Praktické lékařství pro děti a dorost se vedle praktického lékařství pro dospělé stalo přijetím Zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta základním lékařským oborem, který zajišťuje léčebnou a preventivní péči o dětskou a dorostovou populaci, a který je otevřen všem kategoriím problémů souvisejících se zdravím, se zřetelem na sociálně ekonomické faktory a prostředí, ve kterém dítě a mladistvý žije, studuje a pracuje. Je také nejblíže rodičům dětí a mladistvým pacientům ve smyslu místní, časové, ekonomické i kulturní dostupnosti.
Praktické lékařství pro děti a dorost v sobě zahrnuje základní poznatky a praxi různých lékařských oborů. Uplatňuje je v činnostech preventivních, diagnostických, léčebných, rehabilitačních i posudkových. Charakteristickými rysy oboru tak jsou :
- komplexní dlouhodobá a soustavná péče, komunitní péče, s možností ovlivňování způsobu života celé rodiny pečující o dítě a individuálních rizik dětského a mladistvého pacienta,
- přístup k dětskému pacientovi, zvažující hlediska biologická, psychologická i sociální a poskytování péče v prostředí dětskému pacientovi vlastním nebo blízkém.
Cílem oboru praktické lékařství pro děti a dorost je zabezpečit první kontakt zdravotnického systému s rodiči dětí a mladistvými a odpovědně a citlivě rozhodnout o potřebě další péče, a to v případě stavů akutních i chronických. Soustavným úkolem je shromažďování zdravotních informací a koordinace specializovaných služeb u jednotlivých dětských pacientů.
Svou koordinující rolí má tak obor praktický lékař pro děti a dorost rozhodující odpovědnost za kvalitu i efektivitu celého systému zdravotní péče o dítě a mladistvého.
Klíčová je funkce praktického lékaře pro děti a dorost jako ochránce práv dítěte, důvěrníka i rádce rodičů a mladistvých v problematice zdravotní, zdravotně-sociální, sociálně-zdravotní i osobní. Stejně významná je role výchovná, směřující k odpovědnosti jedince za své zdraví.
Hlavním cílem specializačního vzdělávání v oboru praktické lékařství pro děti a dorost je proto vychovat odborníky, kteří budou schopni poskytnout dětem a mladistvým lékařskou péči, odpovídající současným poznatkům vědy, poskytovanou způsobem, který odpovídá kulturní vyspělosti společnosti, a to vlastními silami na úrovni primární péče nebo prostřednictvím efektivního využívání specializovaných služeb.
V souladu s citovaným zákonem je naprosto nezbytné vytvořit síť pracovišť pro další vzdělávání budoucích praktických lékařů pro děti a dorost. Základním předpokladem je ovšem to, aby byla vyřešena otázka financování tohoto vzdělávání. Obávám se však, že v současnosti na tuto otázku odpověď nikdo nezná.
Zdravotnická péče o děti a mladistvé je utvářena v Evropě různě. Státy jako Švýcarsko, Itálie, Spolková republika Německo a jiné jsou již dnes převážně schopny poskytovat rozsáhlou plošnou pediatrickou ambulantní prevenci. V jiných státech (Skandinávie, Velká Británie, Nizozemí) jsou odborní lékaři pro dětské a dorostové lékařství převážně při nemocnicích.

Nevyužitý potenciál primární péče
V nízkých kompetencích a omezování praktických lékařů na straně jedné a v nedostatečném využívání regulační a organizační role primární péče pro přístup k nákladným specializovaným službám na straně druhé spatřuji nevyužití potenciálu primární péče jako takové.
Koordinace zdravotní péče registrujícím lékařem je jako nástroj efektivity a kvality již uplatňován ve většině zemí EU. Zároveň je jedním z nejvýznamnějších prvků regulujících spotřebu zdravotní péče. Proto spolu s praktickými lékaři pro dospělé opakovaně navrhujeme, aby vyšetření u specialisty, včetně související komplementární péče a preskripce, bylo hrazeno z veřejného zdravotního pojištění pouze na základě doporučení registrujícího lékaře s výjimkou oborů psychiatrie, sexuologie, venerologie, oftalmologie pro předpis brýlí, všech akutních stavů a vyšetření/ošetření u dispenzarizujícího specialisty (pro dané onemocnění). Realizací tohoto návrhu by se výrazně omezily multiplicitní a zbytná vyšetření a výkony (podle našich analýz a zkušeností ze zahraničí by úspora měla představovat 29-39 % prostředků čerpaných na zdravotní péči), přičemž by byl zachován rozsah péče plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Nedocházelo by tedy k situaci, kdy by pacient potřeboval specializovanou péči a byl nucen tuto péči přímo hradit. Nejde tedy o regulační opatření zvyšující spoluúčast pacienta, ale o regulační opatření zaměřené na účelnost a odůvodněnost poskytnuté péče.

