První transplantace dělohy ve Spojených státech

Zdroj:  www.healthday.com 

Chirurgové z Clevelandské kliniky (neziskové zdravotnické centrum, které nabízí klinickou a nemocniční péči a zaměřuje se také na vědecký výzkum) provedli první mimoevropskou transplantaci dělohy, experimentální proceduru umožňující ženám bez dělohy otěhotnět a přivést na svět vlastní dítě. Pro ženy, jež se narodily s vaječníky, ale nemají od narození dělohu, nebo prodělaly její nezvratné poškození, je to jediná šance na to, aby mohly otěhotnět. Týká se tedy 3-5 procent žen v populaci.
„Toto operace je pro Spojené státy průlomová. Zatímco v Evropě se už takto operovaným ženám narodily také děti, v USA jsme k tomuto kroku teprve hledali cestu,“ říká Anthony Vintzileos, vedoucí oddělení porodnictví a gynekologie ve Winthrop-University hospital v New Yorku.   
 
Švédští průkopníci
Ve Švédsku, kde se uskutečnil zatím největší počet transplantací dělohy, se lékaři soustřeďují na přenos orgánů od živých dárkyň. První porod díky transplantované děloze oznámili v roce 2014, k loňskému září tam bylo provedeno devět transplantací, přičemž čtyři ženy z pěti těhotných úspěšně porodily.
Clevelandská klinika začala hledat potencionální kandidátky pro transplantaci dělohy koncem loňského roku, orgán pro první operaci pak získala od mrtvé dárkyně. První americká pacientka s transplantovanou dělohou musí nyní alespoň rok počkat, než se bude moci začít pokoušet otěhotnět. Tato doba by měla být dostačující na to,  aby lékaři mohli upravit následnou medikaci a tak eliminovat možnost odmítnutí orgánu u příjemkyně. Právě dopad tzv. imunosupresiv na organismus může být problém, který by mohl těhotenství zkomplikovat. Jak potvrzují však zkušenosti ze Švédska, žena nemusí užívat tyto léky donekonečna. Po jednom či dvou těhotenstvích může imunosupresiva vysadit a děloha jí je pak opět operativně odebrána. Taková praxe platí právě ve zmíněném Švédsku. 
„V budoucnu tyto nové možnosti reprodukční medicíny budou využívat mnohé ženy, nicméně existuje ještě řada problémů, které musíme vyřešit, než tuto transplantaci budeme provádět  masivně. Hlavní otázkou jsou právě vedlejší účinky imunosupresiv na matku a plod a udržení stálého přísunu krve dítěti po celou dobu těhotenství,“ říká Tomer Singer z Lenox Hill Hospital v New Yorku. 

Spojené státy zakazují výrobu syntetických částic v peelingových přípravcích 

Zdroj:  www.cnn.com ,   www.usnews.com

Syntetické částice se v dnešní době přidávají do mnoha kosmetických produktů, včetně sprchových gelů a zubních past. Zatímco v našem povědomí figurují jako užiteční čističi pórů nebo prostředky na bělení zubů, mají i svůj negativní aspekt. Pro člověka jsou při požití zdraví škodlivé, mají vliv na trávení a  mohou vést až k hormonální nerovnosti, která může ovlivnit reprodukční orgány.
Tím bohužel problémy nekončí. Jako syntetické částice jsou definovány plastové partikule do 5 mm a menší velikosti. Takto malé částečky snadno projdou filtrací a v čističkách se dostávají do užitkové vody. Ta končí na polích a loukách, kde vstupuje do vodního řečiště.  Poslední měření, které bylo publikováno časopise v Enviromental Science and Technology, ukázalo, že denně je do vody vypuštěno přes osm miliard syntetických částic. To odpovídá ploše tří set klasických tenisových hřišť. Navíc se  kvůli malé velikosti tyto částečky špatně detekují a někteří mořští živočichové si je pletou s potravou. Jak konstatovali výzkumníci, kteří bádají v vodách světových oceánů, syntetické částice byly nalezeny v ústřicích, mušlích, rybách, ale také v mořské soli. Vědci se nyní snaží zjistit, zda chemikálie z těchto plastů mohou přejít na člověka, když bude konzumovat tyto mořské plody. Každopádně už dnes představuje zamoření mořské vody těmito odpady vážně nebezpečí pro životní prostředí a podmořskou faunu i flóru.
Nový zákon, nedávno podepsaný Barackem Obamou, zakazuje výrobu a prodej jakýchkoliv smývatelných kosmetických přípravků, které obsahují tyto částice. Platit by měl začít  v červenci 2017. 

 
 
 
Ženy, které se cítí být ohroženy, 
preferují dominantnější partnery

Časopis Evolution and Human Behaviour
Zdroj:  www.eurekalert.org 

Podle výzkumu vědeckého týmu z University of Leicaster  ženy, které preferují  fyzicky působivější a dominantní partnery, se cítí v životě zranitelnější, ba dokonce se považují za možný terč násilných činů -  a to bez ohledu na to, v jaké se vyskytují konkrétní situaci a jak významné rizikové faktory jsou ve hře. 
Vědci z univerzity se už v předchozím výzkumu zaměřili na ženy, které vyrostly v oblastech s vyšší kriminalitou, a tím pádem vnímají velkou míru nebezpečí v každodenních situacích. V rámci studie pak prokázali, že tyto ženy považují fyzicky silné a dominantní partnery za více přitažlivé, protože si od nich podvědomě slibují účinnější ochranu. V následující fázi byla studie rozšířena i na ženy, jež vyrostly v poklidnějších lokalitách, nicméně vědci opět museli konstatovat, že prostředí v tomto případě nehraje až tak významnou roli.
Strach a dominance

Strach versus síla
Vědci z University of Leicaster tvrdí, že všeobecně platí, že ženy, které podvědomě přitahují dominantní muži, se také osobně cítí v nebezpečí - a to přesto, že k takovém pocitu nemají žádné prokazatelné příčiny. „Záleží na tom, jak ženy samy vyhodnocují svoji zranitelnost. Náš výzkum prokazuje, že vztah mezi pocitem ohrožení a sklonem k preferenci dominantních partnerů je stabilní a nemění se v závislosti okolnostech prostředí nebo míře ochrany, kterou skutečně potřebují,“ říká Hannah Ryderová, doktorantka neurovědy a psychologie z University of Leicaster.
Ve dvou fázích studie, v laboratorním i v reálném prostředí,  vybrané ženy pozorovaly nejrůznější situace (znázorněné nebo předváděné ), jež mohou nastat v rizikových lokalitách i v bezpečných zónách, a měly samy ohodnotit, jak moc se cítí být v těchto momentech potenciálními oběťmi. Mezi předváděné situace byly zahrnuty i nejrůznější násilné fyzické útoky, jež způsobují muži i ženy, včetně znásilnění.
 Výsledky studie  prokazují, že u všech sledovaných žen strach vycházel z konkrétní situace, ale respondentky, jež se cítily ohrožené více než ostatní, patřily ke skupině žen, jež si v životě vybírají silnější partnery. Tento vztah mezi strachem a preferencí k dominantním partnerům se přitom projevoval u všech činů stejně, žádnou roli nesehrálo ani to, zda se násilného jednání dopustil muž nebo žena. Podle výzkumníků to dokazuje, že tato vazba tedy platí obecně. Studie byla publikována v časopise Evolution and Human Behaviour. 
 

 
 
Všeho moc může škodit - i brambor

British Journal of Midwifery
Zdroj: www.eurekalert.org 

Brambory coby základní  až většinová součást jídelníčku mohou zvýšit riziko cukrovky v těhotenství. To tvrdí američtí vědci a upozorňují,  že škrob obsažený v bramborách může odstartovat rychlý vzestup hladiny krevního cukru. Jejich studie publikovaná v British Journal of Midwifery (BJM) zaznamenala více než 21000 těhotenství s tímto problémem. Gestacionální cukrovka obvykle odezní po porodu, ale může způsobit dlouhodobé zdravotní problémy pro matku i pro dítě. Právě tato studie se snaží vysvětlit, proč jsou některé ženy náchylnější.
Studie z BJM spojila vysokou konzumaci brambor s vysokým rizikem cukrovky a vědci, kteří se na ní podíleli, tvrdí, že ani občasná záměna bramborové přílohy za jinou zeleninu by neměla ovlivnit konečný výsledek.               

Gestacionální cukrovka je nebezpečná
Dietologové se shodují, že jídlo bohaté na škrob, například právě brambory, by měly tvořit jednu třetinu naší stravy. Na druhou stranu je dokázáno, že jídlo obsahující karbohydráty ovlivňuje hladinu krevního cukru. Některé z nich, ty s vysokým glykemickým indexem, dokonce rychle uvolňují cukr do krevního řečiště, zatímco jiné, s nižším indexem, jej uvolňují pomaleji. Americký výzkum naznačuje, že právě jídlo s nízkým glykemickým indexem by mohlo pomoci kontrolovat diabetes. Těhotenství je pro tělo velmi náročné, a proto některé ženy mohou začít trpět cukrovkou. Gestacionální cukrovka obvykle odezní po porodu, ale může způsobit dlouhodobé zdravotní problémy pro matku i pro dítě.
Americká studie se snaží vysvětlit, proč jsou některé ženy k cukrovce náchylnější. Sledovala tedy více než 21 000 těhotných a zároveň i zdravotní sestry, které  čekaly dítě mezi lety 1991 a 2001 a které předtím neměly žádné chronické choroby. Za deset let bylo mezi 21 693 případy těhotenství nalezeno 854, které byly ovlivněny cukrovkou. Vědci pak vzali v potaz i další rizika způsobující cukrovku těhotných: věk, rodinnou anamnézu, celkovou dietu, fyzickou aktivitu a obezitu a znovu svá sledování s nasbíranýmá informacemi konfrontovali. Zjistili pak, že u matek, které jedly 100 gramů vařených nebo pečených brambor za týden, se risk cukrovky zvýšil o 27%. U těch, které konzumovaly více než pět porcí brambor týdně, se riziko zvýšilo až o 50%. Z toho vědci usuzují, že kdyby se dávka brambor dvakrát týdně obměnila na zeleninu nebo celozrnnou stravu, riziko pozdějšího vzniku cukrovky by se zmenšilo o 9 - 12%.
Cuilin Zhang, vedoucí projektu z National Institutes of Health v Marylandu, řekla, že výsledky studie považuje za průlomové: „Gestacionární diabetes může způsobit preeklampsii nebo hypertenzi během těhotenství. To poté může nepříznivě ovlivnit plod a pokud je matka těmto vlivům vystavena po delší dobu, vystavuje  se riziku, že se u ní později objeví cukrovka 2. typu.“

Sázka na vyváženou stravu
Proti tvrzení Cuilin Zhang a jejích kolegů se postavili britští vědci, kteří se domnívají, že není nutné hned varovat před stravou bohatou na brambory. „Tato studie nijak nedokazuje, že zvýšená konzumace brambor před těhotenstvím podporuje vznik gestacionální cukrovky, ale je pravda, že vyzdvihuje případné propojení mezi těmito dvěma faktory. Nicméně je potřeba pokračovat ve výzkumu, než budeme moci dospět k zásadnímu závěru. To, co víme, je, že ženy mohou snížit riziko gestacionární cukrovky zdravou a vyváženou stravou a aktivním způsobem života, “ říká například doktorka Emily Burnsová. Vedoucí odboru pro výživu z Public Health England je přesvědčena, že není možné ukázat příčiny a dopady pouze na základu této jediné studie. „Současné výsledky naznačují, že abychom si udrželi zdravý trávicí trakt, musíme konzumovat potraviny bohaté na škrob, stejně jako ovoce a zeleninu. Naše doporučení tedy zůstává stejné: základ potravy si vytvořte ze škrobových plodin, včetně brambor ve slupce, a kde je to možné, vyberte si celozrnné odrůdy.“
Co je gestacionární diabetes
Jde o chronickou chorobu, která způsobuje vysoký krevní cukr a která ovlivní asi tři ze sta těhotenství. Dá se zvládat dietami a cvičením, ale některé ženy potřebují stálou medikaci pro udržení hladiny cukruv krvi. Při neléčení může způsobit předčasný porod nebo potrat.

 
 
Mozek lidí s autismem se anatomicky liší od zdravých lidí

Časopis Brain, leden 2016   
Zdroj:  www.eurekalert.org 

Výzkum na King´s college v Londýně objevil drobná odlišení v mozku dospělých mužů s ASD (Autism spectrum disorders, česky porucha autistického spektra - PAS), což by mohlo vysvětlit, proč u některých postižených autismem potíže přetrvávají i do dospělosti. 
ASD  postihuje v Británii přibližně jednoho člověka ze sta a její projevy se velmi liší.  Autisté  mohou vykazovat různě závažné poruchy a to ve třech obecných oblastech: v sociální interakci a recipročním porozumění, v narušených komunikačních schopnostech a také v úzkém spektru zájmů.  Autoři dotyčné studie, která byla zveřejněna v časopise Brain, použili k identifikaci pozměněných mozkových spojení u těchto lidí standardní magnetickou rezonanci a méně obvyklou metodu  zobrazení difuzních tenzorů (DTI) a srovnali přitom síť bílé mozkové hmoty u 61 autistů a 61 lidé bez tohoto problému.
Bílá hmota mozková se skládá z velkých svazků nervových buněk, které propojují různé oblasti v mozku a umožňují jejich komunikaci.   Snímky pacientů s ASD ukázaly odlišná spojení v čelním laloku, který je důležitý právě pro vývoj jazykových schopností a schopnosti komunikace. Konkrétně šlo o změněný vývoj spojení v bílé hmotě zvané obloukový svazek v levé hemisféře, který je zodpovědný za jazyk. Právě změny v obloukovém svazku, který spojuje oblasti ovládající porozumění slovům a části zodpovědné za mluvení, byly velmi významné u těch autistů, kteří v minulosti trpěli tzv. pozdní echolálii. Ta není u lidí s ASD neobvyklá a projevuje se přesným opakováním slov nebo frází. Dále se objevily změny i u dalších svazků, důležitých například pro rozeznávání obličejů a zpracovávání emocí. To také souvisí  s nevhodnou obličejovou mimikou, kterou se projevují děti trpící autismem.
„Našli jsme propojení mezi komunikačními deficity v dětství, a přestože se s nimi řada účastníků naší studie posléze v životě sama vyrovnala, změny v jejich mozkové hmotě stále přetrvávají. Možná budeme jednoho dne schopni ovlivnit vývoj těchto poruch, nebo dokážeme předpokládat, jaká by byla reakce na případnou léčbu. Naše studie se nesoustředila na ženy a děti, proto by bylo velice přínosné ji zopakovat i v této skupině. Je prokázáno, že ženy jsou mnohem odolnější vůči autismu než muži, tudíž právě anatomické rozdíly v jejich mozku by to mohly vysvětlovat,“ říká Marco Catani, z Institutu psychiatrie, psychologie a neurovědy na King´s college.  
 

 
 
Jak ochránit před poškozením po mozkové mrtvici

Scientific Reports, únor 2016
Zdroj: https://actu.epfl.ch 

Výzkumníci  z École polytechnique fédérale de Lausanne  nalezli laktát, tedy odpadní produkt metabolismu glukózy, který může ochránit neurony před poškozením, jež způsobuje akutní trauma - například mozková mrtvice nebo poškození míchy. Studie byla publikována v časopise Scientific Reports, její výsledky mohou vést k dalšímu pochopení  mechanismů neuronů a odhalit cestu ke odvrácení důsledků poškození mozku.
 
První hodiny po nehodě
Mrtvice nebo zranění míchy může neuronům způsobit tzv. excesivní stimulaci, která je významně poškodí nebo úplně zničí.  Proto jsou první hodiny po nehodě tak kritické. Tzv.  excitotoxicita hraje také důležitou roli v  neurodegenerativních onemocněních jako je Alzheimerova choroba. Tým vědců z EPFL objevil, že laktát, který je produkován mozkem a svaly při fyzické aktivitě, může být použit jako ochrana před excitotoxicitou.
Co se děje vlastně po vážné nehodě nebo po záchvatu mrtvice? Po akutním traumatu receptory zahltí neuron přívalem elektrického signálu. Ten způsobí  zvýšení počtu vápníkových iontů v neuronu, což spustí toxickou reakci, která neuron částečně nebo úplně zničí.  Zmíněné receptory s názvem NMDA vážou neurotransmiter  jménem glutamát (kyselina glutamová) a  jsou předmětem mnoha výzkumů, protože souvisejí s řadou nemocí – epilepsií, schizofrenií, Parkinsonovou chorobu a dokonce i Alzheimerovou chorobou. 

Pochopit mechanismy neuronů
Tým vědců vedený Pierrem Magistrettim z EPFL a King Abdullah University of science and technology sledoval efekty glutamátu na neurony v mozku myší. Vědci použili novou, neinvazivní techniku, holografickou mikroskopii, která dokáže vizualizovat stavbu buněk a její dynamičnost s nanometrickým rozlišením. Studie se zaměřila na efekt glutamátu na neurony bez působení laktátu a s ním. Bez laktátu glutamát zničil 65% neuronů, s ním pouze 32%.  Dalším cílem vědců bylo zjistit, jak laktát ochraňuje neurony.
Výsledky mohou vést k dalšímu pochopení  mechanismů neuronů a odhalit cestu ve zvrácení neměnných poškození po mrtvici nebo jiném mozkovém poškození.

 
Nový objev ve výzkumu lymské boreliozy 
komplikuje již tak nejasnou diagnozu

The Lancet Infectious Diseases, únor 2016
Zdroj:  www.scientificamerican.com

Bakterie Borrelia burgdorfedi byla dlouho považována za jediného původce lymské boreliózy, kterou přenášejí klíšťata. Tato tvrzení bylo vyvráceno, když tým vědců z Mayo Clinic, uznávaného lékařského výzkumného centra v Rochesteru v Minnesotě, před časem objevil, že tato nemoc může být způsobena více druhy bakterií. Přestože se jedná o poměrně vzácný jev, tyto nově objevené bakterie mohou způsobovat celou škálu symptomů – od zvracení až po neurologické problémy. Naopak další vědci, kteří se lymskou boreliózou dlouhodobě zabývají, tvrdí, že důležitost tohoto objevu nelze ještě zcela posoudit, neboť se jedná o první svého druhu. Podle nich se výzkum léta ubírá k závěru, že spirochéta způsobující tuto nemoc je jen více různorodá než si dovolíme přiznat.

