|
reklama
| Cesta slávy |
|
František Houdek |
| SANQUIS č.98/2012, str. 55 |
 |
zpět na výběr odborných článků |
| Před 130 lety objevil Robert Koch bacil tuberkulózy.
|
|
Během 60. let 19. století francouzský chemik Louis Pasteur prokázal, že mikroorganismy dokáží výrazně ovlivňovat makrosvět a dokonce v něm zabíjet. Rozhodující kroky k racionálnímu boji proti mikrobům však udělal Pasteurův vědecký i národnostní rival Robert Koch. Ten jako začínající venkovský lékař tak dlouho svoji novomanželku Emmu děsil plány o heroické medicíně v exotických končinách, až mu koupila k narozeninám mikroskop. V naději, že se zabaví doma a přestane snít o kurýrování námořníků z malárie... Tak se Robert Koch k vědě dostal.
|
|
 | | Robert Koch byl zapáleným badatelem |
|
|
Mikroaturní zoo
Koch si nechal přepažit čekárnu a ve vzniklém kumbále zřídil laboratoř. Tam mikroskopoval všechno, co ho zaujalo. Zanedlouho v jeho rajonu nedaleko polské Poznaně propukla epidemie slezinné sněti, nemoci velmi nebezpečné i člověku. Mladý doktor se pustil do hledání její příčiny. V tkáních uhynulých dobytčat i nemocných lidí objevil pár tisícin milimetru dlouhé tyčinky. O těch už se vědělo čtvrt století, ale dosud převládal názor vlivného patologa Rudolfa Virchowa, že jde o jakési anorganické krystalky vyprodukované nemocnými buňkami. To se mu nezdálo, a proto se rozhodl zjistit příčinnou souvislost mezi tyčinkami a antraxem.
Sousedé se za břicho popadali, když od nich začal vykupovat – myši! Od té doby každý jeho krůček vedl hlubokým neznámem. Zapálený badatel vtíral krev z pošlých ovcí do řezných ranek myší a sledoval, co se bude dít. Vpravil řekněme pár stovek antraxových bacilů... a při pitvě za den dva jich našel miliony! To mu vnuklo otázku: V jakých podmínkách se bacily množí? Dají se tyto podmínky napodobit mimo organismus?
Po myších přišla na řadu morčata, králíci. To už musel Koch část praxe předat kolegovi. A Emma musela neustále hlídat oblohu; jakmile se roztrhly mraky, upozornila manžela, ten všeho nechal a utíkal s mikroskopem na slunce fotografovat bacily. Pak ho zaujal zvláštní fakt: mikroby antraxu v nepříznivých podmínkách nehynou, pouze se změní ve spóry sklovitého vzhledu, které vydrží roky, a pokud se pak krví či potravou dostanou do vhodného organismu, „ožijí“, množí se, zabíjejí. V tomto období Koch udělal svůj první velký objev: ne že mikroby způsobují nemoci, ale každý konkrétní druh způsobuje jednu konkrétní nemoc.
|
|
Kochovy postuláty
Jakmile shromáždil dost důkazů, vydal se na jaře 1876 do Vratislavi, nejbližšího města s univerzitou, předvést své výsledky vědeckým kapacitám. Učenci nestačili žasnout a nakonec toho venkovského doktůrka navrhli rovnou na profesuru! Ministerstvu se však takový společenský skok zdál příliš kách... a tak se Koch vrátil ke svým pacientům a mikrobům.
Roku 1878 publikoval práci Výzkum etiologie infekcí v ranách, ve které šesti různým druhům chirurgické infekce přiřadil šest rozdílných druhů bakterií. Zde také poprvé publikoval zásady identifikace mikrobiálního agens:
1. Přítomnost mikrobů při onemocnění.
2. Po odebrání možnost jejich vypěstování v čisté kultuře.
3. Schopnost mikrobů z kultury vyvolat chorobu.
Dnes jsou tyto zásady pod jménem Kochovy postuláty známy v rozšířené formě z roku 1882:
1. Patogenní bakterie musí být přítomna u každého klinického případu nemoci.
2. Bakterie získaná od nakaženého jednotlivce musí být schopna rozmnožování v čisté laboratorní kultuře (ideálně v klonu z jediné bakterie), a to po několik generací. 3. Opětovné naočkování této kultury (vnímavému) zdravému jedinci u něj musí vyvolat příslušnou nemoc s charakteristickými příznaky a odebrána z něj, musí vytvářet tutéž čistou laboratorní kulturu schopnou přenášet chorobu na dalšího (vnímavého) jedince.
To tedy je Kochův přínos číslo dvě (vědecky patrně nejvýznamnější).
|
|
 | | Etiologie slezinné sněti Roberta Kocha |
|
|
Kochův bacil
V červnu 1880 je Koch povolán do císařského zdravotního úřadu v Berlíně s následujícím úkolem: „Pracujte si na čem chcete, bude to tak nejlepší.“
Jako první se tam naučil pěstovat čisté bakteriální kultury. Přitom zjistil, že v kapalině se mu kmeny mísí, proto hledal vhodné pevné prostředí. Napřed používal plátek vařeného bramboru, poté bujon zahuštěný želatinou, nakonec dodnes oblíbený agar.
Zajištěn, vybaven, odhodlán pustil se do hledání příčiny jedné z největších metel lidstva – tuberkulózy. Ta tehdy tvořila sedminu všech úmrtí, u lidí 15-40letých dokonce polovinu! Poněvadž se stále nedařilo najít jejího živého původce, převládal názor, že nemoc vzniká špatnou výživou, nebo že je jen variantou zánětu plic či rakoviny... Ani Kochovi s jeho talentem a zkušenostmi se nějakou dobu nedařilo. Pak opět zasáhla náhoda (která ovšem, jak známo, přeje připraveným). Během úporného hledání způsobu, jak potenciálního tuberkulózního bacila zviditelnit, sáhl i po lahvičce se starou metylénovou modří. Ponořil do ní preparát a nechal ho čtyřiadvacet hodin máčet. Obarvil však pouze tkáň. Když ale k tomuto vzorku zkusmo přidal ještě kapku dalšího organického barviva, tentokrát hnědého, vyvstaly na modravém pozadí matné tyčinky. Ty pak izoloval, vyčistil od ostatních dlouhodobým pěstováním na pracně optimalizované živné půdě – sraženém krevním séru.
24. března 1882 na zasedání berlínské Fyziologické společnosti vystupuje s přednáškou, kterou uvádí památnými slovy: „Podařilo se mi objevit původce tuberkulózy, tuberkulózního bacila. Pro své tvrzení předkládám tyto důkazy.“
Koch navíc zcela jednoznačně prokázal, že všechny formy tbc způsobuje tentýž bacil a že nemoc se šíří nejčastěji kapénkami z kašle, což vedlo k první racionální ochraně. Za práce o tuberkulóze dostal roku 1905 Nobelovu cenu.
Sedmého dubna 1910 Robert Koch přednášel v berlínské Akademii. Dva dny nato dostal infarkt, na jehož následky 27. května 1910, ani ne sedmašedesátiletý, v Baden-Badenu zemřel.
|
|
|
|
|
|
obsah čísla 98 |
 |
ročník 2012 |
|
témata |
|
|