Kromě základní včasné diagnostiky je úkolem lékařů primární péče především sledování a dispenzarizace závažných chronických onemocnění jimi registrovaných pacientů. V této souvislosti stále chybí dostatečné (i legislativní) vymezení priorit pro tuto oblast, včetně jasně specifikovaných kompetencí pro praktické lékaře a orgánové specialisty. Nelze donekonečna tolerovat tendence ostatních specializovaných oborů a odborností (včetně laboratorních diagnostických metod) k vymezování se vůči praktickým lékařům. Tyto tendence se negativně projevují zejména v poskytování duplicitní ambulantní péče a působí rozkolísání ekonomiky celého systému zdravotní péče.

Dále navrhujeme odstranění preskripčních omezení vázaných na odbornost lékaře při zachování (event. upřesnění) omezení indikačních. Současný stav, kdy kvalifikovaný praktický lékař konstatuje naplnění indikačního kritéria, přesto nemůže léčivý přípravek předepsat a odesílá pacienta pro předpis k specialistovi uvedenému ve vyhlášce, pokládáme za neúnosný a neekonomický. V takovém případě k předpisu nakonec stejně dojde, ale ze zdravotního pojištění je navíc hrazen minimálně výkon klinického vyšetření specialisty (event. doprava a další nikoli nezbytná indukovaná péče) a pacient je navíc nucen absolvovat návštěvy několika ordinací (často se vrací s doporučením předpisu od specialisty zpět k praktickému lékaři) namísto jedné. Tímto opatřením by nebyla dotčena možnost praktického lékaře vyžádat v odůvodněných případech posouzení splnění podmínek indikačního omezení jiným specializovaným lékařem.

V neposlední řadě pokládáme za účelné rozšířit spektrum zdravotních výkonů, které by byl oprávněn provádět praktický lékař. Jedná se například o péči o diabetiky II.typu, astmatiky, rychlou diagnostiku přímo v ordinacích, onkologickou prevenci apod. Mezi první vlaštovky bezesporu patří i zařazení kódu CRP do novely Seznamu výkonů s bodovými hodnotami. Tímto aktem jsme doufám zahájili proces přibližování se rozsahu a spektru činností vykonávaných praktickými lékaři v zemích EU.

Demografické údaje ČR ve vztahu k oboru praktický lékař pro děti a dorost

Celkový počet obyvatel k 31. 12. 2005: 10 220 580
- z toho 0-19 let: 2 250 050

Počet obyvatel na jednoho praktického lékaře pro děti a dorost
- cca 900
Rozložení pediatrických odborníků
- Primární péče (PLDD)  - 2140
- Sekundární péče   - 635
- Terciální péče   - 545

Trendy vývoje v počtu obyvatel
- úbytek obyvatel
-10 364 124 v roce 1990 „10 220 580 v roce 2004
- prodlužování střední délky života
- v r. 1990 zemřelo 129 166 obyvatel „ od roku 2000 méně 110 000
- pokles porodnosti
-130 564 živě narozených dětí v roce 1990 v letech 1992-2002 cca 90 000, 97 660 v roce 2004

Poskytovatelé primární pediatrické péče v ČR
- praktický lékař pro děti a dorost - věkové složení:
 
35-49 let 51,9 %,
50 let a více 45 %,
nad 65 let 3,6 %

S ohledem na průměrný věk lékařů lze počítat s nutností průběžné obměny stávající sítě příchodem cca 50 lékařů oboru praktický lékař pro děti a dorost ročně.