Zasadila se o to International Osteoporosis Foundation (Mezinárodní nadace proti osteoporóze, IOF), která dnes sdružuje již 173 organizací z více než sedmdesáti států celého světa. Česká republika má dva členy - Společnost pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP a pacientskou organizaci Liga proti osteoporóze. Každý rok IOF stanoví téma, v jehož duchu se aktivity pořádané v rámci WOD prezentují odborné i laické veřejnosti. Vloni to byla „Pohybová aktivita“, letošním tématem je „Výživa“. Jak vlastně souvisí otázka pohybu a správné výživy s kvalitou našich kostí? Odpověď můžeme hledat už v dávné minulosti:
Počátky života se na Zemi objevily ve vodě pradávných moří, bohaté tehdy na draslík a hořčík a relativně chudé na sodík i vápník. Po stovkách milionů let stále nosíme v cytosolu svých buněk podobné složení iontů. V průběhu geologických změn však došlo v mořích ke vzestupu koncentrací sodíku a kalcia, na něž se primitivní organismy postupně adaptovaly vznikem transportních mechanismů, které aktivně udržovaly rozdílné koncentrace iontů uvnitř a vně buněčné membrány. Rozvoj života na souši pak s sebou přinesl kompletní závislost organismu na minerálech z okolního prostředí. Nastal tak vývoj složitých výměnných mechanismů, řízených hormonálně s neuvěřitelnou přesností.
Jedním z velmi důležitých iontů je vápník. Jedná se o nejvíce rozšířený minerální prvek v lidském těle vůbec. Lze jej nalézt v tělních tekutinách a měkkých tkáních, kde se podílí na udržení stability buněčných membrán. Jako funkční element je nepostradatelný pro navození stahu svalových vláken. Dále je potřebný při uvolňování některých látek a hormonů, přenosu signálů v nervovém systému, je nezbytný ke srážení krve a má důležitou roli již při vzniku nového života - je na něm do určité míry závislá pohyblivost spermií a oplodnění vajíčka. Avšak více než 99 % kalcia je uloženo v kostech a zubech, v nichž jako strukturální prvek spoluvytváří jejich minerální složku. Přesně vyvážené zastoupení minerální a organické části propůjčuje kosti pevnost a současně potřebnou míru elasticity, zvyšující její odolnost vůči mechanické zátěži. Kostra chrání některé vnitřní orgány. Svaly, upínající se na kosti pomocí šlach, tvoří se skeletem a kloubním systémem složitý funkční komplex umožňující pohyb. Kostní hmota je sama o sobě nesmírně metabolicky aktivní tkáň, která se již od nitroděložního období po celý život obnovuje a přetváří a kromě jiných funkcí představuje také velice důležitou zásobárnu vápníku pro organismus v situaci, kdy je třeba jeho životně nezbytnou přesnou koncentraci v plazmě udržet i při nedostatečném přívodu zvenčí.
Vývoj kostní tkáně jedince je ovlivněn již stavem mateřského organismu během gravidity. Dlouhé kosti rostou zejména ve druhém trimestru těhotenství a ve třetím trimestru probíhá mohutný aktivní transport minerálů a 25-hydroxyvitaminu D přes placentu (plod tak denně získává až 120 mg kalcia a 75 mg fosfátu na každý kilogram své hmotnosti). Publikované studie prokazují, že antropometrické parametry a obsah minerálů v kostech v prvém roce života do značné míry předurčují množství kostní hmoty v sedmém deceniu. Porucha přísunu živin a minerálů v intrauterinním životě a časném postnatálním období je tak jednoznačně spojena s rizikem sníženého množství kostní hmoty v dospělosti.
Po narození obsahuje kostra dítěte přibližně 25 g vápníku. Do dospělosti se toto množství musí zvýšit padesátinásobně - do skeletu se uloží dalších asi 1200 g kalcia. Každý jedinec má do značné míry předurčeno geneticky, zda se u něj vyvine vyšší či nižší množství kostní hmoty. Správná výživa s dostatkem vápníku zejména během dětství a dospívání je však jedním z nezbytných faktorů umožňujících uskutečnění těchto vrozených předpokladů. Již během prvého roku života se množství kostní hmoty zdvojnásobuje a více než třetina jejího definitivního množství se posléze vytváří během adolescence. Podle současných poznatků potřebuje dítě během prvého roku života příjem 400-600 mg kalcia denně, mezi 1-5 lety asi 800 mg, v mladším školním věku 800-1200 mg a doporučený denní příjem u dospívajících stoupá až na 1500 mg denně. Stejná dávka je pak vhodná pro těhotné ženy, kojící matky a také pro seniory, jejichž organismus již dokáže zpracovat jen menší díl vápníku, kterého se mu potravou dostane.