Borrelia mayonii
V nové studii, publikované v The Lancet Infectious Diseases, patolog Bobbi Pritt a jeho kolegové testovali více než 100 500 vzorků krve, mozkomíšního moku a tkání pacientů ze Spojených státu, kteří byli léčeni v letech 2003 - 2014  s podezřením na lymskou boreliózu. Za použití nové technologie PCR (polymerázová řetězová reakce), která dokáže detekovat změny v DNA mezi bakteriálními kmeny, objevili šest vzorků (z Minnesoty, Wisconsinu a Severní Dakoty), které obsahovaly nový druh bakterie.  Po izolování těchto bakterií a analýze DNA bylo prokázáno, že se jedná o nový kmen. Výzkumníci ho chtějí nazvat Borrelia mayonii.
Nejde však o první objev tohoto druhu. Už v roce 2011 tým vedený Yvette Girard na Kalifornské univerzitě Berkeley našel DNA s Borrelii bisettii, která byla v Evropě také nepřímo spojována s boreliózou. Tito vědci, včetně vedoucí studie, se proto domnívají, že je nejprve potřeba prokázat, zda je nový druh bakterie pouze přítomen v lidském organismu, nebo zda je zodpovědný i za chorobné symptomy. 

Kolik podob má borelie
Podle vedoucí studie, Bobbi Pritové, je teoreticky možné, aby klíště infikovalo hostitele s bakterií, která je neškodná, nicméně je důležité provést další testy. Jen v rámci jednoho druhu borélie existuje mnoho variant. Borrelia burgdorferi může měnit DNA a vytvářet tak podkmeny. Některé ani nedokážou proniknout do nervového systému, jiné zase přednostně napadají srdce. V různých částech světa lze nalézt zase jiné podkmeny, v  Evropě boreliózu způsobují jiné druhy než v Severní Americe. Mohly by tyto rozdíly vysvětlit rozmanité symptomy a také různorodou odezvu pacientů na léčbu?  Weigang  Qui, biolog z Hunter College v New Yorku, se domnívá, že jde sice o zásadní otázku, která by usnadnila další výzkum, nicméně je příliš brzy na odpověď.
Tzv. borrelia mayonii  způsobuje řadu vážných symptomů, které se velmi podobají borelióze, a to zvracení, nevolnost a vyrážky. Právě ta se ale zásadně liší od červených skvrn v místě přisátí klíštěte, které jsou typické pro klasickou boreliózu. John Aucott, ředitel amerického Johns Hopkins Disease Clinical Research Center si myslí, že pokud je borrelia mayonii skutečné novým kmenem, mnoho nemocných lidí si lékaři nemusí ani všimnout, protože se borelióza u řady z nich projevuje jinak. Úskalím této nemoci je, že má velmi individuální podobu příznaků.  Zvracení a nespecifická vyrážka nepatří k typickým projevům. Obzvláště pak v počátečních fázích onemocnění. Málokdo by určil nemoc pocházející od klíšťat.“
 
 

 
 
Nedostatek hlubokého spánku může u dospívajících zvýšit nebezpečí cukrovky

Zdroj: www.eurekalert.org

Podle Jordana Gainese, neurologa z Pennsylvania State University, je spánek v dospívání důležitý víc, než by se mohlo jevit. To, kolik hlubokého NREM spánku absolvuje dospívající chlapec , by mělo také určit, zda se u něj v budoucnu vyvine nebo nevyvine inzulínová resistence, která vede k cukrovce. Chlapci, kteří během dospívání málo spí a trpí tedy nedostatkem hlubokého spánku v dospívání, vykazují vyšší rizikové faktory pro onemocnění cukrovkou než ti, kteří si délku hluboké fáze spánku zachovali z dob dětství. Kromě cukrovky prvního a druhého typu by je mohla ohrozit vyšší hladina viscerálního tuku a poruchy pozornosti.
Hluboká NREM fáze spánku, známá také jako delta fáze, je zapojena do fyzické i psychické regenerace po bdění a také do konsolidace paměti. Zatímco předcházející americký výzkum ukázal, že  objem této fáze spánku klesá s věkem, tato studie se soustředí na neurologické a psychické důsledky jejího úbytku. „Víme, že pokud máme nedostatek spánku, množství vln delta fáze se zvětší, aby nahradilo chybějící odpočinek. Také ale víme, že čím jsem starší, tím těchto fází ubývá. Nejrychleji v pubertě. Proto není překvapivé, že metabolické a kognitivní procesy jsou v tomto vývojovém stádiu ovlivněny právě delta fází,.“ říká Gaines z College of Medicine v Penn State.
Předmětem jeho studie bylo především objasnit dlouhodobé dopady úbytku delta fáze spánku v procesu přechodu od dětství do dospělosti. Výzkum zahrnoval 700 dětí ve věku pěti až dvanácti let, posléze  421 z nich vědci sledovali i během dospívání. Mezi těmito teenagery bylo přes 50% mužů. Na začátku a na konci studie byli všichni účastníci také sledování ve spánku.
Gaines zjistil, že u chlapců byla větší ztráta delta fáze spánku spojena s inzulinovou rezistencí a poruchami pozornosti. Nicméně u dívek se žádný s těchto problémů neobjevil. „Je potřeba provést ještě další studie a na jiných věkových skupinách, abychom mohli s určitostí prokázat souvislost mezi nedostatkem NRME fází spánku a předpoklady pro onemocnění cukrovkou, vysvětluje Gaines. Než se tak stane,  nejlepší, co můžeme udělat, je snažit se dodržovat pravidelný životní rytmus - a to od dětství až do vyššího věku, abychom ještě neumocňovali automaticky se zvyšující úbytek spánku, který způsobuje přirozený proces stárnutí.

 
Nestřídmé pití alkoholu vede k hypertenzi 

Journal of Adolescent Health, únor 2016
Zdroj:  www.eurekalert.org 

Mladí lidé kolem dvaceti let, kteří pravidelně pijí nadměrné množství alkoholu. mají vyšší krevní  tlak. Tím se vystavují nebezpečí, že se u nich později rozvine hypertenze, jež zkomplikuje nebo ohrozí zásadně jejich další život. Výsledky nejnovější studie z University of Montreal Hospital Research centre to jednoznačně dokazuje.

Opojení alkoholem
Nadměrná spotřeba alkoholu, již vědci definují jako konzumaci pěti a více sklenic nebo skleniček alkoholických nápojů v průběhu necelých dvou hodin, je v posledních letech velmi rozšířená mezi mladými lidmi ve všech vyspělých státech světa. To dokazují také předchozí studie v Kanadě a USA, podle nich cca čtyři z deseti lidí kolem 20 let pravidelně pijí více alkoholu, než by měli. Nyní vědci také prokázali, že tento fenomén má negativní vliv na jejich zdraví a celkový stav  - způsobuje vyšší  krevní tlak, což může dovést v pozdějším věku až k  hypertenzi a chronickým chorobám s ní spojeným. „Zjistili jsme, že krevní tlak lidí ve věku mezi 20 a 24 lety je o dva až čtyři mililitry rtuťového sloupce vyšší než u lidí, co s alkoholem šetř, “ říká Jennifer O´Loughlin, vedoucí studie publikované v Journal of Adolescent Health.
 Data, včetně systolického krevního tlaku, byla sesbírána od 756 dvacetiletých účastníků studie závislosti na nikotinu, která sledovala od roku 1999 kolem 1200 lidí z různých sociálních skupin v Montrealu, a pak ještě jednou se opakovala po čtyřech letech. Systolický krevní tlak by se měl držet v hodnotách pod 140 milimetrů rtuťového sloupce. Pokud vystoupá nad 140 / 90 jedná se o vysoký krevní tlak.
 „Naše výsledky ukazují, že více něž jeden ze čtyř konzumentů většího množství alkoholu splňuje kritéria pro pre-hypertenzi (t.j. systolický krevní tlak mezi 120-139 milimetry). Jedná se o problém, neboť tento stav může v budoucnu velmi rychle přejít v hypertenzi, která může způsobit srdeční onemocnění a předčasnou smr, “ dodává O´Loughlin.   

Nezvratné změny?
Studie kromě jiného také prokázala, že 85% lidí, kteří hodně pijí ve dvaceti letech, pije nadměrně i o čtyři roky později. Přesto se jejich chování může změnit. Proto se vědci nyní hodlají zaměřit na to, zda tito lidé budou mít vyšší krevní tlak i ve třiceti letech. Právě s rostoucími povinnostmi v práci a založením rodiny by se mohlo množství alkoholu upravit.  Zde se nabízí otázka, zda abstinence zvrátí změny způsobené v předchozích letech a nebo zda existuje jedno konkrétní kritické období, kdy zvýšení krevního tlaku tímto způsobem zvláště nebezpečné a může navodit nezvratné změny v organismu.   
 

Dětská obezita versus  trombóza

Hospital Pediatrics, únor 2016
Více na www.eurekalert.org    

Američtí vědci z Wake Forest Babtist Medical Center prokázali souvislost mezi obezitou a tvorbou sraženin v krevním řečišti u dětí a dospívajících. Zatímco u dospělých je už dávno obezita považována za důležitý faktor, jenž může ovlivnit rozvinutí hluboké žilní trombózy, předchozí studie zabývající se dětmi vykazovaly nejasné výsledky. Vědci z Wake Forest Babtist center v Severní Karolině však předkládají jednoznačné statistiky a definují obezitu jako zásadní nebezpečí pro děti. Jejich poznatky byly publikovány v nejnovějším čísle časopisu Hospital Pediatrics.
 „Jde se o významný objev, výskyt hluboké žilní trombózy u mladých lidí se dramaticky zvýšil za posledních dvacet let a dětská obezita zůstává ve Spojených státech vysoce rozšířená,“ vysvětluje vedoucí výzkumu, Elizabeth Halvorson, pediatrička na Wake Forest Babtist center v Severní Karolině. Se svými kolegy sestavila tabulku pacientů, kteří byli hospitalizování ve Wake Forest Baptist´s Brenner Children´s Hospital od ledna 2000 do září 2012. Mezi nimi pak nelezli 88 pacientů ve věku od 2 do 18 let s potvrzenou hlubokou žilní trombózou, přičemž 37% z nich bylo obézních. Po odečtení ostatních rizikových faktorů, mezi nimi třeba otravy krve a času stráveného na jednotce intenzivní péče, byla nalezena malá, avšak statisticky významná spojnice mezi obezitou a trombózou, která při neléčení může způsobit akutní i chronické onemocnění. „Naše studie prezentuje data z jedné instituce na relativně malé skupině dětí, nicméně ukazuje jasné spojení mezi trombózou a obezitou. Teď je třeba zkoumat tento problém ve větším rozsahu,“ dodává Halvorsonová.  Spoluautory studie jsou   Sean Ervin, M.D., Ph.D., Thomas Russell, M.D., Joseph Skelton, M.D., Stephen Davis, M.A. a John Spangler, M.D., všichni z centra Wake Forest Baptist.
              
            

Způsobuje virová infekce poruchy chování, jakými trpí autisté?

Science, únor 2016 
Zdroj: www.eurekalert.org

Studie publikovaná v časopise Science odhalila, že spuštění konkrétní imunitní reakce, podobné jaká by mohla nastat u člověka, změnilo u březích myší stavbu mozku u potomstva a způsobilo změny v chování, které jsou  obdobné jako při poruchách autistického spektra (ASD). Také mnoho předchozích výzkumů se snažilo poukázat na možné spojení mezi virovou infekcí v těhotenství a ASD, nikdy se jim ale nepodařilo odhalit způsob, jakým imunita matky ovlivňuje autistické chování.  
Tato nová studie, vedená vědci z University of Massachusetts Medical school, Massachusetts Institute of Technology, NYU Langone Medical Center a University Colorado, ukazuje, že tento mechanismus spouští zvýšená produkce cytokinu s názvem interleukin (IL-17a) s podskupinou T lymfocytů.
„Zablokování fuknce IL-17a v matčině děloze pomocí protilátek a dalších genetických úprav naopak obnovilo normální chování a stavbu mozku jejích potomků. Studie tedy prokázala, že blokování IL-17a by se v budoucnu mohlo použít k prevenci autismu dětí , jež by se měly narodit matkám snadno podléhajícím infekci,“ říká Jun R. Huh, asistující profesor na University of Massachusetts Medical School, který na studii spolupracoval.
Další spoluautor Dan Litmann z NYU Langone Medical Center podotýká, že imunitní reakce spojené s autismem jsou zatím jen ty, které způsobily přímo virové infekce a které nemají nic společného s očkováním. JInými slovy odmítá všechny studie, které se snaží propojit dětská očkování s rizikem vzniku autismu.
Autoři studie z University of Massachusetts Medical scholl a dalších spolupracujících center se zaměřili na T-lymfocyty (konkrétně Th17), v důsledku jejichž působení se objevuje cytokin IL-17a. A poukazují na to, že například myš, která byla v děloze matky vystavena jeho zvýšenému množství, měla posléze problém rozeznat rozdíl mezi další živou myší a pouhou hračkou. Další takto ohrožené myši zase opakovaly  byť to nebylo potřeba - některé úkony a měly také jasné komunikační problémy s matkou. Tým vědců také objevil změny ve stavbě jejich mozku. Za normálních okolností uspořádané vrstvy buněk v mozkové kůře, která utváří ze zvuků a zrakových vjemů myšlenky, se chaoticky u těchto myší rozcházely. Tento jev byl dříve pozorován i u lidských pacientů s autismem.
„Ještě nevíme, zda Th17 buňky hrají stejně důležitou roli i u lidí. Je potřeba monitorovat větší množství těhotenství, včetně těch, u kterých jsou matky již infikovány, nebo trpí autoimunní chorobou, a porovnávat je s diagnostikou autismu v dalších letech,“ dodávají autoři studie. 

 
Znečištění ovzduší a výfukové plyny mohou způsobovat neplodnost

Časopis Human Reproduction, únor 2016
Zdroj www.reuters.com

Výsledky nejnovější studie, již realizoval tým vědců z Boston Univerzity School of Medicine  ukazují, že u žen žijících blízko dálnic, kde je vzduch znečištěn výfukovými plyny, jsou problémy s plodností pravděpodobnější než u těch, které nebydlí v její bezprostřední blízkosti. Výzkum sledoval 36 000 žen po deset let a měřil znečištění ovzduší v místech jejich bydliště, přičemž zaznamenal 2500 případů neplodnosti.  Z nich 11% představují ženy, které žily maximálně jen 200 metrů od dálnice. Studie byla zaměřena na tzv. primární neplodnost (neschopnost početí nejméně po dobu jednoho roku), stejně jako na sekundární neplodnost (nezdařeným početím předchází alespoň jedno těhotenství). Oproti primární neplodnosti, kde znečištění zvedá riziko jen o statisticky nevýznamných 5%, u sekundární dochází ke zvýšení o 21%. Tyto výsledky se objevily jak v oblastech s menším znečištěním, tak v silně zamořených. Studie byla zveřejněna v odborném časopise Human Reproduction.
 Autoři studie se shodují, že výsledky jsou ovlivněny délkou sledování a případnými nepřesnostmi v datech, přesto jsou velmi pádným, v pořadí už několikátým důkazem negativního vlivu znečištění na lidskou reprodukci. „Rizika jsou na první pohled poměrně malá, ale nikoliv nezanedbatelná, “ říká vedoucí studie Shruthi Mahalingaiah z Boston Univerzity School of medicine. On  a jeho tým se zaměřili především na aerosolové částice – směs pevných částic a tekutých kapek, které zahrnují prach, kouř, saze a jiné nečistoty. Z jejich závěrů vyplývá, že lidí žijící v blízkosti dopravních komunikací by neměli podceňovat výstrahy upozorňující zhoršení kvality ovzduší a podle toho upravovat alespoň svůj čas strávený ve venkovních prostorách.
„Páry, které se dlouho neúspěšně pokouší o dítě a žijí ve znečištěných oblastech, by měly těmto výsledkům věnovat pozornost. Přesídlení do čistších oblastí je dobrou prevencí,  i když se už skoro nikde stejně nedokážeme vyhnout vedlejším účinkům výfukových plynů,“ souhlasí s autory studie i Sajal Gupta, výzkumník z Clevelandské kliniky.
 

Kdo spí málo nebo nepravidelně a narušuje tak své vnitřní biologické hodiny, je více ohrožen cukrovkou či obezitou, potvrdili američtí vědci v krátkodobých i epidemiologických studiích.

Šest týdnů trval nový výzkum vědců z Brigham and Women´s Hospital v  Bostonu, jehož výsledky zveřejnili v odborném časopise Science Translational Medicine. Badatelé sledovali dobrovolníky v  kontrolovaném laboratorním prostředí, kde v rámci experimentů  zkracovali a narušovali spáčům přirozený spánek, napodobovali režim 
práce na směny či časový posun (jet lag), posílali je spát v  neobvyklou hodinu. Vědci sledovali, jak se doba a délka spánku, strava  a množství fyzické aktivity projeví na jejich metabolismu, hladině  cukru v krvi.

Ukázalo se, že nedostatek spánku a narušení přirozeného biologického  rytmu se na metabolismu projevuje nepříznivě. Hladina cukru po jídle stoupá příliš, neboť slinivka unavených a nepravidelných spáčů neprodukuje dostatek inzulinu.

Noční bdění vede k tloušťce

Podle vědců nedostatek odpočinku rovněž vede k přírůstku hmotnosti – při nezměněném typu stravování a charakteru fyzické aktivity to za rok může podle výsledků studie činit až 4,5 kilogramu. Zvýšená koncentrace glukózy a snížená tvorba inzulínu zase zvyšuje riziko vzniku cukrovky.

„Lidé s vrozenými dispozicemi nebo ti, kteří již mají nakročeno k cukrovce, prací na směny a nočním bděním velmi zvyšují nebezpečí vypuknutí této choroby v plné síle. Toto riziko je výrazně vyšší než u těch, kteří pracují pravidelně a ve dne a v noci spí,“ tvrdí autor studie neurolog Orfeu M. Buxton.

