Diagnóza
Zhoubný nádor prsu ve svém prvopočátku většinou není bolestivý a popravdě řečeno nezpůsobuje ani žádné jiné obtíže. Při dalším růstu může docházet ke změnám. Nejčastější příznaky, které mohou být zapříčiněny zhoubným nádorem, jsou:

• Bulka nebo zatuhnutí v prsu (nejčastěji v jeho horním zevním kvadrantu), eventuálně bulka v podpaží
• Změny ve tvaru a velikosti prsu
• Důlkovatění, hrboly nebo kůže vzhledu pomerančové kůry
• Změny barvy kůže prsu
• Nepravidelnost bradavky, zejména její vtahování, event. výtok z bradavky.

V těchto případech je třeba okamžitě navštívit lékaře. Pamatujte, že osm, nejméně osm z deseti nepravidelností prsu nejsou rakovina. Jestliže lékař pojme podezření na zhoubný nádor, musí provést histologické ověření podezřelé tkáně.

Získaný tkáňový materiál po určitém zpracování vyšetřuje patolog pod mikroskopem a určí typ nádoru. Po potvrzení diagnózy patologem je třeba provést určitý chirurgický zákrok (viz dále). Veškerý materiál odebraný chirurgem jde opět k patologovi, který určí typ nádoru, jeho velikost, agresivitu a dále určité velmi důležité znaky zjistitelné určitými metodami na nádorových buňkách (jako jsou hormonální receptory, znak Her 2-neu a další). Zjišťování uvedených znaků je povinné, neboť jsou důležitými předpovědními (prognostickými) znaky, pomocí nichž lze také předvídat odpověď nádoru na určitou léčbu (hormonální léčba, léčba Herceptinem). Vyšetření patologem je vyšetřením zcela základním a nepominutelným. Bez tohoto vyšetření a jasného potvrzení zhoubného nádoru není lékař oprávněn k další onkologické léčbě. Pacientka má právo znát typ svého nádoru i stav receptorů, případně i stav vyšetření Her 2 stejně jako stadium svého onemocnění.
Po zjištění a potvrzení diagnózy karcinomu prsu je třeba provést další vyšetření, která určí, zda se onemocnění nerozšířilo mimo prs. Tento postup vede k určení tzv. stadia onemocnění a jeho cílem je stanovit rozsah onemocnění. Znalost stadia onemocnění pomáhá lékařům určit nejvhodnější léčebný postup a dovoluje odhadnout i prognózu onemocnění – tedy pravděpodobnost vyléčení. V procesu rozhodování o léčbě je nutné též zahrnout již zmíněné znaky na nádorových buňkách. Dále je důležité znát hormonální stav pacientky a její celkovou fyzickou kondici. Hormonálním stavem rozumíme zejména vztah k menopauze (tj. pacientka je před nebo po přechodu).
Po zhodnocení histologického nálezu, výsledků krevních testů, odběru anamnézy a provedení fyzikálního vyšetření lékař doporučí další vyšetření – RTG snímek plic, ultrazvukové vyšetření dutiny břišní a scintigrafické vyšetření kostí. Po vyšetřeních je zjištěn rozsah onemocnění, jehož výrazem je staging.

Chemoterapie a hormonální léčba
Po vyšetřeních a stanovení stadia je určeno, jak bude pacientka léčena. Toto rozhodnutí je vždy týmové. Členy týmu jsou klinický onkolog, chirurg, rentgenolog, radiační onkolog, patolog a v případě nutnosti i další odborníci. Léčbu podle týmového rozhodnutí vede dále zpravidla klinický onkolog. Obecně lze říci, že existují tři léčebné způsoby, které se v různé míře kombinují či doplňují. Je to léčba chirurgická, systémová a radiační. Způsob léčby se řídí doporučeními České onkologické společnosti (ČOS), která jsou v souladu s doporučeními evropskými a zohledňují poslední léčebné pokroky. Doporučení (ČOS) se inovují dvakrát ročně.
Nejobvyklejším prvotním léčebným zásahem je operační výkon. Může jím být radikální výkon – amputace prsu, nebo jiný částečný (konzervativní) výkon, kdy prs zůstane zachován (záchovná operace). Rozsah výkonu záleží na více okolnostech, zejména na velikosti a umístění nádoru. Součástí výkonu je i odstranění podpažních uzlin. Zatímco léčba chirurgická a radiační jsou metodami léčby místní, léčba chemická, hormonální a biologická jsou metodami léčby celkové – systémové. Léky se dostávají do krevního oběhu a jsou rozvedeny po celém těle pacienta a postihují tak veškeré buňky.
Chemoterapie je léčba chemickými látkami – cytostatiky s prokázaným protinádorovým účinkem. Procento účinnosti jednotlivých cytostatik použitých samostatně se pohybuje mezi 20–65 %. Účinnost je ale podstatně zvýšena v případě jejich kombinování.
Hormonální léčba patří mezi nejstarší způsob léčby karcinomu prsu. Indikace hormonální léčby je založena na průkazu hormonálních receptorů. Pokud nejsou v nádorové tkáni hormonální receptory přítomny, hormonální léčba se nepodává, neboť je neúčinná.