Dodatek  napsal dr. ing. Milan Wald (1923-2005) pro nakladatelství WALD Press v listopadu 2000.

Dovolte nyní, vážený čtenáři, abychom v předchozím uvedený - rozsahem sice nepatrný, zato ale světově proslulý - Hubbardův esej doplnili několika vysvětlujícími poznámkami.
Především stojí za zmínku, že brzy po svém vytištění v roce 1899, se rychle stal -  i k překvapení samotného autora – jedním z nejrozšířenějších tisků na světě vůbec. Budiž k tomu uvedeno toto autorovo pozdější autentické vysvětlení z roku 1913:
»Drobný, jen několikastránkový esej „Poselství Garciovi“ byl napsán jednoho večera během jediné hodiny. Bylo to 22. února 1899, po večeři, ve výroční den Washingtonových narozenin, když jsme se právě chystali začít s tiskem březnového čísla našeho měsíčníku „Šosák“ (Philistine). Celý text jakoby mi vytryskl přímo ze srdce po perném dni, v němž jsem se snažil přimět poněkud nedbalé vesničany, aby se zřekli svého neustálého pospávání a začali konečně také vyzařovat energii.
Avšak vlastním popudem k napsání se tehdy stala poznámka mého syna Berta při šálku čaje, že to byl vlastně Rowan, kdo byl oním hlavním hrdinou Kubánské války. Ano, Rowan, protože sám a sám provedl onu rozhodující věc - doručit poselství Garciovi.
Jakoby mne osvítil blesk! Samozřejmě, hoch má pravdu, pravým hrdinou je jen ten, kdo splnil svůj úkol - kdo doručil poselství Garciovi.
Vstal jsem od stolu, a napsal ono „Poselství Garciovi“. Myslil jsem si o napsaném tak málo, že jsme je otiskli dokonce bez jakéhokoliv nadpisu. Když však ono březnové číslo vyšlo, začaly docházet objednávky s žádostmi o kopie: nejdříve jich bylo dvanáct, pak padesát a pak i stovka; a když nakonec americká agentura „American News Company“ objednala dodatečně dalších tisíc exemplářů březnového čísla, zeptal jsem se jednoho z mých pomocníků, co vlastně je to za článek, který rozvířil tolik kosmického prachu.
Je to ten materiál o Garciovi, zněla odpověď.
Druhý den přišel telegram od G. H. Danielse z newyorkské železniční společnosti s žádostí jednak o udání ceny za sto tisíc exemplářů onoho článku ve formě jednoduché brožurky (opatřené na konci propagačním inserátem EMPIRE STATE EXPRESS), jakož i s žádostí o uvedení brzkého termínu expedice.
Ve své odpovědi jsem uvedl cenu spolu s konstatováním, že dodávku brožury bychom byli schopni uskutečnit do dvou let. Naše možnosti byly malé, takže stotisícový náklad se nám zdál strašným podnikem.
Výsledkem nakonec byl můj souhlas, aby pan Daniels přetiskl článek sám. Ten jej ihned vydal a rozdával ve formě brožury v půlmiliónovém nákladu. Mimoto byl článek přetištěn ve více než dvou stech časopisech a novinách, a také přeložen téměř do všech jazyků.
V téže době, kdy pan Daniels distribuoval „Poselství Garciovi“, byl v USA jako host newyorkské železniční společnosti ředitel Ruských železnic, princ Hilakov. Veškeré jeho cestování po USA se dělo za osobního řízení pana Danielse. Tak se stalo, že se princ Hilakov seznámil i s onou brožurou. Zajímal se o ni pravděpodobně o to více, že pan Daniels ji vydal v tak velikém nákladu.
Ať již však tomu bylo jakkoliv, když se Hilakov vrátil zpět, dal ji přeložit do ruštiny. Všichni železničáři pak bez rozdílu obdrželi po jednom exempláři brožury.
Poté ji převzaly i další státy, takže z Ruska se dostala do Německa, Francie, Španělska, Turecka, Hindustánu a Číny. A protože každý ruský voják obdržel za rusko-japonské války „Poselství Garciovi“ sebou na frontu, Japonci je nacházeli i u všech ruských zajatců. Došli k závěru, že jde zřejmě o dobrou věc, a přeložili ji proto také.
Na příkaz japonského císaře dostávali pak jednu kopii všichni vládní zaměstnanci bez rozdílu, ať vojáci, či civilisté.
Více než čtyřicet milionů kopií „Poselství Garciovi“ spatřilo tak světlo světa. Je to více, než se podařilo dosáhnout jakékoliv jiné literární produkci ještě za autorova života - díky sérii šťastných náhod. «
Tolik Hubbardův osobní výklad příčin světového úspěchu jeho nesmrtelného eseje, datovaný 1. 12. 1913.
Uveďme nyní - alespoň ve stručném výtahu - osobní charakteristiku Elberta Hubbarda, publikovanou před léty K. Pelantem v brožuře „Elbert Hubbard - Poselství Garciovi „ edice „Zátiší, knihy srdce a ducha“ někdejšího vydavatelství KMEN (B. M. Klika spol. s r.o), Praha 1926.
Elbert Hubbard se narodil v Bloomingtonu v americkém státě Illinois roku 1859. Byl neústupným individualistou, typickým americkým selfmademanem, který po celý život tvrdě a usilovně pracoval: byl zemědělským dělníkem, poslíčkem v kanceláři, sazečským učedníkem, dílovedoucím, tiskařem a knihařem, redaktorem, ale i farmářem, bankéřem a zcela neuvěřitelně originelním hoteliérem. Jako spisovatel a skvělý přednašeč byl miláčkem a pýchou pokrokové Ameriky.