Ve srovnání s ženami se vyskytuje u mužů dvakrát méně afektivních poruch a depresí. Muži, kteří však trpí hypogonádismem, tedy ti, jejichž tělo tvoří málo nebo žádný testosteron, jsou na tom co do náchylnosti k depresím a úzkostem stejně jako ženy. Naopak hormonální substituční terapie pomocí testosteronu prokazatelně zlepšuje náladu. Tato fakta jsou vědcům známa již delší dobu, avšak pro vývoj účinných antidepresiv je nutné poznat přesně mechanismus, jakým testosteron organismus ovlivňuje.

Platí jenom pro samce
Objev specifické nervové dráhy, která umožňuje testosteronu ovlivňovat mozek, nyní oznámili američtí badatelé z Floridské univerzity Nicole Carrier a Mohamed Kabbaj. Své výsledky zveřejnili v odborném časopise Biological Psychiatry.  
Vědci pomocí experimentů na myších prokázali, že vykastrování myších samců vede k rozvoji příznaků deprese. Potvrdili též, že po podávání dávek testosteronu známky deprese znovu odezněly. Výzkumný tým zároveň odhalil i signální dráhu, která tento příznivý účinek testosteronu dovede do mozku – a právě na její ovlivnění by měly cílit antidepresiva budoucnosti, upozorňují autoři studie.
Příznivé účinky testosteronu se však, jak rovněž prokázaly experimenty, projevují jen u myších samců, nikoli u samic. Pro ženy tak tato terapeutická cesta nebude.

Rutinní vyšetření na mamografu – dlouho považované za základní nástroj pro odhalení raných stádií rakoviny prsu – ve skutečnosti vede k neopodstatněnému počtu diagnóz nebo k nesprávné a nadbytečné léčbě, tvrdí norští vědci. Mnohé nálezy jsou totiž neškodné a nevedly by k rozvoji rakoviny a úmrtí pacienty. Na základě studie, která sledovala téměř 40 tisíc norských žen, odhadují vědci, že 15 až 25 případů bylo diagnostikováno zbytečně.

Mamografie nemusí být odpovídajícím nástrojem pro odhalování rakoviny prsu, neboť nedokáže rozlišit progresivní a neprogresivní nádory, tvrdí Mette Kalager z norské Telemark Hospital. Radiologové jsou trénovaní, aby nalezli i ten nejmenší nádor. Snahou je detekovat a vyléčit co nejvíce případů rakoviny. Avšak tato bohulibá snaha podle autorů studie zveřejněné v Annals of Internal Medicine vede k tomu, že diagnóza je identifikována i u žen, u kterých by se příznaky rakoviny prsu nikdy neobjevily.

Zbytečná léčba?
Ačkoli mnoho odborníků s těmito závěry rozhodně nesouhlasí a je o přínosech vyšetření na mamografu přesvědčeno, autoři norské tvrdí, že moderní účinné léky hrají důležitější roli než screening a že falešná diganóza způsobí mnoho stresu a vede ke zbytečné léčbě, která zahrnuje biopsii, chirurgický zákrok, chemoterapii či hormonální léčbu. V mnoha případech by se podle Kalager příznaky zhoubného nádorového onemocnění nikdy nerozvinuly. „Ženy by měly mít informace jak o potenciálním přínosu mamografie, tak o případných negativech,“ tvrdí vědkyně. 
Vědci analyzovali data o 40 tisíci ženách s invazivním nádorem prsu a sledovali, zda se po zahájení screeningového programu snížil počet nemocných s rozvinutou diagnózou. Avšak tento efekt se podle nich neprokázal. Naopak, jak je přesvědčena Kaleger, mnoho žen podstoupí na základě vyšetření na mamografu léčbu, která není nutná.

Dietní limonády zvyšují riziko infarktu
Reuters, www.reuters.com

Limonády bez cukru možná prospívají pasu, ale nová studie ukazuje, že   jejich každodenní konzumenti jsou vystaveni vyššímu riziku srdečního   infarktu a mrtvice.
Studie sledovala 2600 dospělých s průměrným věkem 69 let po dobu   deseti let. Za tuto dobu 591 mužů a žen utrpělo srdeční či mozkovou   mrtvici nebo zemřelo na srdečně cévní onemocnění. Vědci přitom   sledovali, kteří z nich nízkokalorické nápoje nevyhledávají, a kteří   je pijí každý den. A ukázalo se, že u druhé skupiny je výskyt infarktu   či mrtvice pravděpodobnější o 44 procent. 
Studie amerických vědců z University of Miami byla publikována v   odborném časopise Journal of General Internal Medicine.   

Myši tloustnou i po dietní kole 
„Nechceme jednoduše obviňovat dietní nápoje,“ říká vedoucí výzkumu   Hannah Gardener, „výsledky mohou vypovídat i o tom, že jejich   konzumenti mají více jiných nezdravých návyků,“ dodává vědkyně. 
Lidé, kteří je vyhledávají, mívají vyšší hmotnost, trpí podle zjištění   vědců častěji vysokým krevním tlakem, cukrovkou a vysokou hladinou   škodlivého cholesterolu – light limonády pak pro ně mohou být jakousi   úlitbou. „Nemáme zatím žádné důkazy, že by samotné nápoje slazené   umělými sladidly přispívaly k rozvoji zmíněných chorob,“ připouští   Gardener. 
Výzkumy jiných týmů však ukazují, že konzumace uměle slazených nápojů   vedla u laboratorních potkanů ke zvýšení příjmu potravy i hmotnosti   zvířat. Avšak není vůbec jisté, že stejný vliv mají tyto nápoje i na   lidi. „Rozhodně nechceme, aby na základě naší studie lidí skončili s   pitím dietních nápojů a vrátili se ke kalorickým limonádám, alespoň   dokud naše i tyto výsledky nepotvrdí další studie,“ dodává americká   vědkyně.  

Antidepresiva zvyšují riziko pádů
BBC health,www.bbc.co.uk 
Starším lidem, kteří trpí demencí, hrozí častěji pády. Zejména pokud   užívají antidepresiva, ukázala studie holandských vědců.
Senioři, kteří mají předepsána antidepresiva, jsou více ohroženi   nebezpečnými pády. Přitom mnoha pacientům s demencí i bez jsou často   předepisována moderní antidepresiva nové generace, známá jako   inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRIs). Studie se zaměřila   právě na tento typ léků – a na souvislost jejich užívání a četností   pádů.
Riziko zranění způsobené pády je u těchto pacientů až třikrát vyšší,   uvádějí autoři studie v odborném časopise British Journal of Clinical   Pharmacology. 

Nebezpečné pády
U starších druhů léků proti depresím je již dlouho známo, že mají   negativní vedlejší účinky, kromě jiného působí závratě a poruchy   rovnováhy. Avšak lékaři dosud měli zato, že příchod moderních   antidepresiv tyto problémy odstranil. Nový výzkum vědců z Lékařské   fakulty Erasmovy univerzity v Rotterdamu však ukazují opak.
Carolyn Sterke zkoumala dva roky obyvatele 248 domů s pečovatelskou   službou. Průměrný věk seniorů zde žijících činil 82 let. Ošetřující   personál za tu dobu zaznamenal dohromady 683 pádů u 152 pacientů.
Jak ukázal výzkum norských vědců, riziko zranění v důsledku pádu bylo   u těch seniorů, kteří užívali novější typy antidepresiv až třikrát   vyšší ve srovnání s lidmi, kteří antidepresiva neužívali. A výzkum   rovněž ukázal, že riziko pádu roste ještě více u pacientů, kterým   lékaři předepsali sedativa. 
Pády seniorů rozhodně nelze brát na lehkou váhu - ročně jen v Evropě v   důsledku pádu umírá až 85 tisíc lidí a dva miliony skončí po pádu v   nemocnici. 
A to se projevilo i ve zkoumaných domech – 220 pádů skončilo zraněním,   nejčastěji v podobě zlomeniny stehenního krčku nebo jiných fraktur,   jeden člověk v důsledku pádu dokonce zemřel. 
Autorka studie Carolyn Sterke upozorňuje, že výsledky výzkumu a další   varovná fakta by měli lékaři brát v úvahu, když se rozhodují, zda je   nutné antidepresiva či tlumící léky předepisovat.

Potrat nezvyšuje riziko duševních poruch 
BBC Health
www.bbc.co.uk
Údaje získané ze 44 studií ukazují, že mezi ženami, které nechtěně otěhotněly, je častější výskyt duševních nemocí. Avšak   fakt, zda žena podstoupila umělé přerušení těhotenství, riziko duševních problémů nezvyšuje, tvrdí britští vědci. 
Obecně je pravděpodobnost duševních poruch jako je úzkost nebo deprese zhruba jedenáct až dvanáct  procent. Ženy, které   čekají dítě neplánovaně, však těmito potížemi trpí až třikrát častěji, zjistili experti z  National Collaborating Centre for   Mental Health. Profesor Tim Kendall z NCCMH to vysvětluje: “Tyto ženy možná trpí mentálními problémy ještě před   těhotenstvím, ale to není důvodem k rozhodnutí pro potrat. Na druhou stranu to může být právě nechtěné těhotenství, které   duševní poruchy odstartuje. A nebo obě vysvětlení mohou být správná,“ nevylučuje. „Rozhodnutí pro potrat nebo pro porození   nechtěného dítěte však žádný vliv nemá,“ uzavírá. 
Psychiatr Roch Cantwell však se závěry studie nesouhlasí. „Psychiatři dobře vědí, že potrat je velmi citlivý a emočně   zatěžující záležitost a ženy, které jej podstoupí, cítí často stud, vinu a lítost.“ Proto si tyto ženy podle něj rozhodně   zaslouží pozornost lékařů a případně intervenci, i když třeba tyto pocity hned neústí v úzkost a depresi.  

Vláknina a celozrnné výrobky snižují riziko rakoviny střev
BBC Health
www.bbc.co.uk

Vláknina  a celozrnný chléb či cereálie významně snižují riziko rakoviny tlustého střeva a konečníku, zjistili britští vědci z Imperial College v Londýně. Ve studii zveřejněné v British Medical Journal upozorňují, že každými deseti gramů vlákniny, kterou zkonzumujeme, snižujeme o desetinu riziko kolorektálního karcinomu. 
Na základě analýzy 25 předchozích studí na toto téma však dodávají, že jen samotné ovoce a zelenina toto riziko nesníží. Potraviny, které by měl člověk konzumovat a které mají vysoký podíl vlákniny jsou, jak připomínají, celozrnný chléb, celozrnný žitný chléb, cereálie s vysokým obsahem vlákniny, celozrnné cereálie, hnědá rýže,  pokrmy z ovesných vloček.
Jak známo, tyto složky potravy chrání proti srdečně cévním chorobám, avšak souvislost s rakovinou tlustého střeva a konečníku dosud nebyla plně prokázána, výsledky různých studií se ne vždy shodovaly.
Nyní vědci z Londýna, Leedsu a jejich nizozemští kolegové prověřily studie na toto téma a prověřili tak údaje o nejméně dvou milionech lidí. Tato rozsáhlá studie pak příznivý účinek vlákniny rozhodně prokázala.

Chrání střeva i srdce
Dagfinn Aune, hlavní autor studie uvádí, že jejich analýza nalezla přímo lineární souvislost mezi stravou bohatou na vlákninu a výskytem kolorektálního karcinomu.“Čím více vlákniny konzumujeme, tím lépe. I malé množství se projeví příznivě.“ 
Deset gramů vlákniny denně - o desetinu sníží riziko rakoviny. Tři porce celozrnného pokrmu denně (90 gramů) snižují riziko rakoviny tlustého střeva o dvacet procent.
Pravděpodobnost, že člověku během života diagnostikují lékaři rakovinu tlustého střeva, je přitom ve Velké Británii 1:14 u mužů a 1:19 u žen. Česká republika patří mezi země, kde se rakovina tlustého střeva a konečníku vyskytuje mimořádně často. Při srovnání s jinými státy je u nás dokonce nejvyšší výskyt tohoto onemocnění. Každý rok je v České republice zhoubný nádor tlustého střeva či konečníku zjištěn asi u 7800 osob a je u nás druhým nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů i u žen (viz www.linkos.cz).
Britští vědci pak ve své studii dodávají, že vláknina z celozrnných potravin nemá příznivé účinky jen na rakovinu, ale také snižuje riziko srdečně cévních chorob, cukrovky 2. typu, obezity a pravděpodobně vůbec úmrtí.

Téměř polovina dospělých ve Spojených státech i jinde ve světě pravidelně polyká různé vitamíny, minerály a jiné potravinové doplňky. A utrácejí za ně 20 miliard dolarů ročně, v domnění, že prospějí svému zdraví. Přinejmenším u starších žen, jak ukázala studie sledující přes 38 tisíc žen po menopauze po dobu devatenácti let, však mají tyto látky vliv přímo opačný. Konkrétně užívání multivitaminů a přípravků s vitaminem B6, kyselinou listovou, železem, hořčíkem, zinkem a mědi dokonce zkracuje život, tvrdí Jaakko Mursu z Východofinské univerzity ve Kuipiu, který se svými kolegy porovnával zdraví a délku života žen – těch, jež vitamíny a další látky užívají, a těch, které tyto přípravky nekonzumují.
 
Neškodí jen  déčko a vápník
Tato špatná zpráva neplatí pro všechny hojně kupované a užívané doplňky stravy – denní dávky vápníku a vitamínu D naopak, zdá se, riziko předčasné smrti snižují, píší vědci v odborném časopise Archive sof Internal Medicine.
„Na základě prokazatelných důkazů skutečně neexistuje oprávnění pro masové užívání těchto látek,“ píší autoři, „lidé by je měli konzumovat skutečně jen na doporučení lékaře a v oprávněných případech onemocnění v důsledku nedostatku určitých živin. Tady určitě platí heslo méně je více.“
Naše dobře živená populace totiž, jak dodávají, preventivní užívání těchto látek vůbec nepotřebuje, proto jejich konzumace může přinést víc škody než užitku.
Na druhou stranu ani nenahradí příznivé účinky ovoce a zeleniny.
Mursu s kolegy sledovali ženy ve věku 61 let a zároveň i dávky a druhy vitamínů či minerálů, které užívají. Opakovaně v roce 1986, 1997 a 2004. Podíl žen, které si kupovaly alespoň jeden doplněk, stoupl během studie z 62,7 procenta na 85,1 procenta, více než čtvrtina dotázaných používala čtyři a více druhů. Nejčastěji užívané byly vápník, multivitaminy, vitamin C a vitamin E.
Do roku 2008 čtyřicet procent žen zemřelo. Poté, co vědci vzali v úvahu demografické faktory, faktory stravovací a životního stylu, smrtelné choroby a hormonální substituční terapii, určili, že nejvíce riziko smrti zvyšuje užívání železa a mědi, méně multivitaminů. Naopak vápník a vitamin D riziko úmrtí lehce snižuje.
Ani toto zjištění však nemá podle autorů výzkumu vést k jejich nepromyšlenému užívání, jsou určené pouze pro lidi, kteří trpí jeho nedostatkem. 

Ženy, které užívají antikoncepční pilulky po dobu nejméně deseti let, snižují riziko rakoviny vaječníků na polovinu, tvrdí studie zveřejněná v renomovaném časopise the British Journal of Cancer.

Avšak riziko nádoru prsu se naopak u uživatelek antikoncepčních pilulek zvyšuje, konstatují vědci z University of Newcastle.
Na každých sto tisíc žen, které užívají antikoncepci více než deset let, připadá padesát případů karcinomu prsu navíc a o dvanáct méně nádorů vaječníku než u žen, které antikoncepční pilulky neužívají, konstatuje studie.
Tato informace může být užitečná pro ženy, které mají ve své rodinné anamnéze některý ze zmíněných typů nádorů.

Mateřství ano, kojení ne
Britští vědci v rámci velké evropské studie EPIC (European Prospective Investigation of Cancer) sledovali 300 tisíc žen. U těch žen, které užívaly orální antikoncepci kombinující dva ženské hormony – estrogen a progesteron - rok či méně, byl výskyt rakoviny vaječníků dvakrát vyšší než u žen užívajících  tuto antikoncepci deset let. Rovněž mateřství snižuje riziko rakoviny vaječníků, konstatují vědci, čím více dětí žena porodí, tím větší ochrana před nádorovým onemocněním.
Naopak, výzkum nenalezl žádnou spojitost mezi kojením a ochranou proti rakovině vaječníků- oproti jiným studiím.
Rakovina vaječníků je pátý nejčastější typ nádorového onemocnění u žen  ve Velké Británii, každý rok  zde diagnostikují 6 500 nových případů. Dosud vědci identifikovali několik rizikových faktorů: věk,  mutace v některých genech, obezita a kouření.    

Dr. John Bell, vedoucí týmu, který pracuje na vývoji virů ničících nádory

Cvičení pomáhá překonat závislost na kouření, i když jen krátkodobě
Futurity.org
www.futurity.org
http://news.brown.edu

Cvičení a tělesný pohyb může „zkrotit“ bažení po cigaretě u žen-kuřaček, účinek je však krátkodobý, zjistili američtí a britští vědci.

Již léta vědci tuší, že tělesné cvičení může ženám kuřačkám pomoci zmírnit potíže při odvykání kouření, ale při experimentech se jim to nepodařilo nikdy přesvědčivě dokázat. Nově zveřejněný výzkum zjistil proč: účinek je příliš krátkodobý a prchavý. Nyní se budou vědci v další fázi výzkumu snažit zjistit, jak časté by mělo cvičení být, aby se stalo skutečným pomocníkem při odvykání a léčebným nástrojem závislosti na nikotinu. 
David Williams z americké Brown University dokázal, že cvičení pomáhá zlepšit náladu kuřáků, a tak zahnat obtížné myšlenky na cigaretu. Ale jen nakrátko. „Zjistili jsme, že cvičení nepůsobí dlouhodobě a přináší jen přechodný efekt v podobě úlevy od abstinenčních příznaků. Akutní účinek cvičení se projevuje pouze několik hodin, maximálně dva dny,“ upozorňuje vědec. Avšak tento pozitivní účinek může být znovu obnoven – dalším cvičením, říká Williams, hlavní autor studie zveřejněné v odborném časopise Addictive Behaviors.

