Každý z nás, psychiatry nevyjímaje, si čas od času posteskne „já se z toho zblázním“, „to je na zbláznění“, „to jsem ale blázen“... Ovšemže tím ve většině případů nemyslíme doslovně, že bychom měli navštívit psychiatrickou ambulanci, nasadit si antipsychotika, případně svléknout plášť a odevzdat klíče od oddělení. Označení „blázen“, „šílenec“, „cvok“, „magor“ nebo „mešuge“ se v profesním životě každý lékař raději vyhne, přesto jsou součástí našeho každodenního jazyka.

Tak jako u některých jiných, původně jasně definovaných psychiatrických termínů (třeba hysterie, hypochondr, psychopat), také sémantický význam slov blázen nebo šílenec se běžným používáním posunul a jejich původní obsah vyprázdnil. 
 

Výstava korunovačních klenotů byla událostí letošního roku na Pražském hradě. Přilákala tisíce návštěvníků, zaujala netradičním pojetím, nabídla nové poznatky. Že jste ji nestihli? Nabízíme vám krátké ohlédnutí.
 

Jak se vede v roce 2008 divadlům malých forem jako je Semafor?

To, čemu se v 60. letech říkalo malé formy, přestalo táhnout. Když se k nám dostaly v 90. letech velké světové muzikály, bylo to pro publikum něco nového, veliká podívaná, a ovlivnilo je to natolik, že návštěvnost našich skromných představení začala rapidně klesat.