Deníky /MF, Rudé právo a většina krajských/ publikovaly verše denně, o nedělích a svátcích celé strany a dvoustrany. Převážně ilustrované, často barevně. Stejně pilný byl rozhlas na všech stanicích a také Československá televize, ta však svou důležitost potvrzovala převážně režimními klasiky. Nakladatelství zakládala řady poezie pro debutanty a jejich knihy se často prodaly v den vydání, ti známější dokázali rozpustit mezi poeziechtivé čtenáře i náklady přesahující deset tisíc. /Dnešní básníci, čtete dobře./ Každá prvotina byla vítána recenzemi v literárních časopisech, některým autorům se podařilo již druhou knihu vydat v prestižním Klubu přátel poezie. Bylo nás mnoho, kteří jsme chtěli býti básníkem... A jak by ne. V žádném oboru nevyniknete /když se vyznáte/ tak rychle jako v umění a tak snadno /když se vyznáte/ jako v poezii. A tak pod křídla vzpínajícího se Pegasa se uchylovali i vystudovaní právníci, vodohospodářští a ekonomičtí inženýři, lékaři atd. A když vás nikde nechtěli, stačilo založit vlastní časopis. Že to nebylo lehké? Ale samozřejmě. Už Vladimír Holan věděl, že „lehká jsou jenom h....“. A tak vzniklo z pocitu vzdoru a sebevědomí mládí Divoké víno, časopis pro všechny. Prošly jím desítky autorů, kteří zažili ten omamující pocit ukojené ješitnosti při pohledu na vytištěné vlastní jméno. Své první básničky tam otiskli autoři, kteří později své jméno zavěsili na stránky publikací who is who: dnes vám připomeneme ekonoma zahraničního obchodu, stavebního inženýra, architekta a manžela šestnáctidenní ministryně kultury, textaře popových melodií, chovatele koní a popularizátora baby boxů i sběratele historických automobilů. Kdo si chce zavzpomínat na ta sladká léta mládí, Antologii Divokého vína si může objednat na adrese nakladatelství Slovart, které knihu vydalo (www.slovart.cz). Stojí 599 Kč. Petr Cincibuch Petr Cincibuch Láska je věřit, že láska je Básníci by rádi, aby jejich verše zůstaly vytesány do kamene. Tak jsem si jeden nechal sám napsat na hrob. Když mistr Špírek z Berouna pomník přivezl, povídá: „Co to znamená, ten verš, kdo to napsal?“ Smysl jsem se mu snažil vysvětlit, ale sebe jsem zapřel. Tak dopadl verš, můj jediný, tesaný do kamene. Bude se mi stýskat Bude se mi stýskat po teplém prachu polní cesty, po večerním, ještě hřejícím slunci, po koni s mouchou u oka. Ludvík Hess — uznal jsem se vinným pro uctívání tvého autoportrétu chodím pod něj už dvě noci usínat a ty najednou ležíš na mé dlani jen hlavu jsi stiskla mezi dva prsty spíš vlasy máš mnohem černější než ve skutečnosti ruce mám studené ale ve tvých vlasech si je hřát nebudu já jedu na gazele polekanou savanou má mokrý krk a vlhká ústa tam kde se dotýkají nohy těla jsi gazela ale hlas máš mnohem zvonivější nohy mnohem delší Karel Sýs — V noci mě opéká na rožni bůh nebo čert ale já se utíkám k tobě Tisíc lidí denně vzlétá je to jejich denní chleba ale já se bojím od země jsem za nohu přivázán k tvé tíži Tvá dlaň je můj hangár teplý domeček v němž svěsím křídla jak strážný anděl který se svěřil pod ochranu střeženého — Obletím polovinu země a přece mi není nic zjevné Zbytečně padám a vzlétám stále zbývá polovina světa Města se podobají jako vejce vejci stýská se mi po Praze a po Kostelci Všechno vím a přece jsi tu ty uprostřed prozkoumané prázdnoty A já čekám až přitiskneš černé oko uragánu na klíčovou dírku mého vesmíru Michael Třeštík Jolaně Nevím proč, ale říkám jí Jolana. Je to bronzová panna ze zábradlí našeho schodiště a vždycky, když jdu nahoru, pohladím ji po prsou. Mívá skloněnou hlavu a cudně přivřené kovové oči. Z té intimnosti je vidět, že jsme dobrými přáteli. Tykáme si, víme o sobě všechno, nic si nezatajujeme. Kdysi jsem přemýšlel, jestli mě i ona jednou opustí, ale že by u nás v domě vyměňovali zábradlí? Ten nesmysl mi dává jistotu. Ona ví, že já se taky neodstěhuju a tak se s Jolanou máme rádi. Jiří Žáček Krmte tu bestii Recept na šťastné manželství Krmte tu bestii, ať máte doma klid - ať chroustá hřebíky, překližku, heraklit, krmte ho den co den, má pudy žraločí, a když je hladový, rychle vám zdivočí, krmte tu bestii, jde to i bez lásky, ať chroustá brikety, škváru a oblázky, krmte ho den co den, bestii všežravou, nebo vám uteče za lepší potravou, krmte tu bestii, uvěřte matince, pak bude ozdobou vašeho zvěřince. Zdeněk Rytíř Krajina II Ochočený čas v pokoře... věčnost na splátky a nekonečný pohyb pod hladinou snu jehož třpytivé částečky stále unikají z obzoru ticha Horizont snědly kočky líně se povalující po dvoře nočních můr mého svátečního obleku na pobřeží pláče bázlivě si šeptají s rybičkami bez hlav Rozesmáté neposlušné vlásky moře přičesávané na noc síťkami rybářů ó moře a tobě ty vlasy né a né držet
|