Cvičit pravidelně
Wiliams se svými kolegy z University of Massachusetts v Bostonu a St. George University v Londýně sledovali šedesát žen – kuřaček, které se rozhodly skončit se svým návykem, po dobu osmi týdnů. Všechny dostaly od lékařů rady, jak překonat závislost a nikotinové náplasti. Polovinu dobrovolnic vědci zařadili do skupiny, které naordinovali též cvičení – rychlou chůzi na šlapacím pásu po dobu 50 minut třikrát týdne. Třicet žen v kontrolní skupině sledovalo, rovněž třikrát týdně, videa se zdravotní tematikou.
Ženy z obou skupin pak vypovídaly, jakou mají náladu, jak touží po cigaretě – a to ihned po sportu či sledování videa, znovu pak těsně před dalším cvičením (sledováním televize).
Ukázalo se, že ženy, které cvičí, častěji uváděly zlepšenou náladu a menší bažení po cigaretě, ale tyto pocity do dalšího cvičení dávno odezněly.
Nyní se tedy budou vědci snažit zjistit, jaký interval by pomáhal ženám trvale překonávat nepříznivé pocity při odvykání a tak překonat svou závislost. Během pětileté studie budou sledovat ženy pomocí elektronického zařízení, které jim umožní pravidelně zaznamenávat jejich rozpoložení a abstinenční příznaky, stejně jako jejich pohybovou aktivitu.

Káva nejen snižuje plodnost žen, ale také riziko úmrtí na rakovinu prostaty, nejčastějšího nádorového onemocnění u mužů, jak ukázala studie amerických vědců na téměř padesáti tisících mužích.

Muži, kteří vypijí více než šest šálků kávy denně, mají o pětinu menší riziko, že se u nich rozvine kterákoli forma této nemoci. A také nejagresivnější forma rakoviny prostaty, která se šíří dále do těla, má o šedesát procent menší šanci na vítězství. Taková jsou zjištění vědců, které publikovali v odborném časopise Journal of National Cancer Institute.

Studie sledovala asi 48 000 mužů, kteří ve Spojených státech pracují ve zdravotnictví.  Každý čtvrtý rok se jich badatelé dotazovali na průměrnou denní spotřebu kávy. Během dvaceti let sledování byla rakovina prostaty diagnostikována u 5 035 mužů, včetně 642 smrtelných případů.
Vědci nezjistili žádný rozdíl mezi kávou s kofeinem či bez, ale již malé množství tohoto nápoje – jen až tři šálky denně – prokazatelně snižovaly riziko smrtelné choroby o třicet procent.
Vědci se domnívají, že v kávě se musí vyskytovat dosud neznámé složky, které chrání proti nádorům. Vedoucí výzkumného týmu Kathryn Wilson z Lékařské fakulty na Harvardu uvádí: „Dosud však nevíme, která to je a jak riziko snižuje. Pokus se však naše výsledky potvrdí, káva se může stát jedním z faktorů, který pomáhá proti tomu, aby se mohla nejnebezpečnější forma rakoviny v těle mužů rozvinout.“

Další odborníci však říkají, že důkazy prospěšnosti kávy nejsou přesvědčivé a další studie podobnou spojitost neukázaly, a tak výsledky tohoto výzkumu neopravňují zdravotníky, aby mohli doporučovat svým pacientům zvýšenou spotřebu kávy jako prevenci proti rakovině prostaty. Naopak, Helen Rippon z Nadace pro rakovinu prostaty pozoruje, že nadměrné pití kávy je spojeno naopak s některými zdravotními problémy a muži s počínajícím problémem s prostatou mohou své močové problémy ještě zhoršit.“  

Pomáhá i rychlá chůze
Další vědecké rada, jak bojovat s rakovinou prostaty, zní: muži s diagnostikovaným nádorem prostaty mohou zadržovat postup choroby pravidelnou rychlou chůzí – alespoň k tomuto závěru došli vědci z University of California v San Francisku, kteří svou studii publikovali v odborném časopise Cancer Research.  Na základě sledování téměř 1500 mužů ve věku kolem šedesáti let zjistili, že u nemocných, kteří pěstují rychlou chůzi alespoň po tři hodiny týdně, nemoc nepostupuje tak rychle, jako u těch, kteří rychlým procházkám neholdují. Pomalá chůze tento příznivý účinek nemá, zdůrazňují vědci. A Helen Rippon z Nadace pro rakovinu prostaty dodává: „Ačkoli není výzkum ještě zcela prokázaný a je třeba jej zopakovat, rozhodně můžeme zdravou fyzickou aktivitu pacientům s nádorem prostaty doporučit.“

Pláč v raném dětství, signál problémů s chováním
BBC Health
www.bbc.co.uk/Health

Dětem, které ustavičně pláčou a mají problémy s kojením a spánkem, s větší pravděpodobností hrozí poruchy chování v pozdějším životě, tvrdí vědci.
 
Až jedno z pěti dětí trpí příznaky, které mohou vést později k rozvoji poruch jako je ADHD, tedy hyperaktivitě s poruchami pozornosti, tvrdí vědci ve studii publikované v odborném časopise Archives of Disease in Childhood.
Dětský pláč patří k normálním projevům, ale některé děti i po dosažení věku tří měsíců pláčí příliš – a z jiných důvodů než že trpí kolikou. Mezinárodní skupina vědců proto sledovala děti, u nichž se projevoval urputný pláč, problémy se spánkem a krmením.
Badatelé porovnali údaje z 22 studií, které se uskutečniliy v letech 1987 až 2006, sledovali tak  soubor téměř 17 tisíc dětí. A skutečně nalezli souvislost s těmito problémy a potížemi v pozdějším životě.

Problémy s chováním
Ukázalo se, že u dětí, které příliš pláčou, špatně spí a jedí, se později ve zvýšené míře vyskytuje ADHD – hyperaktivita s poruchami pozornosti, úzkosti, deprese a agresivní chování.
Autoři výzkumu ukázali, že děti, u nichž se vyskytuje více než jeden rizikový faktor, s vyšší pravděpdobností trpí poruchami chování. 
Professor Dieter Wolke z výzkumného týmu z University of Warwick uvedl:  „Riziko poruch chování se zvyšuje u dětí, které nadměrně pláčou, zároveň špatně spí a přijímají potravu, až na dvojnásobek oproti dětem bez těchto potíží.
Studie nevysvětluje, jak potíže v raném věku působí na rozvoj poruch chování či jak spolu vzájemně oba problémy souvisejí, uvádí pouze, že příznaky prvního mohou být symptomy poruch chování v pozdějším věku.
Jisté je, že rodiče by měli věnovat přílišnému pláči a dalším rizikovým projevům pozornost.

Český chirurg v USA uskutečnil již druhou úplnou transplantaci obličeje

Associated Press/Health
www.ap.org

Tým lékařů v bostonské Brigham and Women ´s Hospital vedený českým plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem transplantoval celý obličej muži těžce zraněnému po autonehodě.

Měsíc  po první úplné transplantaci na území Spojených států a třetí na světě tým lékařů v čele s Pomahačem úspěšně operoval  během čtrnáctihodinového zákroku třicetiletého Mitche Huntera. Tento muž byl těžce zohaven při autonehodě, která se odehrála v roce 2001.
Lékaři zraněnému muži vyměnili zničený nos, víčka, rty, obličejové svaly i nervy.
Rodina dárce obličeje si přála zůstat v anonymitě.
Vedoucí operačního týmu, Bohdan Pomahač uvedl pro agenturu Assocated  Press, že celá operace proběhla bez komplikací a Mitch Hunter očekává rychlé zotavení a těší se na nový život.
Tato operace se uskutečnila jen jen měsíc poté, co dr. Pomahač vykonal první úplnou transplantaci obličeje v USA. Tehdy byl jeho pacientem texaský dělník, jehož obličej těžce poškodil výboj vysokého napětí.
Dosud bylo na celém světě vykonáno jen dvanáct transplantací obličeje, z toho devět částečných.
První částečná transplantace se podařila lékařům ve Francii v roce 2005 u ženy, již napadl vlastní pes. V USA se podařila první transplantace obličeje lékařům na klinice v Clevelandu v roce 2008.
O historii transplantací obličeje a prvních úspěšných zákrocích, o příjemcích darovaných obličejů i o doktoru Bohdanu Pomahači můžete číst i v nejnovějším vydání časopisu Sanquis.

Dietologové nesouhlasí
Zcela pominout význam snídaně ale nelze – výživoví experti ji brání dál. Například podle Sian Porter z Britské dietetické asociace má člověk díky pravidelné snídani lépe rozložený denní kalorický příjem. „Lidé, kteří snídají, čelí prokazatelně menšímu riziku nadváhy, shazují kila snadněji a rovněž jim méně hrozí nemoci spojené s obezitou.“ Navíc odborníci upozorňují, že kdo vynechá snídani, dopoledne či během dne snáze podlehne různým nezdravým lákadlům.

Chléb obohacený o vitamín D může řešit problém s jeho nedostatkem.

Většina lidí má nižší příjem vitamínu D, ať už z potravy, nebo ze slunečného záření, než by jejich tělo potřebovalo. Vědci proto hledají způsob, jak tento problém vyřešit.
A jeden nápad již ověřili: při pokusech s laboratořrními potkany s úspěchem vyzkoušeli fortifikovaný chléb, který má vyšší obsah potřebného vitamínu.
Studie se objevila v odborném časopise Journal of Agricultural and Food Chemistry.

Connie Weaver se svými kolegy z Purdue University v americké Indianě zjistila, že ve Spojených státech sedm z deseti lidí trpí nedostatkem vitamínu D. Při jeho nedostatku tělo není schopno správně vstřebávat vápník, avšak nejen to. Na vitamínu D nezávisí jen naše pevné kosti, jeho nedostatek souvisí, jak prokázaly dřívější studie, s vyšším rizikem srdečních chorob, rakoviny, dětských alergií a dalších chorob.

Kde ho brát?
Vzhledem k tomu, že naše současná strava nepředstavuje dostatečný přirozený zdroj vitamínu D, již dlouho jím výrobci obohacují mléko. Ani mléčné výrobky však neposkytují tolik „déčka“, kolik bychom potřebovali.
Tělo si také vytváří vlastní vitamín D, když je kůže vystavena slunci. Ale jak vysvětluje Weawer, v zimě se ke kůži slunce nedostane a i v létě se před ním stále více chráníme opalovacími krámy, nebo se pobytu na slunci vůbec vyhýbáme.
Proto vědci již delší dobu hledají nové cesty, vitaminem D obohatit náš jídeníček.
Skupina Weaverové nyní dokončila experimenty s laboratorními potkany, kteří si pod dohledem vědců pochutnávali na chlebu upečeného z kvasnic s vysokým obsahem vitamínu D. Kvasnice sice produkují vitamín D, ale jeho zvláštní formu D2. Proto v odborné veřejnosti panovaly obavy, že není stejně biologicky aktivní jako forma D 3 produkovaná sluncem. Vědci však nyní tyto obavy rozptýlili – u potkanů krmených chlebem upečeným z D2 kvasnic se projevily účinky velmi podobné vitaminu D3.
„Naše výsledky prokázaly, že fortifikovaný chléb se může stát novým hodnotným zdrojem vitamínu D ve stravě,“ dodává vědkyně.

Konopí vrací onkologickým pacientům chuť k jídlu
Oxford University Press (OUP)
www.opu.co.uk

Aktivní složky v konopí mohou zlepšit chuť u pacientů s rakovinou, konstatuje nová studie publikovaná v odborném časopise Annals of Oncology.
Ztráta chuti k jídlu je u pacientů s rakovinou běžná. Způsobí ji jak nemoc samotná, tak léčba. Obojí dohromady u pacientů zničí smysly pro chutě a vůně, což vede ke ztrátě požitku z jídla. Pacienti pak zároveň hubnou, trpí často i anorexií, kvalita jejich života se zhoršena a s tím vším i klesá naděje na přežití.
Proto způsob, jak pomoci pacientům dodržet správné stravování a konzumovat dostatek kalorií, je důležitým aspektem léčby.

S konopím roste chuť
Vědci v Kanadě uskutečnili v letech 2006 až 2008 malou studii na 21 dospělých pacientech s rozvinutým stádiem různých typů rakoviny (vyjma nádorů mozku), kteří již minimálně dva týdny jedli špatně v důsledku své nemoci. Všichni prošli chemoterapií.
V rámci studie polovina pacientů dostávala kapsle obsahující 2,5 miligramu THC – to je psychoaktivní složka obsažená v konopí – zatímco druhá polovina dostávala placebo.
Pacienti kapsle užívali denně po první tři dny, poté dvakrát denně a pokud chtěli, mohli si zvýšit dávku až na 20 miligramů denně. Tři pacienti v obou skupinách požadovali tři dávky denně, ošetření běželo po dobu 18 dní.
Během i po experimentu se výzkumníci ptali účastníků formou dotazníku na jejich chuť k jídlu a množství konzumované stravy. Většina pacientů, kteří užívali THC, udávali zvýšenou chuť a schopnost jíst (73%) , u placebo skupiny to bylo pouze 30%. Jídlo lépe chutnalo 55% ze skupiny s THC a jen desetině dobrovolníků užívající placebo.
Ačkoli se nelišilo celkové množství přijímaných kalorií u obou skupin, pacienti s THC zvýšili příjem proteinů. Z nich také 55% udávalo, že jídlo chutná lépe, což neuvedl ani jeden z pacientů v placebo skupině. Onkologičtí pacienti mají většinou problém, že jim jídlo nechutná a nevoní, proto jedí méně.
Kromě toho THC pacienti lépe spali a dařilo se jim více odpočívat.
Dr Wendy Wismer z University of Alberta v Kanadě, autorka studie upozorňuje, že na zlepšení chuti zatím jiný prostředek medicína nemá k dispozici, proto jsou výsledky průzkumu, byť omezeného rozsahem, velmi zajímavé. „Snížená chuť a poškozená vnímavost vůní a chutí vede ke snížení příjmu potravy, ztrátě hmotnosti a snížené schopnosti snášet léčbu. Dlouho se soudilo, že s tím nejde nic dělat. Nyní se ukazuje, že pomoc tu je.”

Již mnoho let poukazují různé studie, že alkohol konzumovaný v mírném množství prospívá zdraví. Vědci z University of Calgary zrevidovali 84 studií publikovaných v letech 1980 až 2009.
Jejich metaanalýza ukázala, že obecné riziko úmrtí bylo u těch, kteří konzumují alkohol v malém množství (2,5 až 14,9 gramů alkoholu, přičemž (alkohol má 30 až 50 gramů v litru). Co se týče přímo srdečně cévních chorob, tam autoři studie vypočetli u mírných konzumentů o čtvrtinu nižší riziko oproti těm, kteří alkohol nepijí vůbec. Podobně příznivé účinky má alkohol na počet mrtvic a úmrtí na ně i na úmrtí na rakovinu.
Avšak, jak zdůrazňují vědci, zde riziko s větším počtem vypitých sklenic rychle stoupá.
Professor William Ghali z britského Ústavu pro veřejné zdraví to komentuje: “Naše studie jasně ukazuje, že jedna nebo dvě sklenky denně prospívá zdraví, ale samozřejmě jsme si vědomi, jak snadno sklouzne pití k většímu množství a pak zdravotním i sociálním problémům.“
To potvrzuje i kardioložka Cathy Ross z British Heart Foundation: “Nová analýza potvrdila, co již víme o příznivých účincích mírného pití na srdce. Ale při větší konzumaci se ochranná role alkoholu ztrácí a naopak se stává příčinou vysokého tlaku, mrtvic, některých typů nádorových onemocnění a chorob srdce.”
Vědci se proto shodují: Pokud nepijete, nemáte teď důvod začít. Stejných příznivých účinků lze docílit i jinak: stejné dobro vykoná fyzická aktivita a zdravé stravování.

Demenci lze léčit operací
Alpha Galileo
www.alphagalileo.org

Operace mozku u pacientů s demencí, kterou poprvé na světě provedli švédští vědci, prokazatelně zlepšuje paměť i rychlost myšlení nemocných.

Vědci z University v Göteborgu jako první na světě ukázali, že operace, při níž se zavádí do mozkových prostor tzv. shunty, může pomoci pacientům s demencí způsobenou změnami bílé hmoty mozku nebo hydrocefalem. Své výsledky představili v odborném časopise American Journal of Neurosurgery.
Operace pomocí zkratů (shuntů) se v současnosti provádí běžně u pacientů s hydrocefalem. Do mozkových komor se vkládá katetr, který odvádí přebytečný mozkomíšní mok do dutiny břišní, hrudní nebo srdeční síně, celý systém je uložen v podkoží.
Tuto operaci podstoupilo v rámci studie čtrnáct pacientů, polovině z nich byl však voperován nefunkční shunt. Poté vědci celou skupinu nemocných sledovali  - v průměru tři a půl roku po operaci.  Zjistili tak, že duševní funkce a schopnost chůze se po zavedení shuntu hmatatelně zlepšily.
„Naše studie ukázala, že zavedení shuntu může pomoci mnohem většímu spektru pacientů, než jsme se dosud domnívali,“ uvedl neurochirurg Magnus Tisell ze Sahlgrenska Academy v Goteborgu, například právě těm, u nichž dochází k patologickým změnám bílé mozkové hmoty. Nyní vědci budou zkoumat, kteří lidé by mohli být vhodnými kandidáty pro operaci.

Krevní test odhalí Alzheimerovu chorobu
BBC/Health
www.bbc.co.uk,

Naše nová metoda umožní zjistit první známky choroby při krevním testu, tvrdí američtí vědci.

