Neurochirurgie je obor závislý na složité technice jak v oblasti diagnostické, tak terapeutické. Finanční náklady jsou ohromné, velké jsou ovšem i potenciální zisky. Pro nemocnici je významný i z prestižní stránky, protože jde o klasický obor tzv. tertiary care nemocnic. V České republice je dnes 18 těchto pracovišť. Doporučuje-li EANS zhruba 1 pracoviště na 1 mil. obyvatel, máme neurochirurgií nadbytek. To vede k nepříznivé diluci prostředků, zkušeností i schopného personálu. Je proto nezbytné, aby klinika byla dostatečně aktivní a konkurenceschopná. V budoucnu logicky dojde k diferenciaci pracovišť. I velká zařízení se budou do určité míry v rámci oboru profilizovat, menší se budou věnovat jednodušším úkonům. Tento trend lze již do určité míry sledovat, ostatně si jej postupně vynutí odborná i laická veřejnost. Nemocnému nebude jedno, do kterého zařízení se jde léčit, a lékaři nebude lhostejné, kam svého nemocného posílá. Tento trend je žádoucí nejen ve vztahu k pracovišti, ale i ve vztahu k jednotlivým lékařům. V cizině se dnes mluví o tzv. virtuoso faktoru. Znamená to, že jak nemocný, tak odesílající lékař budou hledat chirurga, který se tou kterou oblastí zabývá specificky. Například AVM, složitá aneuryzmata, bazální nádory, kraniocervikální přechod a složité páteřní operace nebudou operovány na všech pracovištích všemi atestovanými neurochirurgy, ale budou se koncentrovat do několika míst, respektive k několika specialistům.
Neurochirurgická společnost tomuto procesu svým způsobem požehnala již za komunismu, kdy jsme se dohodli, že každé pracoviště může svobodně přijímat nemocné odkudkoliv. Svobodnou volbu lékaře tak neurochirurgičtí nemocní mají již mnoho let.
Neurochirurgie v ÚVN vždy patřila mezi nejsilnější a tón udávající pracoviště a tak je tomu dosud. Současný tým a vybavení, které je plně srovnatelné s tím, co vídáme v západní Evropě i USA, plně splňují dnešní požadavky na moderní a dynamickou neurochirurgii.
V této souvislosti zmiňme důležitá specifika oboru:
1. nemožnost nápravy chyb
 (CNS neregeneruje),
2. vyšší rizika a relativně vysoká
 mortalita,
3. velký význam morbidity
 (trvalá a těžká),
4. velké množství akutních
 a urgentních operací,
5. zcela týmový obor,
6. velký podíl interdisciplinární
 problematiky,
7. značné množství subspecializací,
8. vysoké nároky na technické
 vybavení,
9. nezbytnost klinického
 i experimentálního výzkumu,
10. nutnost mezinárodních kontaktů
 (malý obor).
Z výše uvedených bodů vyplývá, že integrálními součástmi činnosti neurochirurgické kliniky a ostatně i každého většího akademického pracoviště jsou nejen vlastní léčba nemocných, ale i výuka, výzkum a také propagace oboru. Tyto oblasti se vzájemně prolínají. Finanční problematika se z této stati vymyká.
Výhodou pracoviště je velikost (ÚVN není příliš velká) a kompaktnost nemocnice (více personální než geografická). Dalšími nespornými výhodami je napojení na 1. LF KU, jejíž jsme součástí, a na IPVZ, jsme sídlem subkatedry neurochirurgie.
Dnes je kolem 15 % naší operativy na pomezí jiných oborů, je proto nutné spoléhat na dobré vztahy a pochopení v rámci komplexu neurooborů a ostatních oddělení. Samozřejmě je také nutná dostupnost těchto specializací. Jedná se zejména o neurologii, radiodiagnostiku, intenzivní medicínu a anesteziologii, plastickou chirurgii, ortopedii, ORL, rehabilitaci aj. O laboratořích ani nemluvě. Nenahraditelné je patologické odd. ÚVN - dlouhá institucionální paměť a zkušenost zaručuje dokonalé diagnózy.
Okruhy onemocnění, patofyziologie, diagnostika a léčba jsou pro neurologii a neurochirurgii shodné. Jediný rozdíl je v tom, že neurolog má kladívko, my skalpel. Spolupráce s neurologií je rozhodující, a obvykle nezáleží na tom, zda nemocný leží po operaci na neurologii nebo je konzervativně léčen na neurochirurgii. Neurolog umí ošetřit ránu a neurochirurg píchnout lumbálku a zhodnotit likvorologické vyšetření. Impulzem větší integrace by měl být nový systém postgraduálního studia, který je naneštěstí dosud v nedohlednu. K čemu je neurochirurgovi 1. atestace z chirurgie, když jediná oblast, kde nikdy nebude operovat, je břicho? Dnes tedy alespoň dovolujeme atestace z neurochirurgie i lékařům s 1. atestací z neurologie. Význam neurologie dokumentuje i to, že
z 10 lékařů kliniky jsou 2 neurologové.
U akutních a těžkých stavů, typickým příkladem budiž trauma, do hry vstupuje neurointenzivní péče. Neurointenzivistický tým na JIP je nutný, stejně jako stabilní neuroanesteziologický kádr. V tomto ohledu je nenahraditelné velké množství intenzivních lůžek, jimiž ÚVN disponuje. Anesteziologické oddělení svou vstřícností dovoluje operovat kdykoliv.
