Setkání imunologů a alergologů

prof. RNDr. Blanka Říhová, DrSc.
Předsedkyně České imunologické společnosti

Jejich společné sympozium v pražském hotelu Clarion mělo výbornou vědeckou úroveň a vynikající společenskou atmosféru.

XXV. sjezd českých a slovenských alergologů a klinických imunologů a XII. kongres českých a slovenských imunologů se konal od 29. 10. do 1. 11. 2008. V jeho úvodu byly uděleny tři Ceny ČIS za nejlepší publikaci mladých vědců, dvě Ceny Milana Pospíšila za původní článek z oblasti přirozené a protinádorové imunity, dvě Ceny Dr. J. Lišky za nejlepší vědeckou práci v oboru alergologie a klinické imunologie, deset cen Granátový imunoglobulin za dlouhodobý vědecký přínos v oboru imunologie, Medaile ČLS JEP a deset čestných členství ČSAKI, to vše za rok 2007. Slavnostní zahájení zakončil koncert Spirituál kvintetu. Po zbytek večera hrál v restauraci Veduta Dixieland 1. lékařské fakulty UK pod vedením profesora Tichého.
Dopolední část byla ve čtvrtek a v pátek věnována plenárním přednáškám. Jednacím jazykem byla angličtina a na výtečné kvalitě se podíleli jak domácí, tak i zahraniční vědci. Úvodní teoretická přednáška diskutovala signalizaci žírných buněk. Následovaly dvě přednášky pojednávající o anafylaxi a z ní vyplývajících rizik.
Blok plenárních přednášek druhého dne zahájila teoretická přednáška o signalizaci realizovanou pomocí receptorů imunokompetentních buněk. Druhá přednáška se zabývala vývojem inhibitorů TNF (tumor necrosis factor) a jejich možným uplatněním v klinické praxi. Poslední přednáška, oceněná medailí EFIS-IL, diskutovala problémy související s antiinfekční imunitou.
V sympoziích se probírala potravinová alergie, protinádorová imunita, imunologie sepse, astma a zánět, imunodeficience, imunokompetentní buňky a cytokiny, lékové alergie, antiinfekční imunita a vakcinace, alergeny, imunologie reprodukce, genetická kontrola alergie a vliv životního prostředí, expoziční testy v alergologii, transplantační imunologie, orgánově specifická autoimunita, alergenová imunoterapie a choroby dýchacích cest, autoimunita a tolerance, přirozená imunita a zánět, chronický kašel, obtížně léčitelné astma, slizniční imunita, veterinární a vývojová imunologie, problematika privátní praxe, kožní alergické choroby a neuroimunologie. Tento výčet témat ukazuje pozoruhodnou šíři teoretické a klinické imunologie a alergologie s příznivým poznatkem, že tyto obory jsou v České republice opravdu důstojně zastoupeny.
Přednášky byly doplněny 191 postery. Věnovaly se prakticky všem tématům z přednáškových sekcí. Nejlepší poster v každé sekci byl oceněn. Závěrečnou přednášku na téma pluripotentních kmenových buněk proslovil prof. Hána.
V satelitních sympoziích se představily firmy NYCOMED, GlaxoSmithKline, Merck, Sharp & Dohme IDEA, Siemens, VIVAX, Astra Zeneca, UCB, Stallergenes, Schering-Plough a Sigma přednáškami známých odborníků diskutujících možnosti využití jejich produktů nebo přístrojů v široké klinické praxi. Sympozium mělo také velmi dobře obsazenou Sekci zdravotních laborantů a Sekci zdravotních sester. Poslední den sympozia byl věnován Postgraduálnímu kurzu Imunoterapie.

Psychiatrický kongres skončil, imunologický začíná – co mají společné?

Prof. MUDr. Eva Češková, CSc., přednostka psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno
 