Nově vyvinutý krevní test využívá reakce imunitního systému na nemocné buňky. Imunitní systém rozeznává cizí materiál – tedy bílkoviny, viry a bakterie  - a tělo v tento moment začíná vyrábět protilátky. Přítomnost protilátek v krvi tedy napoví i u Alzheimerovy choroby. Pokud tedy bodu vědci schopni vytvořit test na protilátky, budou schopni diagnostikovat nemoc.
Při experimentu v laboratoři, jehož výsledky zveřejnili vědci v časopise Cell, testovali vědci tisíce umělých molekul. Hledali, která je navede na známky choroby. Tým vědců ze Scrippsova výzkumného ústavu odebral vzorky krve od šest pacientů s Alzheimerovou chorobou, šest od pacientů trpících Parkinsobnovou chorobou a šest od zdravých lidí. Poté použili 15 tisíc syntetických petidů jako „návnadu“ pro protilátky. I v tomto malém vzorku vědci nalezli dvě protilátky, které pomohly identifikovat pacienty s Alzheimerem.
Dr. Simon Ridley, ředitel Alzheimers Research Trust uvedl na téma výzkumu, že je to teprve velmi raná fáze, ktrá bude vyžadovat ještě velmi práce. „Nevíme, jak je test citlivý, zda bude stejně účinný u větší skupiny lidí. Dosud však nemáme žádný lék na tuto neurodegenerativní chorobu, nicméně i tak by bylo velmi cenné, kdybychom mohli diagnostikovat pacienty v raném stádiu a mimo jiné tak nacházet vhodné dobrovolníky pro výzkum budoucí léčby.“
Autoři studie doufají, že pomocí nové  metody budou lékaři schopni diagnostikovat dříve různé choroby, včetně rakoviny plic nebo slinivky. Vědci již metodu úspěšně použili u další choroby- roztroušené sklerózy. Známky podobné roztroušené skleróze se jim již skutečně podařilo detekovat, proto nyní doufají, že bude použitelná i u mnoha dalších chorob. Professor Thomas Kodadek ze Scrippsova výzkumného ústavu uvedl. že nyní posuzují, zda metoda funguje i u časné diagnózy rakoviny plic a slinivky.

Téměř polovina mužů jeví do padesáti let známky plešatosti. A nyní američtí vědci oznámili: už víme, co je její příčinou.

Není to jen prostý nedostatek vlasů, ale spíš problém s růstem vlasů nových, tvrdí v časopise Journal of Clinical Investigation. Defekt v jejich tvorbě spočívá v tom, že nové vlasy jsou tak tenké a malé, že jsou prostým okem neviditelné, takže se objevuje typická „pleška“ nebo ustupující vlasová hranice. Chyba přitom nastává již v kmenových buňkách, ze kterých nové vlasy rostou.
Vlasy a „líné“ buňky
Při výzkumu sledovali odborníci z University of Pennsylvania muže, kteří podstoupili transplantaci vlasů  a porovnávali vlasové folikuly v oblasti „koutů“ a v místech, kde vlasy rostou normálně. Ačkoli v obou oblastech nalezli stejné množství kmenových buněk, v prvním případě se vyskytovalo méně „dospělých“ , tak zvaných progenitorových buněk. Zárodečné buňky nových vlasů tedy u plešatých mužů nechybějí, nemizí, ale tvoří se z nich nové vlasy mikroskopické délky i tloušťky. Odstranit problém tedy znamená kmenové buňky nějakým způsobem správně aktivovat, aby nastartovaly normální růst plnohodnotných vlasů, tvrdí vědci. Problém souvisí s hladinou testosteronu, která je dědičná.
Vědci soudí, že brzy bude možné „léčit“ mužskou plešatost obnovením funkce těchto buněk, možná právě genetickou cestou, domnívají se autoři studie. A zároveň tito experti doufají, že budou schopni vyvinout mast, díky níž budou z kmenových buněk vyrůstat opět normální vlasy.

Čím více se lidé  věnují chůzi, tím menší riziko vzniku cukrovky jim hrozí, zjistili australští vědci.

Výzkumníci z Murdoch Childrens Research Institute v australském Melbourne sledovali 592 lidí ve středním věku v letech  2000 až 2005. Účastníci studie prošli vyšetřením na začátku studie a vědci zaznamenávali také jejich stravovací zvyklosti a životní styl. Pak dostali k dispozici krokoměr, aby mohli měřit, kolik času a kilometrů stráví chůzí.
Po pěti letech sledování se ukázalo, že čím víc toho dobrovolní účastníci výzkumu nachodili, tím menší byl jejich index tělesní hmotnosti (BMI), tím menší objem v pase, ale také tím vyšší jejich citlivost na insulin.
Tyto výsledky byly platné i poté, co vědci zahrnuli faktory jako stravování, kouření a konzumace alkoholu.
Ukázalo se, že výsledky nesouvisejí ani tak s příjmem kalorií, jako spíš změnami v tělesné hmotnosti. Lidé se sedavým zaměstnáním, kteří změnili své návyky a začali s pravidelnou chůzí -  deset tisíc kroků denně – prokazovali výrazně vyšší citlivost na insulin než lidé, kteří nachodili pouze tři tisíce kroků denně.
Ještě nedávno doporučovali lékaři alespoň tři tisíce kroků denně, v poslední době se však hovoří spíše o tom, že člověka mohou udržovat v plném zdraví desetitisíce kroků.
Je nade vši pochybnost, že právě zvýšená tělesná aktivita chrání lidi ve středním věku před budoucím vznikem cukrovky, soudí autoři studie, zveřejněné v odborném časopise British Medical Journal.

Děti kuřáků podléhají snáz těžkým infekcím
www.spiegel.de
 
Když rodiče doma kouří, škodí zdraví svých dětí. To je známo již déle. Nová analýza však ukázala, že cigaretový dým zvyšuje krom jiného riziko infekce meningokokem. Tyto bakterie mohou způsobit vážné onemocnění, poškození mozku i smrt. 
 
Pasivní kouření je zvláště problematické pro děti. Zatímco na pracovištích, nádražích či v restauracích mnoha zemí již platí zákaz kouření, domovy zůstávají bez právní ochrany. Mezi čtyřmi stěnami pak může kuřák dohánět, co „zanedbal“ v práci. Děti tak často nedobrovolně vdechují dým z cigarety rodičů.
Jak zveřejnila ve svém letošním odhadu WHO, ročně umírá 166 tisíc dospívajících na následky pasivního kouření. Odborníci jmenují jako nejčastější nemoci jím způsobené choroby srdce,  dýchacích cest, astma, rakovinu plic.

Kouř a bakterie
Mezinárodní tým vědců nyní zjišťoval, zda pasivní kouření zvyšuje rovněž riziko onemocnění vážnými bakteriálními infekcemi. Čch-en-Čchang  Lee se svým týmem z Lékařské fakulty na Harvardu analyzoval 42 starších studií na téma kouření „z druhé ruky“ a hledali souvislosti s infekcí meningokokem, pneumokokem a hemofilovou nákazou způsobenou bakterií Haemophilus influenzae typu b.
Jak zveřejnili v odborném časopise Plos Medicine, tyto typy infekcí mohou mít velmi odlišný průběh, neboť bakterie se v organismu šíří různě a rovněž napadají různé orgány. V rámci studie badatelé zaregistrovali případy zánětu mozkových plen a hrtanové příklopky, nálezy bakterií v krvi a v dalších částech těla, kde je jejich výskyt spojen s těžkými příznaky nemoci. Bakterie se do těla dostávají nejčastěji kapénkovou nákazou, tedy dýchacím systémem, pak se krví šíři tělem.
Pneumokokové infekce a nákaza Haemophilus Influenzae b se sice vyskytuje poněkud častěji u dětí z kuřáckých domácností, konstatovali také vědci, ale rozdíl nebyl statisticky významný, takže mohlo jít o ojedinělé případy a náhodnou odchylku.
Zato náchylnost k meningokokovým infekcím byla u dětí pasivně inhalujících kouř až dvojnásobná. Nejhůř byly infekcí postiženy děti mladší šesti let.
Pasivní kouření poškozuje dýchací cesty, takže ty pak hůř vzdorují infekci. Vědci se domnívají, že je vlivem cigaretového dýmu narušena i obranyschopnost celého organismu, oba tyto důvody pak dohromady vysvětlují, proč jsou děti z kuřáckých domácností vystaveny zvýšenému riziku nákazy, které může mít až smrtelné následky.
Proti meningokoku typu C existuje očkování, proti onemocnění typu A,B  však v současné době žádná vakcína k dispozici není.

Délka lidského spánku záleží mimo jiné na genu, jehož vědci pojmenovali Hajaja. Jeho vliv na spánek potvrdili u mušek octomilek.

Genetici z Mnichovské univerzity, kteří zkoumají vliv genů na délku lidského spánku, otestovali dědičnou informaci  - DNA – u více než 4 200 Evropanů. Hledali přitom geny, které hrají roli v tom, proč se u různých osob liší průměrná doba spánku.
„Zjistili jsme, že lidé s určitou variantou genu SUR2 spí zhruba o 28 minut déle než lidé s jinou variantou tohoto genu,“ uvedla vedoucí výzkumného týmu Karla Allebrandt na listopadovém výročním zasedání Americké společnosti pro lidskou genetiku.
Vědci chtěli ověřit, zda gen SUR 2 skutečně ovlivňuje spánek a zda jeho variabilita ve spojitosti se spánkem není jen náhoda. Proto se rozhodli vyzkoušet funkčnost genu u mušek octomilek. Tým vyřadil gen z činnosti u dvou druhů octomilek a sledoval, jak se to projeví na jejich spánku. A mušky bez genu SUR2 skutečně spaly kratší dobu než mušky s nepoškozeným genem.
Gen podle autorů výzkumu kóduje bílkovinu, která tvoří obal části kanálků na nervových vláknech, jež slouží pro transport draslíku dovnitř a ven z buněk.  
 Tento výzkum tak doplňuje objev amerických vědců z Kalifornské univerzity v San Francisku z loňského roku – ti zjistili, že vzácná varianta genu DEC2, který ovlivňuje tzv. cirkadiánní (denní a noční) rytmus v lidském organismu, svým nositelům „naděluje“ noční spánek kratší až o dvě hodiny oproti průměru.

Vědci stvořili první játra v laboratoři
www.eurekalert.org
Eurek Alert!

První a důležitý krok na cestě k umělým játrům se podařil americkým vědcům z Ústavu pro regenerační medicínu na Wake Forest University (WFUBMC).  Použili buňky lidských jater a úspěšně vypěstovali  miniaturní játra, která – přinejmenším v laboratoři – skutečně pracovala jako přirozený lidský orgán. Další krok bude následovat – badatelé umělá játra transplantují myším, aby ověřili, že budou fungovat i v živém organismu.

Umělý orgán
Vyřešit problém nedostatku dárců, kteří by poskytli játra  pacientům pro transplantaci, to je konečný cíl týmu, který oznámili na výročním zasedání Americké asociace pro studium chorob jater v Bostonu 30. října. Játra pěstovaná v laboratoři mohou další výzkumné týmy využívat i pro testování bezpečnosti nových léků.
„Jsme nadšeni možnostmi, které náš výzkum skýtá, ale musíme zdůraznit, že jsme teprve na počátku a ještě musíme vyřešit řadu technických překážek, než výsledky naší práce přinesou užitek pacientům,“ zdůraznil vedoucí týmu Shay Soker. „Musíme se naučit, jak vypěstovat miliardy jaterních buněk současně – jen tak získáme játra dostatečné velikosti. Musíme rovněž  ověřit, zda jsou naše umělé orgány bezpečné,“ dodává.
Vědci vytvořili první umělá játra z jater zvířecích. Použili metodu decelularizace, to znamená, že pomocí rozpouštědla zbavili bílkovinnou kostru orgánu všech původních buněk. Potom získané „lešení“ osadili dvěma typy lidských buněk  - nezralými buňkami jater zvanými progenitory a endoteliálními buňkami ze stěn krevních cév. Původní cévy jater zůstaly, podobně jako kolagenová kostra, zachovány. Poté vědci umístili orgán do bioreaktoru, speciálního zařízení, které poskytuje orgánu stálý přísun živin a kyslíku.
Po týdnu  vědci zaznamenali, že se začíná formovat  lidská jaterní tkáň a že uvnitř umělého orgánu rostou další a další buňky.
Podobný postup se již před časem podařil vědcům u srdce a plic. Schopnost vytvořit umělá játra byla též dalšími týmy bioinženýrů prokázána – ale dosud jen na buňkách a játrech  myší. Na základě nynějšího úspěchu se vědci pokusí stejnou cestou „vyrobit“ též slinivku a ledviny.                  

Vědci objevili gen mužské neplodnosti
BBC Health/News
www.bbc.co.uk

Vadný gen NR5A1 může vysvětlit některé nevyjasněné případy mužské neplodnosti, tvrdí britští a francouzští genetici.

Ve většině případů, kdy muž nemůže zplodit dítě, zůstává příčina jeho neplodnosti nejasná. Přitom mužská neplodnost je důvodem nechopnosti počít dítě u poloviny párů.
Vzhledem k tomu, že se neplodnost vyskytuje v některých rodinách častěji, vědci se domnívají, že kromě známých faktorů životního prostředí lze v některých případech neplodnosti vystopovat – i její dědičné příčiny neplodnosti.
Podezřelých genů však zatím vědci nalezli jen velmi málo a genetika mužské neplodnosti je dosud jen velmi málo prozkoumána, přesto je jasné, že genů, ovlivňujících tvorbu spermií bude značné množství. 

Vadí tvorbě spermií
Poslední výzkum vědců  z Pateurova ústavu v Praříži a University College v Londýně se zaměřili na gen, o kterém se již ví, že  hraje roli v sexuálním vývoji mužů i žen. Poškozený gen NR5A1 totiž vede k vývoji fyzicky vadných varlat a vaječníků.
Objev zveřejněný v odborném časopise American Journal of Human Genetics naznačuje, že genetická mutace se může projevit, i když fyzické poškození varlat není patrné. Muži s poškozeným genem mohou mít viditelného poškození pohlavních orgánů narušenu tvorbu spermií.
Vědci sledovali gen NR5A1 u 315 mužů, jejichž pohlavní orgány nejsou z neznámých důvodů schopny tvorby spermií. V této skupině nalezli zmíněnou mutaci pouze u sedmi mužů. Pozdější testy ukázaly, že tito muži mají rovněž abnormální hladinu pohlavních hormonů a v jednom příapdě i abnormality v buněčné struktuře varlat.
Autoři výzkumu proto uvádějí: „Odhadujeme, že mutace NR5A1 bude důvodem neplodnosti pouze přibližně u čtyř procent mužů neschopných tvořit spermie. Genů, které mají na svědomí mužskou neplodnost, je jistě mnohem více, ale každý malý střípek do mozaiky pomůže nakonec sestavit ucelený obrázek, který nakonec odkryje všechny důvody mužské neplodnosti.“  

Když chybí matka, přichází hyperaktivita a úzkost
BioMed
www.biomedcentral.com

Odloučení od matek vede u potomků ke stavům dlouhodobé úzkosti a hyperaktivitě. Experimenty to alespoň jasně prokázaly u myší. Vědci  v časopise BMC Neuroscience popisují vývoj nového modelu, který podle nich umožní zkoumat dlouhodobé dopady opuštění a zanedbávání v raném dětství i u lidí.

Artur Simen a jeho tým z Lékařské fakulty Yale University testovali svůj model „Odloučení matek a odstavení v raném věku (Materna separation with early weaning, MSEW)  na skupině  osmdesáti myší mužského pohlaví. Simen uvádí: „Nepřízeň osudu, která některé děti postihne, ať už ve formě zneužívání nebo nedostatku péče se vyskytuje na celém světě a znamená výrazný zdravotnický problém. Naneštěstí  byl zatím neznámý skrytý molekulární mechanismus, který vede ke známým následkům zanedbávání v raném věku dítěte.“ Model, který autoři nyní vyvinuli a představili, přitom umožňuje spolehlivě pozorovat vliv na chování při minimalizaci následků pro potomky, jakdodává Simen.

Během experimentů byly mladé myšky odloučeny od matek  na čtyři hodiny denně dva až pět dní po narození a osm hodin denně ve věku šest až šestnáct dní.  Odstavena byla mláďata v den sedmnáctý. Ve srovnání s myšmi, které byly stále v přítomnosti svých matek, vykazovaly při testech v otevřeném prostoru, které zahrnovaly plavání a úkoly v bludišti, známky hyperaktivity a úzkosti. Přitom hmotnost „opuštěných myší, stejně jako úroveň metabolitů zůstala na stejné úrovni – nedostatek výživy tedy, jak se prokázalo, nebyl důvodem k pozorovaným změnám v chování.  

Nepřátelští, agresivní a zlostní lidé jsou vystaveni zvýšenému riziku infarktu a mrtvice, tvrdí vědci v časopise Hypertension, který vydává Americká srdeční asociace. Škodlivost zloby ukázali na stavu jejich krčních tepen.

Přes  5 600 Italů ze čtyř vesnic zkoumali vědci z Národního ústavu pro výzkum stárnutí – a zjistili, že ti, kteří skórovali vysoko v nepřátelských vlastnostech ve standardním osobnostním testu, vykazovali silnější ztluštění krčních tepen ve srovnání s lidmi nekonfliktními, příjemnými, kladnými.. Tloušťka cévních stěn je přitom rizikovým faktorem pro srdeční i mozkové příhody.

Po třech letech hůř
Badatelé se na zkoumané dobrovolníky znovu podívali po třech letech – zejména ti lidé, kteří vykazovali vysoké skóre ve vlastnostech jako je manipulativnost, cyničnost, arogance i ti, kteří se snadno a rychle rozzlobí, měli stěny tepen výrazně zesílenější. Naopak lidé důvěřiví, upřímní, kteří se starají o druhé, jsou spolehliví a mírní,  takové negativní změny na cévách nevykazovali – jen přirozené změny úměrně věku a životnímu stylu.
Účastníci studie byli ve věku od 14 do 94 let (průměr 42) a 58 procent byly ženy. Vědci měřili tloušťku jejich krkavic pomocí ultrazvuku v pěti bodech, zároveň však sledovali i další rizikové faktory z hlediska srdečně cévních onemocnění – krevní tlak, hladinu cholesterolu, cukrovku a jiné.
Angelina Sutin z Národního ústavu pro stárnutí v americkém Baltimore uvedla: „Nepřátelské ženy vykazovaly podobné změny na tepnách jako antagonističtí muži, možná dokonce výraznější. Zatímco ženy příjemných vlastností měli daleko slabší stěny tepen než muži podobných vlastností. To znamená, že negativní vlastnosti se projevují u žen dokonce mnohem více.“
V dalším výzkumu se chtějí vědci zaměřit i na osobnostní vlastnosti ve světle dalších rizikových faktorů jako je kouření, hmotnost, cholesterol, cukrovka. Výsledky studie by měli pomoci určit, na koho by měla být zaměřena cílená intervence. „Lidé se přece mohou naučit zvládat zlost a vyjadřovat hněv společensky přijatelnými způsoby,“ soudí doktorka Sutin.
Autoři studie jsou si jisti, že výsledky jsou platné nejen pro obyvatele velkých měst, ale i jiných národností, tedy nejen pro horkokrevné Italy. 