Neuroradiologie a zejména intervenční neuroradiologie prodělává dnes ohromný rozmach. Zájem radiologů a jejich současné techniky nám dovolují řešit i onemocnění, na která jsme si dosud netroufali. V této oblasti je možné očekávat snad největší rozvoj oboru. Vybavení, kterým disponujeme, je na vynikající úrovni. Přitom však za největší výhodu považuji fakt, že máme vlastního neuroradiologa, byť i je placen radiologickým oddělením. Předtím, nežli jsme začali rutinně používat neuroradiologické intervenční techniky, tento radiolog prošel dlouhodobým klinickým školením u lůžka. Naučil se hodnotit klinický stav, řešit komplikace, pečovat o nemocné po operaci či intervenci. Dnes jsme asi jediným zařízením, které považuje intervenční techniky za regulérní a rutinní léčebný postup např. u mozkových aneuryzmat. V roce 2000 jsme provedli 150 intervencí, z toho 63 pro aneuryzma. Aneuryzmat jsme operovali „pouze“ 42.
Další oblastí je dětská neurochirurgie, které se věnujeme nejen těsnou spoluprací s FNM, ale i přímo ve FTN. Neurochirurgická „sekce“ dětské chirurgie ve FTN je zásluhou pochopení a tolerance personálu FTN dnes de facto dependancí kliniky. Těsná spolupráce je logická a jasná z faktu, že dětský nemocný s nádorem či vývojovou vadou bude jednou dospělý nemocný s nádorem či vývojovou vadou. Nezadatelnou výhodou spolupráce s FTN je to, že kliniky dospělé a dětské neurologie FTN jsou zároveň sídlem katedry a subkatedry dospělé a dětské neurologie. Z této provázanosti profitují všechny strany.
Na pomezí mezi neurochirurgií a ortopedií je spinální problematika, dnes skoro samostatný obor - spondylochirurgie. K prospěchu nemocných dodává neurochirurg své porozumění a šetrnost k nervové tkáni, ortoped obratnost při rekonstrukci a stabilizaci kostních struktur. Spolupráce s ORL, s očním a s maxilofaciální chirurgií přináší další oblasti - chirurgii lební báze, která jako chirurgie společných a nejsložitějších přístupů zbavila neurochirurga strachu z oblastí pod bází lební a ostatní strachu z oblastí intrakraniálních. Zde hraje svou roli i plastický chirurg: použití vitálních laloků k uzávěrům defektů je jednou z podmínek úspěchu.
Vzhledem k závažnosti morbidity u neurologických nemocných je zcela nezbytná neurorehabilitace, kterou bohužel dosud chápeme jako rehabilitaci pohybového aparátu, nikoliv neurologických funkcí jako celku. Významné pro kliniku je i oddělení klinické psychologie ÚVN, které umožňuje snazší a rychlejší integraci našich nemocných.
V rámci neurochirurgie je nutná subspecializace. Specializace a subspecializace se týká nejen lékařů, ale i středního zdravotnického personálu.
Hlavními odbornými programy neurochirurgie jsou v ÚVN neuroonkologie (včetně chirurgie báze atd.), neurovaskulární problematika (včetně operativy magistrálních tepen při ischemii mozku; v celém tomto okruhu je dnes významný podíl intervenční neuroradiologie). Dále je to neurotraumatologie v celé šíři (včetně zavřených kraniocerebrálních traumat a spolupráce s ortopedií u traumat míchy a páteře a včetně poranění PN). Velkým oddílem je degenerativní onemocnění páteře (bederní i krční ploténky). Tradiční je epileptochirurgie a chirurgie bolesti ve spolupráci s neurology a algesiology. Vedle těchto oblastí pracoviště samozřejmě řeší všechna chirurgicky léčitelná onemocnění NS. Snažíme se prohlubovat trend, který vyplývá z předchozích odstavců - organická diagnostika a méně invazivní a kratší léčba.
Nedílnou součástí činnosti neurochirurgické kliniky je výzkum. Klinický výzkum, ať již vlastní studie, multiinstitucionální spolupráce či mezinárodní projekty, je podmínkou sine qua non. Laboratorní výzkum považujeme rovněž za nedílnou součást práce. U laboratorního výzkumu jsou nenahraditelné napojení na fakulty, IPVZ a spolupráce s ústavy AV ČR.
Jestliže americký Kongres vyhlásil poslední desetiletí dvacátého století za dekádu mozku, znamená to uznání nervového systému za nejcennější a nejdůležitější biologický systém. Nervový systém, respektive mozek je řídící, integrační i kontrolní orgán. K jeho funkcím patří psychika, myšlení, inteligence, vědomí a vigilita, tj. všechny atributy života. Smrt mozku se rovná smrti organismu. V lidském organismu neexistuje systém, který by nebyl řízen mozkem, včetně základních vitálních funkcí a imunity.
Poškození nervového systému jakékoliv etiologie má nejen vysokou mortalitu, ale především morbiditu ve sférách nejdelikátnějších. Současný trend medicíny, kdy dokonalé diagnostické a léčebné metodiky postupně přesunují interní obory do ambulantní sféry, je významný jen pro část našich nemocných. Pouze někteří nemocní neurooborů mohou z tohoto trendu profitovat, proto postupně dojde k relativnímu zvýšení počtu neurologicky nemocných v nemocnicích. V USA je již tento vývoj jasně patrný.
Cílem neurochirurgické kliniky ÚVN musí být zůstat tam, kam patří - na 1. místě.

Neurochirurgická klinika 1. LF UK, IPVZ a ÚVN Střešovice, Praha