Text: Jiří Wald Po komunistickém puči v roce 1948 byla činnost české Weledy značně komplikovaná. Komunisté považovali její činnost za škodlivou a v roce 1951 ji ministerstvo zdravotnictví definitivně zrušilo s tím, že „ idealistická východiska Weledy se neslučují s principy dialektického materialismu a s vedoucí úlohou dělnické třídy“.
Krátce po válce se můj otec, Milan Wald, dostává, jako student Vysoké školy chemicko- technologické z Ostravy do Prahy a od svého otce Dr. Františka Walda, šéfa laboratoří ostravských železáren, dostává doporučení obrátit se v Praze na přítele - chemika ing. Václava Záveského. Ten se záhy stává jeho učitelem a pod jeho vedením se zapojuje s manželkou Věrou, magistrou farmacie, do ilegální výroby prakticky celé produkce bývalé Weledy.
V rámci „výrobního programu“, který ing. Záveský řídil, zajišťovali manželé Waldovi, vedle svého civilního zaměstnání, ve svém pražském bytě až do roku 1991 mj. výrobu léků, vyžadujících jako obal skleněné ampule, mezi něž patřil i nejznámější lék Iscador.
|
|
 | | Manželé Waldovi se až do roku 1991 podíleli na ilegální výrobě léčiv |
|
|
Život rodiny se této ilegální činnosti musel přizpůsobit a to zejména finančně, neboť vyrobené léky byly vždy pacientům dodávány zdarma. Jejich výroba byla kryta výhradně z darů přátel z domova i ze zahraničí a z prostředků rodiny. Dodávky surovin pro výrobu léků „ pašovali“ ze zahraničí přátelé i pacienti karlovarského primáře MUDr. Miloše Brabínka, kteří se do lázní přijížděli léčit. Ten je také nejen distribuoval dále, ale obětavě poskytoval konzultace mnoha pacientům v celé republice.
Okruh nových nadšenců kolem dr. Záveského se pozvolna zvětšoval a výroba léků pod jeho vedením, která se odehrávala především v jeho kobyliském bytě v Praze, záhy pokrývala celorepublikovou potřebu.
|
|
 | | PhMr. Věra Waldová při sběru léčivých rostlin pro výrobu léků |
|
|
V prostředí morálně zdevastované socialistické společnosti vyrůstala v rodinách, zapojených do této ilegální činnosti nová generace, která se po invazi sovětských vojsk do Československa pomalu zapojuje do ilegální výrobní činnosti a je zázrakem, že vše zůstává utajeno před komunistickou Státní bezpečností. Do dodávek léků se zapojuje také řada emigrantů a v druhé polovině osmdesátých let se daří díky ing. Slavíčkovi zajišťovat i legální dodávky koncentrovaného Iscadoru do Československa.
Listopadový politický převrat pak přináší do ilegální české Veledy zcela nové možnosti. Již 24. února 1990 se schází na přípravné schůzce k založení akciové společnosti Weleda 33 zájemců a volí za svého středu přípravný výbor s předsedou Dr. Václavem Záveským. Za členy jsou postupně zvoleni MUDr. Miloš Brabínek, dr.Ing. Milan Wald, MUDr. Marcela Mikulejská, MUDr. Rudolf Prix, RNDr. Petr Stránský, PhMr. Lumír Geryšer, paní Růženka Žaloudková a paní Libuše Ledecká. Rodina Waldů předkládá následně přípravnému výboru svůj plán na obnovení činnosti. Jedná se především o zajištění prostor pro výrobu léčebné kosmetiky s eventuální možností rozšíření těchto prostor pro výrobu léků, zajištění surovin pro vlastní výrobu z českých zdrojů, přípravu trhu pro léčebnou kosmetiku a systém školení lékařů pro práci s weledickými léky. Mezi priority však řadí především přípravu podkladů pro registraci léčiv a léčebné kosmetiky.
Návrh však není přijat a naopak je akceptována strategie, předložená dr. Petrem Stránským a ing. Josefem Slukou. Pro názorovou neslučitelnost a s cílem uklidnit rozjitřenou atmosféru v rodící se akciové společnosti opouští Waldovi přípravné práce na budování české Weledy a jdou dále vlastní cestou.
|
|
 | | Dr. Milan Wald zatavuje ampule s lékem Iscador |
|
|
|
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