Z dechu lze odhalit rakovinu
Discovery News
http://news.discovery.com

Senzor s nanočásticemi je schopen detekovat složky těkavých organických látek přítomných v dechu onkologických pacientů.

Vědci, kteří pracují na dechovém testu, který by rozpoznal nádorové onemocnění, oznámili: náš test je schopen rozlišit různé typy rakoviny.
Předběžné výsledky zveřejněné v British Journal of Cancer ukázaly, že senzory jsou schopny rozlišit, zda pacient trpí rakovinou plic, prsu, střeva nebo prostaty, nezávisle na věku, pohlaví a životním stylu.
Předchozí výzkum, který probíhal na Technionu – Izraelském technologickém institutu v Haifě, vedl k tomu, že vědci byli schopni pomocí dechového testu rozlišit od sebe zdravé pacienty a pacienty s rakovinou.
Senzory, pomocí nichž probíhá nové testování, používají nanočástice zlata, díky nimž je přístroj schopen rozlišit těkavé organické látky v řádu několika částic na miliardu. Právě jejich koncentrace je u onkologických pacientů mírně zvýšená. Jak roste nádor, z povrchu buněk se tyto chemikálie uvolňují – a právě ty jsou senzory schopny zachytit.

Včasná diagnóza
Zařízení bude moci sloužit jako raný varovný systém, který je schopen detekovat  nemoc ještě dříve, než je nádor viditelný na rentgenu.
„Studie ukazuje, že náš ´elektronický nos´ umí rozpoznat dech zdravého člověka od dechu pacienta se zhoubným nádorem a rovněž rozpozná typ nádoru,“ uvádí profesor Abraham Kuten, který vedl tým v Technionu. „Pokud se nám podaří ověřit naše výsledky v rozsáhlé studii, stane se tato nová technologie jednoduchým a účinným nástrojem pro ranou diagnózu rakoviny – spolu se zobrazovacími technikami. Může sloužit také k monitorování účinnosti léčby rakoviny a včas zachytit návrat choroby,“ dodává profesor Kuten.
V rámci Studie, která ověřovala nový test, se zúčastnilo 177 dobrovolníků – zdravých a pacientů v různém stádiu rakoviny.

Tradiční čínská medicína pomáhá onkologickým pacientům
www.eurekalert.com
EurekAlert!

Tradiční čínská medicína pomáhá překonávat vedlejší účinky chemoterapie u onkologických pacientů, uvádí nová studie amerických vědců zveřejněná v odborném časopise Science Translational Medicine.

Tradiční čínské bylinné léky pomáhají, a to tak, že stimujují dělení buněk ve střevě a působí protizánětlivě, uvádějí autoři výzkumu z Yaleovy univerzity. Pivoňka lékařská, šišák bajkalský spolu s lékořicí a plody řešetláku počistivého z oblasti Chuang Čchin Tchang, to je tradiční bylinný lék používaný v Číně na léčení průjmových onemocnění,  žaludeční nevolnosti a zvracení. Nedávno však průzkum v západních zemích prokázal, že tento lék působí i proti poškození střev chemoterapií u pacientů s rakovinou tlustého střeva a konečníku.

Experiment na myších
Přesně podle tradičního receptu připravil tým Jün Čch Čchenga a Wing-La z Lékařské fakulty Yalské univerzity a společnosti PhytoCeutica látku označenou PHY906 a prokázal léčivé účinky této směsi na myších. 
Badatelé pracovali s myšmi, které trpěly nádorovým onemocněním střev. Chemoterapie pomohla zmenšit nádor, ale zároveň způsobovala masivní destrukci zažívacího ústrojí. Po několika dnech podávání tradičního čínského léku se stav střev nemocných zvířat výrazně zlepšil. Tým badatelů zjistil, že u myší léčených látkou PHY906 jsou ve větším množství přítomny signální molekuly Wnts. Podle autorů studie to způsobila přítomnost této látky zároveň s působením bakteriálního enzymu přítomného ve střevech. Látka rovněž bránila vzniku zánětu. “Budeme ve studiu přírodního a bylinného lékařství staré Číny pokračovat, a věříme, že návrat do historie nás může dovést k objevům budoucí medicíny,” uvádí Čcheng.
Látka PHY906 je v současnosti dostupná jen lidem zařazeným do klinické studie. Autoři varují před napodobeninami, které jejich výrobci deklarují jako směs Chuang Čchin Tchang, neboť mohou obsahovat neúčinné nebo dokonce škodlivé příměsi.

Imunitní systém může hrát klíčovou roli v rozvoji Parkinsonovy choroby, tvrdí američtí vědci.

Souvislost mezi nemocí a geny, které řídí imunitní systém, nalezl tým vědců  z Washingtonské univerzity během dvacetiletého výzkumu, jehož se zúčastnily čtyři tisíce lidí (polovina z nich byli pacienti s Parkinsonovou nemocí).
Tým vědců  z Washingtonské univerzity nehledal jen genetické příčiny vzniku nemoci, ale v rámci studie zohledňoval i klinické faktory a vlivy životního prostředí. Badatelé objevili skupinu genů známých jako geny HLA a zjistili, že některé varianty se vyskytují ve zvýšené míře u pacientů trpících Parkinsonovou chorobou.
Nalezené geny jsou, jak je již déle známo, klíčové pro fungování imunitního systému, organismus díky nim umí rozlišit cizí “vetřelce” a vlastní tkáň a zahájit útok proti cizorodým organismům.
Imunitní systém však není neomylný a člověk od člověka se liší. Některé varianty genů  vedou k tomu, že je obranná reakce proti infekci příliš silná, některé zase mohou zapříčinit, že imunitní systém zaútočí proti vlastním tkáním (tzv. autoimunitní onemocnění).

Souvislost se zánětem
Vědci již dříve našli souvislost mezi určitými variacemi genů HLA a rozvojem roztroušené sklerózy Ví se rovněž, že lidé, kteří užívají protizánětlivé léky jako ibuprofen, jsou vystaveni menšími riziku vzniku Parkinsonovy choroby. To rovněž posiluje hypotézu o vlivu imunitního systému. Stejně tak je vědcům známo, že toto neurodegenerativní onemocnění má genetické pozadí.
Vedoucí týmu, neurolog Cyrus Zabetian z Washingtonské univerzity v Seattlu nyní dodává: “Máme teď přesvědčivé důkazy, že Parkinsonova choroba souvisí s imunitním systémem. A zároveň lepší představu, které jeho části ji nejvíce ovlivňují.”
Lepší porozumění vztahu mezi Parkinsonovou nemocí, zánětem a imunitou by mohlo vést k vývoji nových účinných léků proti této chorobě, věří autoři výzkumu.

Virová nákaza souvisí s cukrovkou u dětí
Eurek Alert!
www.eurekalert.com

Virus za vznikem cukrovky? Ano, právě souvislost mezi virovou infekcí a rozvojem diabetu 1. typu u dětí nalezli italští vědci.

Cukrovka 1. typu, zvaná také juvenilní diabetes nebo cukrovka dětského věku, vzniká často u mladých a dosud zcela zdravých jedinců. Při tomto autoimunitním onemocnění obranný  systém těla napadá vlastní buňky – v tomto případě beta buňky slinivky břišní, odpovědné za tvorbu inzulínu. Poškození buněk slinivky břišní s postupem choroby stále pokračuje, až už organismus není schopen inzulín vůbec vytvářet – u pacientů s diabetem 1. typu se proto musí tento hormon celoživotně podávat.
Ve Spojených státech onemocní každoročně dalších 13 tisíc mladých lidí, v Evropě jich údajně přibývá každoročně čtyři procenta – důvod není znám, stejně jako příčina onemocnění.

Přítomnost virů v krvi
Cukrovka se vyvíjí zejména u jedinců s určitými dědičnými dispozicemi, připouštějí vědci, avšak jen pokud se znásobí s vlivem dosud neznámých faktorů vnějšího prostředí.
Italští badatelé se rozhodli prověřit, zda neexistuje souvislost mezi enterovirovou infekcí (velká skupina RNA virů, která způsobuje různá onemocnění – od běžného nachlazení po obrnu a meningitidu) a rozvojem cukrovky 1. typu. K těmto výsledkům totiž již před časem dospěli britští vědci
Antonio Toniolo z Univerzity v italské Varese se svými kolegy testovali krevní vzorky 112 dětí, kterým lékaři právě diagnostikovali cukrovku, a zjišťovali, zda krev obsahuje enterovirální DNA. Všechny děti ve věku dva až šestnáct let byly pacienty dětské endokrinologické jednoty ve Varese a v Pise.
Fragmenty DNA enterovirů či slabá enterovirální nákaza byla zjištěna u 83 procent mladých pacientů s cukrovkou 1. typu, zatímco mezi zdravými dětmi se virus vyskytoval pouze u sedmi procent sledovaných jedinců.
„Naše data nedokazují přímou příčinnou souvislost mezi nákazou enterovirem a diabetem,“ zdůrazňuje doktor Toniolo, „nicméně vysoká přítomnost částí jejich genomu u nově diagnostikovaných případů ukazuje, že různé typy enterovirů jsou významným biomarkerem raného stadia juvenilní cukrovky.“
„Pokud se podobné výsledky prokáží i u dalších populací,“ dodává Toniolo, „pak brzká detekce enterovirů může pomoci vědcům nalézt i další faktory životního prostředí, které vedou k cukrovce, a rovněž případně vyvinout nové metody prevence a léčby.“

Chili papričky uleví od bolesti
BBC News/Health
www.bbc.co.uk

Američtí vědci zkoumají chilli papriky a doufají, že díky svým poznatkům vytvoří nový typ léku proti bolesti, který jde přímo ke zdroji. Studie se objevila v odborném časopise Journal of Clinical Investigation.

Za pálivou chuť a léčivé účinky vděčí čili papričky kapsaicinu. Je to rostlinný alkaloid, který způsobuje pocit pálení tím, že stimuluje buněčné receptory nervových zakončení na jazyku. Kapsaicin, je odedávna uznávaným léčivým prostředkem a stále se objevují jeho další významné léčivé vlastnosti.
Tým vědců z Texaské univerzity nyní oznámil, že nalezl látku podobnou kapsaicinu i v lidském těle, v místech, kde vzniká bolest. A podobně jako když se dostane na jazyk pálivá paprika, při zranění tělo začne vytvářet látku podobnou kapsaicinu – mastnou kyselinu OLAM – která, když se naváže na receptory v buňkách, začne působit bolest. 
Zablokováním produkce této látky či receptorů můžeme zastavit chronickou bolest, věří vědci vedení dr. Kennethem Hargreavesem ze Stomatologické kliniky University of Texas.
Laboratorní experimenty s myšmi již prokázaly, že lze zablokovat gen pro kapsaicinový receptor – a hlodavci rázem ztratí citlivost vůči této látce.
Hargreavesův tým se domnívá, že je možné vytvořit lék, který bude mít stejný účinek.
 „Objevili jme endogenní molekuly podobné kapsaicinu a víme i to, jak blokovat proces vzniku bolesti pomocí nenávykové látky,“ tvrdí doktor Hargreaves. Doufá rovněž, že nové léky uleví od různých typů chronické bolesti, včetně bolestí při nádorovém onemocnšní a zánětlivých chorobách jako je artritida.

Malým dětem sledování televize škodí
BBC News/Health , www.bbc.co.uk

Sledování televize se věnuje i studie amerických vědců. Její výsledky naznačují: Čím více času tráví batolata před obrazovkou, tím horší mají ve věku deseti let výsledky ve škole a zdraví, varují vědci.

Studie vědců z Michiganské university a univerzity v Montrealu sledovala vliv televize na zdravotní stav a školní výsledky dětí. Zjstila, že výkony ve škole jsou s každou hodinou strávenou u obrazovky horší a množství zkonzumované nezdravé stravy (tzv. junk food) je vyšší. Rodiče by měli dovolit malým dětem sledovat televizi jen málo a výhradně kvalitní programy, vzkazují.

A po osmi letech...
Během dlouhodobé studie se kanadští vědci dotazovali rodičů, kolik času stráví jejich malé děti ve věku 29 a 53 měsíců (dvou let a pěti měsíců a čtyř let a pěti měsíců) sledováním televize.
Ukázalo se, že dvouleté děti stráví před obrazovkou v průměru méně než devět hodin, čtyřleté děti téměř patnáct hodin týdně.
Doporučené maximum činí dvě hodiny televize denně - jedenáct procent dvouletých a třiadvacet procent čtyřletých však tento čas překračuje.
Vědci se ke sledovaným rodinám vrátili v době, když děti dosáhly věku deseti let. Badatelé se ptali ve škole jejich učitelů na jejich školní výsledky, chování, zdraví a rovněž tělesnou hmotnost.
Ukázalo se, že děti, které holdovali televizi v hojné míře již v útlém věku, se méně zapojují do školních aktivit a mají horší výsledky v matematice. Mají rovněž méně pohybu - zato však více konzumují slazené nápoje a mají vyšší BMI - index tělesné hmotnosti.
Výsledky výzkumu publikovali vědci v odborném časopise Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine. Autorka Linda S. Pagani uvedla. „Rané dětství je kritickým obdobím pro vývoj mozku a utváření modelů chování. Přílišné sledování televize zakládá u dětí na nezdravý životní styl i v budoucnosti.“
Televize může vyplňovat čas, který by děti mohly trávit jinými, podnětnými činnostmi, rozvíjejícími jejich myšlení, kognitivní znalosti i pohybové schopnosti.
Výsledky studie by měly podle doktorky Pagani varovat veřejnost před tím, aby své malé děti „odkládali“ k televizi. Odborníci by podle ní měli apelovat na rodiče a informovat je o škodlivosti sledování televize v nejrannějším věku dětí.

Discovery News
http://news.discovery.com

Kouření, nadměrné pití alkoholu, málo pohybu a špatný jídelníček mohou dramaticky zkrátit život, potvrzuje nový výzkum britských vědců.

Výsledky studie, která sledovala téměř pět tisíc dospělých Britů po dobu dvaceti let, jednoznačně říká: existuje mnoho důvodů, proč přejít na zdravější styl života. Ze sledovaných pěti tisíc lidí holdovalo všem čtyřem jmenovaným zlozvykům 314 lidí. Z nich 91, tedy 29 procent, zemřelo již během studie.
Ze 387 nejzdravějších účastníků studie, kteří ani nekouřili, ani příliš nepili, sportovali a jedli zdravě, zemřelo během sledovaného období 32 osob - tedy asi osm procent.
Mezi rizikové chování vědci počítají: kouření tabáku, konzumaci více než tří alkoholických nápojů denně (u mužů) a více než dva (u žen), méně než dvě hodiny tělesného pohybu za týden a konzumaci ovoce a zeleniny méně než třikrát denně.
Kombinace těchto čtyř „prohřešků“ podstatně zvyšuje riziko předčasné smrti. „Oproti lidem v nejzdravější skupině zkracuje život až o dvanáct let,“ udává vedoucí výzkumného týmu Elizabeth Kvaavik z univerzity v norském Oslu. Studii zveřejnil odborný časopis Archive sof Internal Medicine.

Kdo je nejzdravější

Do nejzdravější skupiny patří: celoživotní nekuřáci a ti, kteří s kouřením přestali, abstinenti, ženy, které vypijí méně než dvě skleničky alkoholu denně a muži se spotřebou menší než tři sklenky, lidé, kteří nejméně dvě hodiny týdně sportují a ti, kteří zkonzumují každý den nejméně tři porce ovoce či zeleniny.

„Nemusíte být extrémista,“ vzkazuje Kvaavik, „abyste se zařadili do zdravé skupiny.“ Správné návyky se podle ní sčítají a dohromady přidávají léta. Americká vláda všeobecně doporučuje nejméně čtyři šálky ovoce či zeleniny denně pro dospělé a asi dvě a půl hodiny cvičení týdně.

Nádory a infarkty   
Studie se účastnilo 4 886 dospělých Britů ve věku osmnáct a výše, v průměru věk činil 44 let. Badatelé se jich dotazovali na různé životní návyky a zvyklosti pouze jednou, což může být nedostatkem studie, nicméně Kvaavik je přesvědčena, že udávané návyky se v dospělosti zpravidla příliš nemění.    Údaje o úmrtí sledovali vědci po dvacet let. Nejčastějšími příčinami smrti byly srdečně cévní nemoci a nádorová onemocnění - oboje souvisí s nezdravým stylem života.    June Stevens z Univerzity of North Carolina, expertka v oblasti veřejného zdraví výzkum komentuje s tím, že jeho výsledky odpovídají předchozím studiím, které sledovaly vliv zdravotních návyků na délku života.    Výsledky samozřejmě neznamenají, dodává Stevens, že zdravý životní styl zaručuje dlouhý život, ale rozhodně k němu přispívá.  

Neplodnost muže zvyšuje riziko rakoviny prostaty
University of Washington
Alpha Galileo
www.alphagalileo.org

Vědci, kteří sledovali muže a počet jejich dětí, našli souvislost mezi mužskou plodností a rizikem rakoviny prostaty.

Různé studie již dříve sledovaly souvislost mezi počtem dětí, které muž má, a výskytem rakoviny prostaty. Dosud si však odporovaly. Některé zjistily u mužů, kteří mají děti, vyšší riziko nádorového onemocnění prostaty než u bezdětných, jiné zase došly k závěru, že muži, kteří mají méně dětí, jsou vystaveni většímu riziku než muži s více dětmi, další zase vůbec žádnou souvislost mezi počtem dětí a rizikem karcinomu neobjevily.