Přechodný snížený příjem kalcia nemusí mít okamžité následky a na zdravotním stavu se bezprostředně neprojeví. Nejsou-li porušeny regulační mechanismy, množství vápníku potřebné k plnění jeho důležitých funkcí v těle je uvolněno ze zásobárny -z kostí. Pokud by však situace trvala déle, postupně vyústí do nemoci.
Pro rychle rostoucí a vyvíjející se skelet znamená dlouhodobý nízký příjem vápníku, zejména při současné snížené saturaci organismu vitaminem D, reálné riziko rozvoje křivice. U řady chronických onemocnění (choroby gastrointestinálního traktu, endokrinních žláz, pohybového ústrojí, onkologická onemocnění atd.) dochází druhotně také k nepříznivému ovlivnění vývoje kostní hmoty. Někdy na skelet negativně působí i léky a léčebné postupy, které ke zvládnutí základní choroby musíme použít (kortikoidy, cytostatika, antiepileptika, ozařování).
Kostra během dětství roste nerovnoměrně jak v čase, tak co do lokalizace - maximální rychlosti růstu lze pozorovat během prvých tří let života a pak v průběhu pubertálního růstového spurtu. Před pubertou rostou rychleji končetiny než páteř, během puberty se poměr obrací. Nárůst kosti do délky vždy předchází její mineralizaci, která po ukončení růstu teprve dobíhá. Za normálních okolností dosahuje organismus maximálního množství kostní hmoty, jež je mu geneticky předurčena, přibližně koncem druhé dekády života. S tím pak musí vydržet až do konce svých dnů. Kostní hmota se ve třetí a čtvrté dekádě většinou ještě dostatečně obnovuje, ale s přibývajícím věkem jí postupně ubývá (pokles je zvýrazněn zejména u žen spolu s hormonálními změnami v souvislosti s klimakteriem). Tento normální fyziologický projev stárnutí je do určité míry ovlivnitelný životním stylem.
Při působení negativních vlivů a/nebo pokud je maximální množství kostní hmoty dosažené v dětství a dospívání nepřiměřeně nízké, dochází velmi často k rozvoji onemocnění charakterizovaného snížením kostní hmoty a poruchou architektoniky kostní tkáně - k osteoporóze. Dříve byla považována za běžný průvodní jev stáří, ale od roku 1994 ji WHO v souvislosti s novými vědeckými poznatky uznává jako samostatnou klinickou jednotku. Komplikací a leckdy i prvním projevem onemocnění jsou zlomeniny kostí, které u značného procenta postižených vedou k významnému zhoršení kvality života a nemalou část z nich jejich následky ohrožují přímo úmrtím.
Ne zcela vhodná výživa, nedostatek pohybu a současně prodlužující se průměrná délka lidského života dnes (potichu a nenápadně) činí z osteoporózy jeden z nejzávažnějších zdravotních problémů většiny rozvinutých zemí světa. Česká republika není výjimkou -osteoporózou u nás trpí nebo je bezprostředně ohroženo na tři čtvrtě milionu osob.
Za zhoršující se stav svého skeletu si lidstvo zčásti může samo. Velmi rychle totiž změnilo svůj způsob života a nestačilo se na tyto změny adaptovat. Ať se nám to líbí nebo ne, člověk je stále součástí přírody a její zákony pro něj nadále platí. Aby živočišný druh přežil, musí se přizpůsobovat měnícím se podmínkám zevního prostředí. Neděje se tak skokem, ale pomalým vývojem v rámci evoluce. Lidé však zejména během posledních deseti tisíc let sami významně změnili způsob svého života: předchozí sběrači a lovci postupně přešli k pěstování zemědělských plodin a chovu hospodářských zvířat. Začala vznikat větší sídliště a prohlubovaly se poznatky lidí o okolním světě i o sobě samých. K nejdramatičtějším změnám došlo zvláště v posledních stoletích s rozvojem vědy a nových technologií ve všech oblastech lidského bádání. Ve srovnání se svými předky dnes vydáváme mnohem méně energie na fyzickou aktivitu, konzumujeme třikrát více sodíku, ale zato málo draslíku a jen polovinu potřebného množství vápníku a bílkovin. Saturace organismu současných lidí vitaminem D je spíše nedostatečná. Naše těla mají mnohem vyšší poměr tukové tkáně ke svalovině. Srovnání s pohybovou zátěží dávných předků snesou už jen vrcholoví sportovci.
