních pletenců
- (eliminace protrakčně elevačního držení)
Nejčastěji používanými technikami jsou:
- Vojtova metoda
- PNF
- Bobath
- SET koncept - Terapi Master

Pomůcky nejčastěji využívané při fyzioterapii jsou:
- theraband
- míče
- balanční podložky
- propriomed

Skupinové cvičení
Je zaměřeno především na posilování, stabilitu a nácvik jízdy na vozíku. Hlavní funkcí je však sociální kontakt, který má dobrý vliv na psychický stav pacientů.

Fyzikální terapie
- BTL - elektroterapie
- ultrazvuk
- magnetoterapie
- biolampa
- elektrodistanční léčba VAS - 07

Cvičení na MotoMedu
Jedná se o přístroj, který provádí stálý cyklický pohyb řízený motorem, podobný šlapání na kole. Je možné jej přizpůsobit poloze pacienta, kterého můžeme upevnit vleže nebo vsedě. Pohyb může být zcela pasivní nebo lze zapojit i vlastní aktivitu. Subjektivně pacienti často udávají pocit uvolnění ve smyslu snížení svalového napětí.
Cvičení v lokomatu
Intenzivní cílený lokomoční trénink pacientů po poranění míchy vede k supraspinální plasticitě motorických center CNS spojených právě s lokomočními funkcemi. Lokomat je nové moderní medicínsko-technické zařízení, které navazuje na manuálně asistovaný trénink chůze s využitím pohyblivého chodníku (treadmillu). Systém byl navržen ve Spinal Cord Injury Centre, Balgrist University Hospital v Curychu a projekt realizovala firma Hocoma, taktéž ze Švýcarska. Od března 2006 sbíráme první zkušenosti s tímto zařízením. K tréninku chůze s využitím lokomatu jsou indikovaní především pacienti po poranění míchy. Dále to mohou být hemiparetičtí pacienti po CMP, případně posttraumatické stavy, periferní parézy DKK a obecně pacienti s narušeným stereotypem chůze různé etiologie.

Ergoterapie
Ve spolupráci s fyzioterapií probíhá každodenně i ergoterapie, která je zaměřená na nácvik soběstačnosti, nácvik běžných denních aktivit (oblékání, přesuny, osobní hygiena, sebesycení a další) a cílenou ergoterapii (funkční dovednosti horních končetin, senzorické stimulace, jemné motoriky apod.). Důležitou úlohou ergoterapeuta je nácvik funkčního úchopu u tetraplegiků, jehož součástí je polohování rukou ve speciálních polohovacích rukavicích, které má za následek zkrácení flexorů prstů a lepší výslednou úchopovou funkci ruky.
Spinální jednotka ve Fakultní nemocnici v Motole úzce spolupracuje s rehabilitačními ústavy a dalšími zařízeními, které zajišťují následnou péči o tyto pacienty. Stáváme se tak součástí systému, který se snaží o návrat lidí po poškození míchy zpět do aktivního života.

Klinika rehabilitace, spinální jednotka, FN Motol, Praha