Počet dětí, které muž má, však nemusí zrovna přesně vypovídat o jeho schopnosti zplodit dítě, říká Thomas Walsh z Washingtonské univerzity v Seattlu  - a proto se svými kolegy připravil novou, přesně cílenou studii, která by lépe postihla souvislost mezi mužskou (ne)plodností a rakovinou prostaty. Riziko onemocnění zkoumal Walshův tým na skupině 22 562 mužů, kteří vyhledali v letech 1967 až 1998 lékaře kvůli svým potížím patnáct různých kalifornských klinik pro léčbu neplodnosti.
Výskyt rakoviny prostaty u těchto mužů pak vědci porovnali s vzorkem mužů v obecné populaci stejného věku a ze stejné oblasti Spojených států.

Neplodní jsou rizikovější
Badatelé zjistili, že rakovina prostaty se objevila ve 168 případech u mužů, které lékaři diagnostikovali jako neplodné.
Toto číslo se nijak významně nelišilo od očekávaného počtu 185 případů, které vycházelo z předpokladu, že neplodným mužům nehrozí vyšší riziko diagnózy nádorového onemocnění prostaty než mužům obecně.
Avšak ukázalo se, že riziko rakoviny je stejné, ale u neplodných mužů se častěji vyskytuje  pokročilá rakovina prostaty - 2,6 krát více než u mužů, jichž se problémy s plodností netýkají.
Autoři nyní říkají: Pokud se jejich výsledky potvrdí v dalších studiích, lékaři by měli okamžitě reagovat – a to tak, že muže se sníženou plodností budou pravidelně sledovat, aby se předešlo rozvoji této agresivní nemoci. Dodávají, že jejich výsledky by mohly podnítit další výzkum, který by odhalil možné biologické mechanismy, které vedou jak k neplodnosti, tak k rozvoji karcinomu prostaty.

Potíže se spánkem je jeden z největších zdravotních problémů Spojených států. V roce 2006 kupříkladu více než polovina dětí na středních školách udávala ve výzkumech pocity únavy a ospalosti a více než třetina připouštěla, že má v noci problémy s usínáním. Tentokrát však studie amerických vědců z Idaho State University a Henry Ford Hospital nalezla  dlouhodobou souvislost mezi těmito problémy v dětství a pozdější konzumací drog a alkoholu.
Výsledky studie budou zveřejněny v červnovém vydání odborného časopisu Alcoholism: Clinical and Experimental Research.

Nedostatek spánku škodí
„Zhruba desetina rodičů či poskytovatelů péče uvádí, že jejich batolata, předškoláci a děti mají problémy se spánkem,“ uvádí Maria M. Wangová, docentka Fakulty psychologie na Idaho State University. Tato čísla vycházejí z různých studií. „Výskyt potíží se spánkem mezi dospívajícími a mladými lidmi ve věku 12 až 25 let je nejen vysoký, ale dokonce narůstající. To má vážné důsledky – nevyspaným nebo špatně vyspaným hrozí mimo jiné zvýšené riziko zranění a úmrtí při autonehodách i jinde, zhoršené studijní výkony, špatná nálada a rovněž zvýšená konzumace alkoholu a drog.“
„Spánek a poruchy spánku jsou v dětství a dospívání vážnou záležitostí,“ souhlasí i Tim Roehrs, ředitel výzkumu ve Výzkumném centru spánkových poruch v Henry Ford Hospital. „Máme k dispozici údaje o výskytu chronické nespavosti – nijak se neliší u dětí a dospělých. Tyto potíže vedou ke školním a sociálním problémům – a nyní se ukazuje, že i k četnějším problémům s návykovými látkami,“ vysvětluje.

Cesta k návyku
Předchozí práce týmu dr.Wongové ukázala spojitost mezi problémy se spánkem u dětí a dřívějším počátkem konzumace alkoholu a jiných návykových látek v dospívání. „V těchto studiích  přemíra únavy a problémy se spánkem předpovídaly rychlejší nástup užívání alkoholu a nelegálních drog i kouření u chlapců a požívání alkoholu u dívek,“ vysvětluje Wongová a dodává: „Většina účastníků našich tehdejších výzkumů již překročila práh dospělosti. Proto jsme chtěli zjistit spojitost mezi problémy se spánkem a s návykovými látkami znovu nyní, když jsou tito lidí o pár let již starší.“
Rodinné studie se účastnilo 386 adolescentů (292 chlapců a 94 dívek). Údaje o kvalitě spánku a užívání návykových látek badatelé sledovali v šesti různých věkových kategoriích po dvou letech – od třech let až po věk 18-20 a pak druhý soubor tvořili mladí od 11 let do 17.
„Zjistili jsme, že problémy se spánkem v raném dětství, tedy ve věku tří až pěti let, pokračují  s vyšší pravděpodobností s problémy se spánkem v pubertě, tedy ve věku 11 až 17, ale vedou i k vyšší pravděpodobnosti problémů s drogami v rané dospělosti, tedy ve věku 18 až 21 let,“ uvádí Wongová. Soudí, že zvýšená únava s sebou nese sníženou schopnost tlumit impulsy a různé projevy chování v dospívání, což mimo jiné častěji vede k užívání nelegálních drog. Přemíra únavy v dětství a adolescenci rovněž nachází „ventil“ v nadměrné konzumaci alkoholu, unavené děti a mladí lidé spíše zažívají alkoholické výpadky paměti, řízení pod vlivem alkoholu a další problémům s pitím v rané dospělosti.
„Mne jako odborníka v oblasti spánkové medicíny a alkoholových a jiných závislostí tyto výsledky nijak nepřekvapily,“ dodává dr. Roehrs. „Rodiče však nejspíš zaskočí.“
Wongová poznamenává, že její studie nepřináší přesné vysvětlení, proč spolu souvisejí nekvalitní spánek a častější užívání drog. Problémy dětí se spánkem, podle ní, jak se zdá,  mají jak přímé, tak nepřímé dopady.
Tato i předchozí studie však mohou pomoci rodičům a lékařům včas zasáhnout – mají k dispozici ukazatel, který předjímá budoucí problémy s alkoholem.
„Zlepšit spánek znamená každopádně toto riziko snížit,“ dodává Roehrs. Koneckonců i u dospělých, kteří se léčí s alkoholovou závislostí, se vyskytují problémy se spánkem, přetrvávající po první odvykací fázi, zejména u lidí, u nichž dochází k relapsu.

Bez ohledu na dosažené vzdělání si většina žen ve Spojených státech přeje mít dvě děti.
Avšak výzkum amerických vědců ukázal, že ženy s vyšším dosaženým vzděláním mívají spíš méně než dvě děti, zatímco ženy méně vzdělané mívají více než dva potomky.

Opožděné rodičovství
„Zjistili jsme, že jak ženy, tak muži, kteří oddalují vstup do manželství a plození, mají velmi často méně dětí, než původně zamýšleli,“ uvádí S. Phillip Morgan, profesor mezinárodních studií a ředitel Výzkumného ústavu sociálních věd při Duke University.   
Na rozdíl od méně vzdělaných žen. Tyto dva trendy se sice projevují v celkovém stabilním přírůstku americké populace, avšak je nutno brát v úvahu i miliony amerických žen, které jednoho dne zjistí, že jejich představy o počtu dětí se postupně rozcházejí s realitou.
„Průměrná žena se pravděpodobně vzdá svého cíle po narození prvního dítěte,“ uvádí S. Philips Morgan. „Ženy spíš svůj cíl vzdají, než aby o něj dále usilovaly – a souvisí to s mírou jejich vzdělání, “ dodává.
Studie na téma plodnosti - úmyslů a skutečnosti  - zveřejnil odborný časopis Population and Development Review.
Vědci prověřovali údaje, které uvedlo 7 367 dotazovaných v rámci velkého statistického šetření. V jeho průběhu, tedy během let 1979-2006, se badatelé dotazovali opakovaně šestnáctkrát vybraných žen na jejich rodičovské plány.

Jak končí plány
Ukázalo se, že dosažení naplánovaného počtu dětí i plány samotné ovlivňuje řada biologických a sociálních faktorů, například i to, zda je dotazovaná žena vdaná či zda teprve studuje. Dalšími faktory je druh zaměstnání i představa, jak dlouho kvůli kariéře žena hodlá odkládat mateřství.
„Zjistili jsme, že jak ženy, tak muži, kteří odkládají rodičovství a pozdě vstupují do manželství, patří nejčastěji mezi ty, kteří nenaplní své původní plány ohledně počtu dětí,“ píše Morgan.
„Bezdětnost je ve Spojených státech příběhem o odkládání mateřství,“ zdůrazňuje Morgan, když vysvětluje, že životy mnoha lidí se často vyvinou tak, že v nich už není místo pro dětí.
Morgan uvádí, že údaje z jeho studie vysvětlují, proč mnoho ekonomicky rozvinutých zemí, včetně evropských, nyní čelí nízké míře porodnosti.
Ženy a muži si podle něj musí uvědomit realitu a musí vědět, že splnění původních představ o dvou čí více dětech vyžaduje určité změny v jejich životě – pokud je pro ně tato otázka stále důležitá.
„V zemích s nízkou porodností mají většinou ženy méně dětí, než původně zamýšlely,“ dodává Morgan. A vysvětlení lze nalézt zejména v rozporu mezi úmysly a chováním.

Ženy, které mírně pijí, přibývají na váze méně než abstinentky
Archives of Internal Medicine
www.jamamedia.org

Ženy s normální hmotností, které pijí malé dávky alkoholu, přibývají méně na váze, v průběhu dalších let jim méně hrozí nadváha a obezita. Ženy, které alkohol nekonzumují vůbec, tloustnou orpoti nim více, tvrdí zpráva v březnovém vydání Archives of Internal Medicine.

Více než polovina dospělých Američanů je zvyklá popíjet alkoholické nápoje. Alkohol obsahuje sedm kalorií na gram, takže by jeho konzumenti teoreticky měli přibývat na váze - vzhledem k jeho kalorickému obsahu a nerovnováze mezi přijatou a spálenou energií.
Výzkum vědců z Brigham and Women´s Hospital v Bostonu však nepotvrdil, že by konzumace alkoholu byla rizikovým faktorem pro obezitu. Naopak.
Lu Wang se svými kolegy sledovali 19 220 amerických žen ve věku od 39 výše, jejichž index tělesné hmotnosti (BMI) se pohyboval v normálu – tedy v rozmezí 18,5 až 25. Na počátku výzkumu ženy vyplňovaly dotazník, ve kterém uváděly, kolik skleniček alkoholu v průměru za den vypijí. Celkem 7 346 žen (38,2 %) uvedlo, že nepijí vůbec žádný alkohol, 6 312 (32,8%) konzumuje méně než pět gramů, 3865 (20,1%) denně vypije nápoje obsahující pět až patnáct gramů alkoholu, 1 129 (5,9%) spotřebuje denně 15 až 30 gramů a 568 (3%) více než 30 gramů alkoholu. Obvykle se udává, že jedna sklenička obsahuje zhruba 14 gramů alkoholu, přepočteno na konkrétní druhy alkoholických nápojů to odpovídá 15 cl vína, 35 cl piva nebo 43 ml tvrdého alkoholu.

Víno kila nepřidává
Vědci sledovali ženy třináct let – a za tuto dobu všechny přibraly podle očekávání na váze. Avšak ženy, které uvedly, že nepijí žádný alkohol, ztloustly nejvíce. Přírůstek na váze byl tím menší, čím více dotazované ženy vypijí alkoholu.
Celkově  7 942 žen (41,3%), které měly původně normální váhu, po třinácti letech již spadaly do kategorie žen s nadváhou nebo obézních (BMI 25 a více), včetně 732 žen (3,8 %) vysoce obézních (BMI 30 a více).
Ve srovnání s ženami, které vůbec nepijí, však těm, které si občas skleničku dají (konzumace do 40 gramů alkoholu denně), hrozí menší riziko obezity a nadváhy.
Ženy, které pily 15 až 30 gramů alkoholu denně, do kategorie nadváhy a obezityx spadly nejméně často, byly na tom z hlediska přírůstku váhy nejlépe. Riziko obezity bylo o u nich o třetinu menší než u žen, které se alkoholu zcela vyhýbají.
Nepřímá úměrnost mezi konzumací alkoholu a přírůlstkem hmotnsoti se projevila u všech typů alkhoolických nápojů, ať už červeného vína, bílého vína, piva či destilátů, nejvíce se však ochranný účinek proti obezitě projevil u červeného vína.

Příliš riskantní dieta
Autoři neopomínají zdůraznit, že vzhledem k tomu, jaké medicínské a psychosociální problémy plynou z pravidelné a nemírné konzumace alkoholu, nelze příznivý účinek alkoholu na udržení “postavy” doporučovat.
Každý jedince musí zvážit pro a proti – a musí být na možné negativní účinky alkoholu upozorňován, podotýkají.
Doporučovat alkohol “na hubnutí” rozhodně s vědomím možných negativních účinků větší konzumace alkoholu není správné. Autoři studie nyní zahajují další fázi výzkumu, během níž by chtěli objasnit roli alkoholu a metabolismu alkoholu v celkové tělesné energetické balanci a identifikovat behaviorální, fyziologické a genetické faktrory, které mohou jeho účinky ovlivňovat účinky, dodávají vědci v Archives of Internal Medicine, jednom z časopisů JAMA/Archives.

American Academy of Sleep Medicine  
www.aasm.org

Studie zveřejněná v únorovém časopise Journal of Clinical Sleep Medicine  ukazuje, že ospalost za volantem a špatný spánek významně zvyšuje riziko autonehod u mladistvých řidičů.

Mladí řidiči v autě se střetnou s jiným vozidlem s dvakrát větší pravděpodobností, když řídí ospalí či když mají problémy se spánkem. Ze 339 dotazovaných studentů již osmdesát zažilo nejméně jedenkrát srážku na silnici – a patnáct procent z nich připouští, že ospalost byla hlavní příčinou nehody. Šestapadesát procent studentů, kteří byli účastníkem autonehody, udávali, že se cítili při jízdě nevyspalí.
Mezi těmi, kteří ještě nehodu nezažili, přitom podobné pocity nevyspalosti při jízdě udávalo jen 35 procent.

Spánek přichází nepozorovaně
Vedoucí výzkumu a hlavní autor studie Fabio Cirignotta, profesor neurologie na Boloňské univerzitě uvádí, že jedinou možnou obranou proti dřímotě či mikrospánku je ihned zastavit auto, zajet na bezpečné místo a na deset až patnáct minut si zdřímnout.
„Lidé velmi často bojují proti únavě tím, že otevřou okno, zapnou rádio, vypijí kávu – avšak tyto metody nejsou podstatě vůbec účinné, pomohou jen na chvíli,“ zdůrazňuje Ciringotta. Navíc, jak dodává, když jedinec pociťuje ospalost, znamená to, že už patrně nějakou chvíli řídí se sníženou pozorností. „Nikdo nedokáže rozeznat ten okamžik, kdy ztrácí pozornost, kdy upadá do spánku a zastavit včas,“ dodává neurolog.
Studie spánkového chování studentů byla zahájena v roce 2004 a podpořilo ji italské ministerstvo školství. Výzkumníci rozdali dotazníky 339 studentům vysokých škol v Boloni ve věku 18 až 21 let, kteří již vlastní řidičské průkazy. Pětaosmdesát procent dotázaných byli muži.
Otázky se týkaly životního stylu, délky spánku  a spánkových zvyklostí, příznaků, které by signalizovaly potíže se spánkem a subjektivního posuzování pocitů ospalosti během dne. Na řidičské zvyklosti a ospalost za volantem směřovaly otázky týkající se frekvence a doby používání auta a času nehod, vnímaných příčin srážek a způsobů, jimiž se respondenti vyrovnávají s pocity ospalosti během řízení.
Výsledky ukázaly, že studenti obecně trpí chronickým nedostatkem spánku. Ačkoli sami uvádějí, že jejich spánková potřeba je 9,2 hodin denně, ve skutečnosti spí během týdne v průměru pouze 7,3 hodiny denně. Jen šest procent studentů spí devět hodin nebo více a 58 procent zkouší dospat devět hodin a více alespoň o víkendech.

Důležitá je osvěta
Potíže se spánkem se mezi studenty vyskytují rovněž velmi často. Pětačtyřicet procent dotazovaných se během noci nejméně jednou probudí a má problémy znovu usnout, čtyřicet procent studentů si stěžuje na obtíže s ranním probouzením a vstáváním a devatenáct procent  udává špatný spánek. Kombinace chronického nevyspání a špatné kvality spánku má nepříznivý vliv na jejich denní bdělost. Přílišnou denní ospalost zažívá 64 procent účastníku výzkumu.
Studie rovněž zjistila vyšší riziko autonehod u mužů a u kuřáků. Autoři se domnívají, že užívání tabáku může být nepřímým ukazatelem nezdravých životních návyků, a tedy i dlouhodobého nevyspání.
Podle autorů studie poukazuje na potřebu vzdělávacích programů, které by se zaměřily na mladé lidi a které by jim poskytovaly více informací o zlepšení spánkové hygieny, důležitosti spánku a nebezpečí spánkové deprivace a rizik, které jim hrozí za volantem.

European Society of Cardiology
Eurek Alert!
www.eurekalert.com

Lidé, kteří zažívají pocity štěstí, nadšení  a spokojenosti, jsou méně vystaveni riziku rozvoje srdečních chorob než ti, kterým se štěstí a pozitivní emoce spíš vyhýbají, tvrdí rozsáhlá evropská studie.

Autoři jsou přesvědčeni, že studie publikovaná v předním evropském kardiologickém časopise European Heart Journal je první, která ukazuje jednoznačný vztah mezi pozitivními emocemi a koronárními srdečními chorobami.
Dr. Karina Davidsonová, která působí jako ředitelka Behaviorálního kardiovaskulárního centra  na Columbia University Medical Center v New Yorku a vedla celý výzkum, připomíná, že je však ještě příliš brzy, aby lékaři mohli s jistotou svým pacientům doporučit pozitivní emoce jako nejlepší prevenci proti srdečním nemocem. „Bylo by ještě předčasné činit klinická doporučení bez klinických studií, které by naše zjištění potvrdily, nicméně nyní je jisté, že klinické studie na toto téma naléhavě potřebujeme, „ dodová.
 