Dvě stránky tvoří nejvýraznější rysy jeho složité osobnosti: spisovatelství a obchodnictví s uměleckým průmyslem. Podivuhodná kombinace! Jako vedoucí redaktor a často jako jediný autor vydává dvě polemické měsíční revue - již citovaný časopis „The Philistine“ (Šosák), a „The Fra“. Prvý s obálkou z podřadného balicího materiálu jako známky protišosácké bojovnosti, druhý s barevnou obálkou z nejjemnějšího japonského tiskařského papíru a s uměleckými obrazovými přílohami.
V obou případech pak s texty esejů, básní, filozofických úvah a strohých aforismů. („Lidé povídají. Co povídají? Nech je povídat.“ Nebo: „Problém civilizace spočívá v odstranění parazitů“. Také: „Člověk má povinnost zemřít jen mírně bohatý“ - Andrew Carnegie. Anebo: „Něco rozdej, něco utrať, něco uspoř“ - Rockefeller).
Vydává své proslulé „Malé výlety“ - soubor zhruba 120 životopisů nejrůznějších vynikajících mužů a žen: velcí milovníci jako velcí řečníci, velcí kazatelé jako velcí obchodníci, autoři, státníci, filozofové, malíři, reformátoři. Jsou to eseje psané brilantním slohem, plné jiskřivých myšlenek, moderních úvah a humorných nápadů, směřující vždy k osvobození lidského ducha od různých pověr, a vedoucí jej ke konání dobra, a - což je v morálce novum - k získání jmění.
Uvádí do praxe myšlenky Ruskinovy a Morrisovy, shrnuté do dvou zásad: Krása budiž ve všem a práce nechť je radostí. Péče o obchodní stránku jeví se mu ve všem naprostou nutností, neboť při sebedokonalejší výrobě krásných věcí bez jejich prodeje by umělci zakrátko zemřeli hladem.
Proto také zakládá podnik „Roycroftery“, jakožto soubor špičkových řemeslnických výrobních dílen, jež pod tímto jménem před dávnými léty dodávali anglickému dvoru nejdokonalejší výrobky. Vyrábí v nich nábytek, jehož pýchou je účelnost, dobrý materiál a správné zpracování. Zde se tepe v kůži i kovech a především se zde provozuje tiskařské a sazečské umění, vytvářející krásnou knihu. A je to právě také jeho „Roycroft Press“, jenž si v Americe získal pověst nejpřednější umělecké tiskárny.
Dovede v ní vydat nejen bohatě zdobené Thoreauovo „Přátelství“ na pravém pergamenu a v prodejní ceně mnoha set dolarů, ale i systematickou řadu drobných letáčků a brožůrek za pár haléřů, kterými chce učit i drobné lidi v obchodech, dílnách a továrnách přesnosti, správnosti, vytrvalosti, povinnosti a dalším vlastnostem, které umožňují každému cestu k samostatnosti a blahobytu.
Tiskne v ní ovšem i řadu svých rozsáhlejších prací: Knihu o Kristu „The man of sorrows“ (Muž zármutků), „Love, Life and Work“ (Láska, život a práce), „Health and Wealth“ (Zdraví a jmění), a knihu úcty ke své velké pomocnici - své ženě „White Hyacinths“ (Bílé hyacinty).
7. května 1915 utone spolu s dalšími 1446 osobami na palubě Lusitanie při cestě do Evropy, když tento dopravní parník se potopí po zásahu torpédem německé ponorky.
Je třeba nyní také uvést alespoň krátce ještě životopis Andrewa S. Rowana, neboť z předchozího již vyplynulo, že šlo - stejně jako v případě velitele povstalců generála Garcii - o skutečnou, historickou osobnost.
A. S. Rowan se narodil v roce 1857. Po absolvování proslulého vojenského učiliště ve West Pointu působil jako americký vojenský atašé ve střední Americe. Své vysoce nebezpečné poslání, popisované v Hubbardově „Poselství Garciovi“, uskutečnil ve svých jednačtyřiceti letech, za presidentství Mc Kinleye.
Dle svého vlastního, velice skromného líčení dostalo se mu sice ze strany kubánských protišpanělských povstalců určité pomoci, nicméně však při plnění svého úkolu byl vystaven řadě překážek; podařilo se mu však nakonec je přece úspěšně překonat. Za svůj hrdinský čin byl však vyznamenán teprve s dvacetiletým zpožděním. Při předávání vyznamenání uvedl armádní velitel doslovně toto: „Splnění úkolu dosažené A. S. Rowanem považuji za jeden z nejriskantnějších a nejhrdinštějších válečných činů vůbec“.
Nicméně jeden z pozdějších vydavatelů ve své předmluvě k „Poselství Garciovi“ k tomu dodává, že uvedená slova armádního velitele jsou sice nepochybně pravdivá, že však poručík Andrews S. Rowan v budoucnu vždy bude připamatováván spíše pro ušlechtilost svého charakteru, než pro svou vojenskou statečnost.
A.S. Rowan zemřel v San Francisku 10. ledna 1943 ve věku 85 let.
 
Co aktuálního dodat ještě zcela na závěr? Také naše společnost se zařadila - ovšemže jen přiměřeně skromně - k neziskovým šiřitelům Hubbardova „Poselství Garciovi“, když v roce 1990 rozdala návštěvníkům Brněnského strojírenského veletrhu zdarma 5000 exemplářů této podnětné eseje a v roce 2000 vydala „ Poselství“ pro širší okruh svých známých znovu s vědomím, že mezi svými příznivci, zaměstnanci a přáteli nalezla v uplynulých letech mnoho Rowanů. Jim všem vzdává svůj velký dík.