Dožil se 62 let, z nichž v součtu 32 let prožil jako student a následně jako učitel v Athénách. O tom, co vykonal jako polyhistor a učitel, se v různé míře lze dočíst ve slovnících a učebnicích. Pro zoology je však také důležitý jeho badatelský a autorský vklad do systematické zoologie, které se svou prací vlastně stal zakladatelem. A kde to všechno začalo? Nejspíš už v Aristotelově dětství. Na Stageiře.

O Aristotelově rodině a původu
Aristoteles se narodil na severu Egeidy, v obci Stageira na břehu Strymonského zálivu. Ta mu také dala jméno, pro odlišení od ostatních Aristotelů se mu říkalo a říká Stagerita.
Na mapě lze Stageiru najít snadno, kromě tří výrazných na jih směřujících výběžků patří k velkému poloostrovu Chalkidiki jeden menší výběžek, směřující k východu, pojmenovávaný podle obce Stratoni poloostrov Stratonský. Na jeho severním úpatí leží obec Olympiada a těsně u ní kdysi stála antická Stageira.
Dětství a mládí do přibližně 18 let prožil Aristoteles ve svém rodišti, které bylo v době jeho narození autonomní, patřilo geograficky k Thrácii, a teprve za jeho života ho pohltila makedonská expanze. Makedonská blízkost, a zvláště kontakty s tamní vládnoucí dynastií měly navíc ovlivnit celý Aristotelův život.
Jeho otec Nikomachos byl totiž osobním lékařem krále Amynta III., otce Filipa II., a po Amyntově smrti snad léčil i samotného Filipa. Aristotelova matka Faistis rovněž pocházela z lékařské rodiny.
Nikomachova smrt není exaktně datována, Aristoteles zřejmě osiřel mezi desátým a patnáctým rokem svého života a jeho poručník ho poslal studovat do Athén. Spojení s lékařským prostředím, a tedy i do značné míry aplikovanou biologií, nepochybně formovalo Aristotelovo vidění okolního světa.
 
Založení Stageiry
Dnešní Stageira jsou ruiny archeologicky zkoumané tak nedávno, že jejich popis chybí i v celkem čerstvě vydaných průvodcích. Na dvou vrcholcích tvořících poloostrov lze projít zajímavě koncipovanou naučnou stezku, která kopíruje hradby a přivede návštěvníky k obnaženým ruinám objektů. Ostatní je zatím skryto bujnou vegetací, kterou jsme sice naučení nazývat macchií, v řeckých podmínkách se ale správně nazývá frygana. I geologické podloží popisované části Řecka je pro tuto zemi spíše netypické. Jde o horniny nejpodobnější naší žule.
Stageiru založili kolonisté ze severokykladského ostrova Androsu, a to roku 655 př. Kr. na jižním pobřeží Strymonského zálivu. Místo, které zvolili, poskytovalo především možnost provozování zemědělství na přilehlé pobřežní nížině.
Co sem kolonisty nepochybně lákalo, byla přítomnost drahých kovů, stříbra i zlata. Hlavně přítomnost zlata souvisela právě s výskytem vyvřelých zlatonosných hornin. Zlaté doly byly blízko, na ostrově Thasos i na pevnině v pohoří Pangeas. Oproti Androsu ale bylo na severu citelně chladněji v zimním období a také více srážek, což ovšem v řeckých podmínkách není nevýhoda. Dostatek pokud možno kvalitní vody byl vždy pro rozvoj obce velmi podstatný.
Podobně důležitý byl také dobrý přístav. Stageira disponovala dvěma blízkými příhodně situovanými malými přístavy, odkud bylo snadné transportovat zboží za její hradby.
Původní obyvatelstvo, tedy bojovné thrácké kmeny, příchozím kolonistům situaci neusnadňovalo. Thráky popisoval jako obávané válečníky už Homér a jejich občasný odpor řečtí kolonisté nikdy zcela nepotlačili. Umístění kolonie na strategicky výhodném a opevněném místě ledacos naznačuje.
Při svém válečném tažení do centrálního Řecka dobyla roku 480 př. Kr. Stageiru vojska perského krále Xerxe I. Nedaleko na jih od Stageiry byl umístěn Xerxův kanál, který spojoval dva zálivy, dnes pojmenované Lerisský a Kolpos Agiou Oros, tedy Záliv Svaté Hory.