Přitom je třeba si uvědomit, že k významnějším změnám lidského genomu za posledních deset tisíc let již nedošlo. Lidé úspěšně dobývající vesmír zůstali tedy geneticky lidmi doby kamenné. A tento rozpor - ohromná změna způsobu života bez adaptace na ni - s sebou přináší zvýšené riziko chronických chorob a mimo jiné významný pokles mechanické odolnosti skeletu. Ukazuje se, že například odolnost dlouhých kostí vůči torzi dosahuje nyní sotva 50-65 % hodnot, které lze pozorovat na kostech našich předků.
Co s tím?
Musíme se v některých rysech vrátit zpět a poskytnout našemu skeletu, co od nás z hlediska přírody očekává: více vápníku, vitaminu D a dostatek přiměřené pohybové aktivity. Slovo přiměřené je zcela na místě. Už nemůžeme běhat po savaně odění pouze zvířecí kůží a těžko by se většina z nás uživila lovem s pomocí oštěpu, i kdyby zvěře bylo dost. Rozhodně však můžeme dbát na to, aby se předškolní děti každý den alespoň hodinu aktivně pohybovaly, nejlépe na čerstvém vzduchu; aby se školáci, dospívající a mladí dospělí věnovali rekreačně nějakému sportu; aby lidé středního věku i senioři každý den strávili pár desítek minut chůzi. Nejde tady o výkon, ale o opakovanou zátěž skeletu, která příslušné kostní buňky stimuluje k vytváření nové kostní hmoty. Zkusme zkrátit dobu sezení před obrazovkou počítače nebo televize. Nejezděme tramvají jednu stanici nebo výtahem jedno patro.
Vztah mezi fyzickou aktivitou a nárůstem kostní hmoty je nejvýznamnější právě v dětství - u rostoucího skeletu. U volně žijících zvířat je úroveň fyzické aktivity v dospělosti poměrně stálá a další nárůst kostní hmoty k plně vyvinutému skeletu již nepřináší žádné výhody. Ale během růstu se u každého z nich vytváří svalová a kostní hmota podle toho, jaký typ a jakou intenzitu fyzické aktivity bude ten který živočišný druh podle způsobu svého života potřebovat.
Dejme si také tu práci a změňme svůj jídelníček, aby v něm byl dostatek vápníku - nejvíce je ho v tvrdých i měkkých sýrech, mléce a jogurtech. Jakékoli mléčné výrobky jsou z tohoto hlediska velmi vhodné, významné množství kalcia je však i v některé zelenině (brokolice, čekanka) nebo také v sardinkách.
Mysleme též na vitamin D. Říká se mu sice „vitamin“, ale ve skutečnosti jde o steroidní hormon s celou řadou funkcí. Významnou měrou se podílí na udržování homeostázy vápníku, snižuje proliferaci a podporuje diferenciaci buněčných populací, ovlivňuje produkci některých dalších hormonů a cytokinů. Jeho potřeba u člověka činí po celý život přibližně 400-600 IU denně. Provitamin D jsme schopni tvořit v kůži při jejím ozáření UV světlem (postačí oslunění obličeje a rukou po cca dvě hodiny týdně) nebo získat z některých druhů potravy (losos, makrela, olej z tresčích jater, vaječný žloutek). Po hydroxylaci v játrech a ledvinách pak vzniká vlastní aktivní vitamin D - kalcitriol. Jeho dostatek má kromě pozitivního vlivu na skelet i význam v imunitních dějích a intenzivně se studuje úloha vitaminu D při snížení rizika vzniku některých nádorových onemocnění.
V neposlední řadě se snažme omezit některé rozšířené zlozvyky - nikotin a opakovaný častý exces alkoholu skeletu prokazatelně škodí.
V 19. století nejvíce ohrožovaly lidstvo choroby infekční, ve 20. století to byly (a stále jsou) nemoci kardiovaskulární. Je docela dobře možné, že hrozbou 21. století bude pro lidskou populaci právě osteoporóza.
Významná část práce pediatra spočívá na poli prevence. Víme, že naše snažení o kvalitní „kostní zdraví“ u dětí a dospívajících může přinést ovoce až po řadě desetiletí, jsme však k těmto krokům povinováni příštím generacím.

Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF a VFN, Praha

Autor je místopředsedou Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP a členem Committee of National Societies při IOF