V Praze probíhal od 20.-25. září  XIV. Světový psychiatrický sjezd, který měl motto: „Věda a humanismus - na jedince orientovaná psychiatrie“. V podstatě se jedná o individualizovanou medicínu, neboli diagnostický přístup a léčbu, která je optimální pro konkrétního nemocného. Neexistuje „nejlepší lék“, existuje pouze lék, které je nejvhodnější pro jedince. Záleží na významu rozdílných charakteristik pro jednotlivého nemocného (klinický obraz onemocnění,  současný výskyt dalších onemocnění, individuální reaktivita a snášenlivost, předchozí zkušenost a preference). Psychiatrie se jako jeden z prvních medicínských oborů chopila možností, která nám již dnes skýtá farmakogenetika. Genetickou analýzou (genetický polymorfismus) lze již dnes určit, kdo byl od přírody určen k tomu, aby řadu látek, včetně léků, které dostáváme do organismu, odbourával (metabolizoval) pomalu nebo rychle. U některých z nás se bude lék spíše hromadit v organismu a vést i při nižších dávkách k nežádoucím účinkům nebo se bude spíše vylučovat rychle a bude potřeba vyšších dávek k dosažení účinných hladin. Také víme, že někteří z nás jsou více zranitelní k různým stresovým událostem a mají vyšší pravděpodobnost rozvoje některých poruch.
     Spektrum odborných sdělení bylo velmi široké. Na jedné straně to byla převážně  problematika etická a sociálně právní, na druhé straně  velmi specializovaná problematika nových diagnostických metod a nových léčebných strategií včetně stimulačních metod a farmakoterapie. Přes 6 000 účastníků mělo možnost si vybrat dle svého zaměření. Každý den kongresu proběhalo denně od 8 do 18 hodin více než 5 desítek symposií ve více než 10 paralelních sekcích a několik vyžádaných přednášek. Nad kongresem převzal záštitu pan president Václav Klaus a primátor měst Prahy Pavel Bém.  Pavel Bém byl také jedním z vyzvaných řečníků a jeho sdělení bylo zajímavým propojením vlastních zkušeností s překonáním Mont Everestu a filosofickým pohledem na svět.
     Protože psychiatrie zatím nemá objektivní ukazatele onemocnění a diagnostika spočívá  převážně na verbální komunikaci a pozorování, je do určité míry více subjektivní a zranitelná z hlediska vlivu dění kolem včetně vlivu médií. S obrovským poskokem věd, které se zabývají mozkem tento handicap psychiatrie určitě brzy překoná. Kandidát nejsou jenom výsledky aplikace mozek zobraziv acích metod, ale také neurohormonální a neuroimunologické půdovky. Celosvětový psychiatrický sjezd byl příležitostí přiblížit psychiatrii  širší veřejnosti a odbourat bariéry mezi běžným světem a světem psychicky nemocných. Jednou z atraktivních událostí byla výstava obrazů nemocných nazvaná Arteterapie – arb brut v České republice. Arteterapie je léčba, která využívá výtvarného projevu pro poznání a ovlivnění lidské psychiky. Art brut představuje umění syrové, neškolené, vycházející z niterné potřeby tvořit.  Dále měla veřejnost možnost zažít virtuálně psychotických prožitky  v unikátním kamionu.  
     Shodou okolností brzy po světovém psychiatrickém sjezdu následuje imunologický sjezd.  O když na první pohled nemají tyto obory mnoho společného, opak je pravdou.
Hromadí se stále více důkazů, že je velmi komplexní vztah mezi řadou psychických poruch a tělesnými chorobami. Nejvíce se to týká deprese, která byla z tohoto hlediska nejvíce zkoumána a  kardiovaskulárním a cerebrovaskulárním onemocněním.Deprese je dnes považována za nezávislý rizikový faktor pro jejich rozvoj a zřejmě jde vztah oboustranný. Deprese se velmi často vyskytuje i u dalších tělesných chorob, například u onkologických a některých neurologických onemocnění a může je také předcházet. Může mít různé formy od adaptační reakce a mírných příznaků až pro závažnou depresi splňující kritéria pro depresivní poruchu, tedy depresi jako onemocnění. 
     Nabízí se řada možných společných cest, které vedou k rozvoji uvedených onemocnění. Nepochybně to jsou na jednom z čelných míst imunologické  faktory. Již delší dobu intenzivně zkoumána úloha zánětlivých a protizánětlivých cytokinů u depresivní poruchy. Hypotéza spojující chronické zánětlivé změny s psychopatologií deprese byla formulována Smithem v r. 1991. Dle této hypotézy je u deprese zvýšena plasmatická koncentrace prozánětlivých cytokinů, které jsou produkovány aktivovanými makrofágy a monocyty. Tuto aktivaci způsobuje psychologický i fyzikální stres. Protizánětlivé látky mají antidepresivní efekt. U deprese často nacházíme snížení takzvaných neurotropních faktorů  Prozánětlivé cytokiny mohou modulovat jejich expresi. Deprese může být považována za produkt nerovnováhy mezi neuroprotekcí a neurodegenerací. 
     Tyto úzké vztahy mezi psychickými, tělesnými nemocemi a samozřejmě sociálními faktory odráží pohled na jedince jako biopsychosociální jednotku.Každý lékař ví, že onemocnění tělesná mají psychickou komponentu a naopak. A samozřejmě jsou ovlivnitelná prostředím, ve kterém jedinec žije.
     Integrace psychiatrie do oblasti somatické medicíny napomáhá také k destigmatizaci oboru.  Světová zdravotnická organizace již v r. 2001 měla jako jeden z hlavních cílů jejich aktivit zajistit  stejný přístup a péči somaticky i psychicky nemocným. Přes opakované proklamace se tak neděje.  Snížit stigmatizace se podařilo pouze v případě deprese, která se stala společensky akceptovatelným onemocněním. Přispěla k tomu nepochybně cílená výchova praktických lékařů, za kterými chodí nemocní s vágními tělesnými stesky včetně únavnosti a ztráty energie, za kterými se v řadě případů skrývá nerozpoznaná deprese. Lékaři prvního kontakt také dostali do rukou účinná a celkem bezpečná antidepresiva.
    V této souvislosti je zajímavé že na základě prognozy, která vypracovala Světová banka bude deprese hned za kardiovaskulárním onemocněním nemocí, která bude nejvyšší ekonomickou zátěží pro lidstvo, nepochybně alespoň ve vyspělejších zemích. Spolupráce se somatickými obory rozhodně v blízké době přispěje i k rozvoji lepších terapeutických a preventivních možností s patřičným ekonomickým dopadem. Přesto zatím se nedostala psychická onemocnění a péče o duševní zdraví na seznam priorit tvůrců zdravotnické politiky. Hnutí duševně nemocných a jejich blízkých je u nás roztříštěné a izolované.Pacientské hnutí se píše soustředí na lidská práva a publicitu sporných případů, což přináší nepřiměřenou a diskriminující pozornost médií. Psychiatři si uvědomují, že tyto organizace by mohly sehrát důležitější a více pozitivní roli. Příbuzní nemocných representují silnou lobbystickou skupinu a politici a poskytovatelé zdravotnické péče ji budou muset brát v úvahu. .