Malý Aristoteles - zoolog
Když se tam roku 384 př. Kr. narodil Aristoteles, Stageira obchodně i profesně komunikovala s nedalekou makedonskou Pellou, která se rychle stávala novým a významným centrem zprvu severního, posléze celého tehdejšího Řecka. To, že byl lékař z malé Stageiry povolán léčit makedonskou dynastii, bylo nejspíše dáno jeho osobní profesní pověstí. Malý Aristoteles byl jistě vzděláván tehdy obvyklým způsobem, tedy pomocí otroka paidagóga, který na jeho pokrok ve vědách dbal. Nicméně pozdější Aristotelův přístup hlavně k biologickému, tedy v té době spíše neobvyklému bádání naznačuje, že v něčem podobném měl zálibu nejspíše od dětství.
Podmínky pro chlapce, kterého zajímá jeho přírodní okolí, těžko mohly být příznivější. Za bránu města bylo blízko a písčité pláže obklopené skalisky lákaly ke koupání spojenému s pozorováním mnoha mořských živočichů a sbíráním lastur. Blízký ostrov Kavkanas nejspíše stejně jako dnes hostil ve svých útesech hnízdící mořské ptáky, racky a kormorány, a kupodivu i kavky. V lesích se zjara probouzely suchozemské želvy, v potocích žily želvy sladkovodní. Za dne se tu proletovali skalníci modří a za jarních nocí zpívali slavíci.
K výživě obyvatel pobřeží nutně patřil mořský rybolov, za příznivého počasí připlouvaly ráno rybářské lodě do přístavu a rybáři vybírali ze sítí úlovek. Opět znamenitá příležitost k pozorování obyvatel moře.
Stejně jako dnes skákali v moři delfíni a na skaliskách žily mořské ježovky, na které bylo už tehdy nutné dát si pozor. Aristoteles se později zabýval stavbou jejich poměrně složitého ústního ústrojí, konstruovaného podle čísla pět, tedy z pěti kruhově umístěných zubů. Tomuto aparátu se dodnes říká Aristotelova lucerna.
Další živočichové, které každopádně musel mnohokrát pozorovat, byli kormoráni, kteří dnes systematicky patří do druhu kormorán chocholatý, ve vědecké nomenklatuře ale nesou jméno Phalacrocorax aristoteli. Na starořeckou znalost kormorána ostatně odkazuje už Plinius mladší, který říká: „Také mezi zvířaty jsou některá od přírody holá, jako pštrosi a kormoráni, kteří proto dostali od Řeků jméno (phalacrocorax).“
Zůstává sporné, kde Aristoteles poznal po něm pojmenovaného sumce Aristotelova. Popsal u něj totiž komplikovaně pozorovatelný jev, a to péči o jikry při rozmnožování. Tento sumec dnes žije pouze v povodí řeky Apropotamos, ústící na opačné, západořecké pobřeží. Není ovšem vyloučené, že v Aristotelových časech tento sumec žil i v řekách ústících do severní Egeidy, v Axiu a Strymonu.
Cesta Aristotelových zoologických prací do naší současnosti byla složitá. Nepochybně s nimi pracoval Plinius mladší, který Aristotela navíc označil za člověka nejvzdělanějšího ve všech vědách. Považován byl i v arabském světě. Další, kdo studoval a komentoval Aristotela, byl Albertus Magnus. Takto získané informace doplnil svými pozorováními a úsudky a shrnul ve spisu Summa naturalium.

Aristoteles student a učitel
Po odchodu do Athén, kde Aristoteles zprvu studoval a posléze vyučoval na Platonově Akademii, se pro něj možnost kontaktů se živou přírodou nutně omezila. Athény Aristotela sice přijaly, nebyl plnoprávným občanem, žil tam jako příchozí, metoik. Tradují se i jeho rozpory s o čtyřicet let starším Platonem, zde ovšem šlo o poctivý názorový a metodologický spor a neshodu. Po Platonově smrti r. 347 př. Kr. Aristoteles odešel z Akademie a Athén na maloasijské pobřeží do města Assu a posléze r. 344 př. Kr. do Mytileny na ostrov Lesbos, kde založil vlastní školu. Návrat do Stageiry nebyl možný, protože byla r. 350 př. Kr. dobyta a rozbořena Filipem II. Rozborem seznamu Aristotelem popsaných zvířat dospěli badatelé k názoru, že právě na Lesbu obnovil svou biologickou badatelskou činnost, živočichové, které popsal, ve své většině totiž žijí právě tam a na maloasijském pobřeží Egeidy.
Roku 343 př. Kr. byl Aristoteles Filipem II. pozván, nebo snad spíše povolán, na makedonský dvůr v Pelle, aby jako již slavný filozof dohlížel na výuku a výchovu prince Alexandra, tehdy třináctiletého. Tento úkol mu zabral nejpravděpodobněji čtyři roky. Po nástupu Alexandra na trůn r. 336 př. Kr. se Aristoteles r. 335 př. Kr. vrátil do Athén, kde založil své Lyceum. Tato škola pak existovala 12 let, během kterých byl Aristoteles ekonomicky i vědecky podporován svým nejslavnějším studentem a odchovancem, tehdy již Alexandrem Velikým. Traduje se, že z Alexandrova nařízení soustřeďovaly jeho postupující jednotky všemožné dostupné informace a přírodniny a jejich velká část byla cíleně poskytnuta právě Aristotelovi.
Po Alexandrově smrti r. 323 př. Kr. se athénská zášť vůči nepopulárnímu dobyvateli soustředila na Aristotela. Byl okamžitě obviněn z bezbožnosti, a protože si byl vědom osudu svého o dvě generace staršího předchůdce a kolegy Sokrata, Athény opustil a zemřel krátce poté (r. 322 př. Kr.) ve vyhnanství v Chalkidě na blízké Euboi, stár 62 let. Tak se osudy filozofův a makedonské dynastie společně uzavřely.
 
Stageira dnes
Několik prázdninových dnů na Stageiře, které turisté obvykle tráví v blízké Olympiadě, se dá prožít různě. Písčité pláže jsou pohostinné a malé taverny rovněž. Kdo ale chce vidět přírodní okolí očima malého kluka a dospívajícího mladého muže, který má teprve odejít studovat do vzdálených Athén, měl by tam přijet zjara. V týdnech, kdy je moře ještě neprázdninově chladné, kdy přicházejí noční bouřky, kdy kvetou olivy, kdy v loužích volají skokani a kdy začínají létat světlušky i brouci roháči. Bohatý svět řecké přírody se zjara předvádí stejně ochotně, jako se v prázdninových měsících rychle ztrácí. Pro poznání ruin Stageiry samotné je ale vhodný každý den v roce.
 
Foto Jan Andreska

Autor přednáší na katedře biologie a ekologické výchovy Pedagogické fakulty UK