Pozitivní emoce léčí
Doktorka Davidsonová se svými kolegy sledovala po dobu více než deseti let skupinu  1 739 zdravých dospělých (862 mužů a 877 žen), kteří se účastnili průzkumu Nova Scotia Health v roce 1995. Na začátku studie posuzovaly školené sestry riziko srdečních chorob u každého účastníka výzkumu jak podle vlastní výpovědi, tak podle klinických výsledků, a rovněž zaznamenávaly symptomy deprese, úzkosti, zloby a naopak stupeň pozitivních emocí, známý jako „pozitivní afekt“.
Pozitivní afekt se definuje jako zážitek radostných a kladných emocí - smíchu, štěstí, vzrušení, nadšení, spokojenosti. Tyto pocity mohou být pomíjivé, ale většinou jsou stabilní a tvoří osobnost člověka, zejména v dospělosti. Pozitivní afekt je zcela nezávislý na negativním afektu, což znamená, že člověk, který je pozitivně nastaven a je spíš šťastný a spokojený, může přitom být čas od času úzkostný, rozzlobený nebo depresivní.
Když vzali výzkumníci v úvahu věk, pohlaví, rizikové faktory pro kardiovaskulárníchoroby a údaje o negativních emocích, zjistili, že za desetileté období života  sbníží pozitivní afekt, tedy pozitivní vyladění organismu, riziko srdečních nemocí o 22 procenta na bod  na pětibodové škále měřící úroveň pozitivního afektu (sahající od „žádný“ do „extrémní“) . Davidsonová to komentuje: „Účastníci, kteří nezažívají nikdy pozitivní emoce, mají o 22 procent vyšší riziko ischemické choroby srdeční (srdečního infarktu nebo anginy pectoris) oproti těm, kteří je zažívají málo a ti zase čelí o 22 procent vyššímu riziku než účastníci s mírným pozitivním afektem.“
Davidsonová též dodává: „Jak jsme zjistili, u obvykle pozitivního člověka nezvýšilo riziko srdečních chorob ani to, když zažil během desetiletého sledování období deprese.“

Mechanismus ochrany
Jak autoři studie uvádějí, jejich práce je první prospektivní studií, která zkoumá vztah mezi klinicky diagnostikovaným pozitivním afektem a srdečními chorobami. Badatelé se rovněž pokoušejí vysvětlit mechanismus, díky němuž mohou pozitivní emoce organismu zajistit dlouhodobou ochranu před srdečními chorobami.
Pozitivní pocity podle nich ovlivňují srdeční frekvenci, kvalitu spánku, ale umožňují též snáze skončit s kouřením, které, jak známo, rovněž nahrává rozvoji srdečních chorob.
„Máme několik možných vysvětlení,“ vysvětluje doktorka Davidsonová. První je to, že pozitivně naladění lidé si lépe a déle fyzicky odpočinou. U těchto lidí podle Davidsonové rovněž může zdravému srdci napomáhat to, že u nich převládá tzv. baroreflex a parasympatetická regulace (baroreflex působí opačně než Bainbridgeův reflex, tedy při snížení tlaku krve se snižuje srdeční frekvence, podobně tak parasympatikus na rozdíl od sympatiku snižuje krevní tlak a intenzitu činnosti srdce) – na rozdíl od lidí, kteří zažívají málo kladných pocitů.
Za druhé, lidé s pozitivním afektem se mohou rychleji zotavit z působení různých stresorů a mohou trávit méně času oživováním nepříjemných událostí v paměti – to vše  přitom zřejmě způsobuje fyziologické poškození organismu. „Je to spekulace, neboť jsme stále na začátku procensu hledání, proč pozitivní pocity a pocity štěstí mají příznivý účinek na lidské zdraví,“ připouští Davidsonová.
Za nejúčinnější intervenci v případě depresí, jak připomíná, však již dlouho lékaři  považují posílení pozitivního afektu a zeslabení negativního afektu. „Budeme-li mít v této otázce jasno,“ dodává Davidsonová, „pak můžeme měřit pozitivní afekt pacientů a na základě toho navrhovat pacientům kroky ke zlepšení jejich fyzického zdraví.“
Davidsonová při té příležitosti uvádí příklad červeného vína. Ví se, že jeho mírmá konzumace má příznivý vliv na zdraví – a že střídmé pití přináší potěšení. Podobně by měli lidé každý den věnovat čas nějaké aktivitě, která jim přináší radost a příjemné pocity. „Závěr z našeho výzkumu může být: aktivně myslet a jednat podle receptu, že každodenní malé potěšení může snížit riziko infarktu či jiného srdečního onemocnění,“ zdůrazňuje Davidsonová.

Domácí test na “rakovinu” děložního čípku
BBC News/Health, www.bbc.co.uk,

Domácí kontrolní vyšetření na přítomnost lidského papilomaviru, odpovědného za většinu typů rakoviny děložního čípku, může být velkou pomocí. Umožní odhalit mnohem vice případů této nemoci, tvrdí nizozemští vědci.

Ačkoli plošné screeeningové programy již značně snížily počet úmrtí na rakovinu děložního čípku, stále zůstává mnoho žen, které se pravidelné kontrole u lékaře vyhýbají. Pokud by se tyto ženy mohly samy doma otestovat na přítomnost lidského papilomaviru (HPV), mohl by se počet včas diagnostikovaných případů zdvojnásobit, píše British Medical Journal.
Pokusy s domácím testováním na HPV v současnosti probíhají ve Velké Británii.

Existuje více než 100 typů sexuálně přenosných lidských papilomavirů, jen u třinácti z nich je známo, že mohou způsobovat nádorové onemocnění.  Ačkoli s velkou  částí  infekcí HPV si poradí imunitní systém organismu, v některých ženách virus přetrvává a způsobuje poškození buněk, ve kterých pak v některých případech započne nádorové bujení.
Od roku 2008 je k dispozici i vakcína proti dvěma hlavním typům HVP, která je vhodná zejména pro mladé dívky před započetím sexuálního života.
Avšak souběžně s tím britský Ústav národního zdraví zkoumá možnost jednoduchého dostupného testu pro domácí použití, který by doplnil možnosti veřejného screeningu a očkování a pokusil se podchytit i ženy, které dosavadní možnosti nevyužívají.

Testovací sada
V nedávno ukončené studii odborníci seznamují s prvními výsledky: Téměř 28 tisíc nizozemských žen, které dvakrát nereagovaly na pozvání k pravidelnému vyšetření, dostaly test na domácí vyšetření HPV.
Menší skupině žen bylo zasláno i třetí pozvání na rutinní prohlídku.
Více než čtvrtina z žen, které dostaly test, jej doma udělaly a výsledky odeslaly lékařům. Ze skupiny žen, potřetí pozvaných k prohlídce u lékaře, reagovala pouze každá sedmá.
Ty, které si udělaly test samy doma a měly pozitivní výsledek, byly pak pozvány k dalším testům již do ordinace.
Odborníci zdůrazňují, že se znovu potvrdilo, že u žen, které ignorovaly předchozí výzvy k vyšetření, byl větší výskyt abnormálních změn na děložním čípku.
Badatelé  uvádějí, že více než polovina případů rakoviny děložního čípku v zemích se screeningovým programem je diagnostikována u žen, které na pravidelné prohlídky nechodí.
Stehen Duffy, odborník na diagnostiku rakoviny z Britského ústavu pro výzkum rakoviny uvádí: „Je třeba pomoci ženám, podpořit, aby navštěvovaly pravidelně lékaře. Zrovna tak důležité je však pomoci i těm, které to nečiní – ať už z kulturních nebo jiných důvodů.
Pro tyto ženy může být domácí test vhodnou volbou.“

Výzkum, který sledoval 46 tisíc žen po dobu téměř čtyřiceti let, vedl profesor Philip Hannaford z Univerzity v Aberdeenu. Uvedl, že dřívější studie naznačovaly, že existuje v souvislosti s užíváním antikoncepčních pilulek zvýšené riziko rakoviny, avšak v dlouhodobém období sledování se toto riziko zcela „vytratilo“.
Profesor Hannaford uvedl: „Naše výsledky vrátí ženám klid.“

Zvýšené riziko
Údaje vycházejí z dlouhodobé studie orální antikoncepce Královské společnosti . Tato studie je jednou z nejrozsáhlejších, která se kdy ve světě na téma vlivu antikoncepčních pilulek na zdraví žen uskutečnila.
Studie byla zveřejněna on-line v British Medical Journal. Profesor Hannaford po jejím zveřejnění uvedl pro BBC Scotland: „Po určitou dobu se zdálo, že ženy s antikoncepcí čelí mírně zvýšenému riziku nemoci. Ukázalo se však, že toto riziko se při dlouhodobém užívání zmenšuje. Teprve teď známe skutečně dlouhodobé účinky užívání hormonální antikoncepce.“
Studie sledovala velkou skupinu žen po dobu 39 let a vyloučila, že by ženy s antikoncepcí byly vystaveny zvýšenému riziku onemocnění rakovinou či srdečními chorobami. Naopak, podle jejích výsledků riziko onemocnění mírně - konkrétně o dvanáct procent - u této skupiny žen klesá.
Podobně podle profesora Hannaforda klesá i riziko úmrtí na zmíněná onemocnění. „Dál existují určitá rizika spojená s užíváním antikoncepce,“řekl, „ale ženy je mohou minimalizovat, když se vyhnou kouření, pravidelně sledují svůj krevní tlak a účastní se preventivních screeningových programů.“ „Nyní můžeme potvrdit, že z dlouhodobého hlediska jsme nezjistili žádné riziko, vlastně naopak spíš mírný přínos,“ dodal.
Výzkum, jak vědci připomínají, probíhal dlouho a výsledky jsou tím ovlivněny. Na na začátku sledování ženy užívaly pilulky první generace. Ty se však za čtyřicet let zásadně změnily. Podobně se dnes liší i metody posuzování rizika. „Výsledky neodpovídají zcela ani dnešním lékům, ani dnešním ženám, ale troufám si tvrdit, že u novějších pilulek najdeme stejný a tedy příznivý účinek jako u preparátů starších,“ uvedl profesor Hannaford.

Každoročně požádá v Nizozemsku lékaře více než deset tisíc párů o pomoc kvůli nedobrovolné bezdětnosti. Analýza spermatu bývá většinou prvním krokem při hledání důvodů neplodnosti. Testování kvality spermií vyžaduje přísné a náročné přípravy a specializovanou laboratoř. Testy se většinou musí opakovat dvakrát až pětkrát, aby byly výsledky dostatečně spolehlivé.Nyní muži jistě přivítají zprávu o vývoji nového čipu na domácí testování, kterou publikoval vědecký časopis Lab and Chip. Pokud by si muži mohli předběžný a spolehlivý test provést sami v soukromí svého domova, stala by se tato procedura pro ně  mnohem příjemnější. Navíc, zvyšuje se rovněž i pravděpodobnost správné diagnózy.
Konečně, jak badatelé zdůrazňují, klesly by i náklady pro zdravotní pojišťovny.

Počet spermií
Čip, který vyvinul výzkumník Loes Segerink, umí přesně spočítat počet spermií. Koncentrace spermií je důležitým ukazatelem jejich počtu. Norma pro plodnost je dvacet milionů spermií v mililitru ejakulátu. Dnes už jsou dostupné jednoduché domácí testy, ty však rozeznají pouze to, zda je počet spermií nad normou nebo pod normou. Jejich vypovídací schopnost je tudíž omezená – aktuální koncentraci sparmií rozhodně měřit neumí.
Na novém čipu sperma teče skrz kanálek s tekutinou, na nějž jsou připevněny elektrody. Když buňka „plave“ pod tímto „mostem“, mění se elektrický odpor a tato hodnota se zaznamenává. Důležité je, že čip je schopný rozeznávat spermie od jiných částic a buněk v tekutině.

Spermie, míčky, krvinky
Segerink dostatečnou schopnost selekce u svého čipu ověřil, když přidal do tekutiny malé nanomíčky. Čip, jak se ukázalo, nanomíčky skutečně od spermií rozlišuje. Čip rozezná i bílé krvinky. Počet bílých krvinek přitom vypovídá o kvalitě spermií a je tudíž rovněž důležitou informací pro gynekologa.
Koncentrace však není jediným ukazatelem kvality spermií. Důležitými faktory jsou rovněž jejich pohyblivost a tvar. Další výzkum by měl ukázat, zda je možné i tyto dvě kvalitativní charakteristiky měřit stejným způsobem. Pak by bylo možné vyvinout jeden kompaktní přístroj, do něhož by bylo možné vložit čip na jedno použití. Uživatel by pouze zkontroloval, zda test byl správně proveden a dokončen, gynekolog by pak analyzoval výsledky a informoval by muže o aktuálních výsledcích testu.

Obezita matky může ovlivnit zdraví dítěte
LiveScience
www.livescience.com

Obézní matky vystavují své novorozence zvýšenému riziku Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, diabetu, srdečním a dalším nemocem, tvrdí američtí vědci na základě nové studie.

Experimenty na potkanech  ukázaly, že se mění tělesná chemie mláďat, jejichž matky jsou obézní. Vědci předpokládají, že stejný mechanismus může fungovat i u lidí, dodávají však, že je potřeba dalšího výzkumu.
„Doufáme, že naše zjištění povedou lidi k tomu, aby si uvědomili, jak jejich způsoby stravování ovlivňují nejenom je samotné, ale i zdraví jejich děti , případně i zdraví jejich vnoučat,“ připomíná spoluautor studie  Staci D.Bilbo z Duke University.
Téměř dvě třetiny těhotných žen ve Spojených státech trpí nadváhou nebo jsou obézní, což obvykle vede k rozvoji těhotenské cukrovky, těhotenským křečím, k dalšímu přírůstku hmotnosti po těhotenství a „po dětech“. Avšak i jejich děti častěji trpí nadváhou. To ukázaly mnohokrát již předchozí výzkumy. 

Mláďata reagují
Nedávná studie sledovala těhotné ženy a  zjistila, že těm, které jsou obézní, stačí přibrat během gravidity jen pět kilogramů navíc – což je dokonce méně než zní dosud doporučovaný přírůstek hmotnosti – a už vzrůstá riziko všech s obezitou spojených potíží, a to jak pro budoucí matku, tak pro novorozence.
Doktor Bilbo se svými kolegy zkoumal vztah hmotnosti samic a mláďat potkanů. Rozdělil skupinu hlodavců do tří kategorií – podle diety, kterou jim vědci „naordinovali“ po dobu čtyř týdnů před jejich pářením a během březosti a laktace. A to buď potravu nízkotučnou, nebo obsahující vysoce nasycené tuky, či bohatou na trans tuky. Strava bohatá na tuky vedla dle očekávání jednoznačně k obezitě hlodavců.
Poté vědci analyzovali mozek novorozených mláďat.  Potomci, kteří se narodili matkám živeným tučnou potravou, vykazovali zvýšenou aktivaci imunitních buněk a tvořili více protizánětlivých látek – cytokinů – a to nejen před ale i po narození.
A tyto změny přetrvávaly až do dospělosti mláďat obézních matek, a to i v případě, že sama mláďata byla po narození krmena výhradně nízkotučnou potravou.
„Imunitní a protizánětlivá odpověď zůstává stále dramaticky zvýšena ve srovnání s potkany, narozenými samicím s normální hmotností,“ píší autoři studie v odborném časopise FASEB.
Alzheimerova choroba,  Parkinsonova choroba, diabetes 2. typu, mozková mrtvice a srdeční choroby – tyto všechny nemoci souvisejí podle lékařů se zánětlivými procesy v organismu.     „Mateřství ve spojení s obezitou provádí nekalá kouzla,“ uvádí Gerald Weissmann, šéfredaktor časopisu, „a nejvíce tu neprohrává matka, ale její dítě.“
V jiné studii, která byla rovněž zveřejněna počátkem února, badatelé zjistili, že obezita v době před těhotenstvím a výrazný přírůstek na hmotnosti během těhotenství jsou u afroamerických žen spojeny se zvýšeným rizikem předčasného porodu.

BBC News/Health
www.bbc.co.uk

Většina dětí miluje sladkosti. Avšak těm, které obzvlášť „honí mlsná“ po sladkém, hrozí v budoucnu zvýšené riziko depresí a problémy s alkoholem, tvrdí vědci.

Některé děti zvláště přitahují sladké chutě. Americký tým vědců informuje v časopise Addiction, že jsou to právě ty, které v dospělosti mívají problémy s alkoholem nebo trpí častěji depresemi. Není však jasné, dodávají autoři studie, zda preference sladkých jídel souvisí s biologickými či chemickými rozdíly v nastavení organismu, nebo připadá na vrub výchově.
Vědci vidí souvislost v tom, že sladká chuť i alkohol působí na stejné neuropřenašeče a zapojuje stejné okruhy odměny v mozku.
Vedoucí autorka studie Julie Mennellová  z Monell Chemical Senses Center ve Washingtonu říká: „Víme, že sladká chuť je odměnou  pro mozek všech dětí a způsobuje, že se cítí dobře, ale také víme to, že některé skupiny dětí jsou obzvlášť přitahovány k prožitku intenzivní sladké chuti a že v tom hraje roli biologické nastavení jejich organismu.“
Badatelé dodávají, že i alkoholici mají velice často rádi sladké.
 
Cukr v období růstu
Jiná skupina odborníků z Washingtonské university ve spolupráci  s výzkumníky z Monell Chemical Senses Center před časem publikovala studii, v níž ukázali, že velmi sladkým nápojům dávají přednost zejména děti, které procházejí obdobím prudkého růstu. Vědci zkoumali, jaké děti si vybírají ty nejsladší nápoje a konstatovali, že ve věku 16 let se u velkého počtu dětí veliká chuť na sladké  vytrácí. Zkoumali proto 140 dětí ve věku jedenácti až patnácti let, které si vybíraly ze šesti různě oslazených nápojů a hodnotili, jejich preference. Poté všem odebrali vzorky moči a sledovali hladinu jisté chemické látky, která se vyskytuje u dětí a adolescentů a má souvislost s růstem kostí.
Badatelé zjistili, že děti, které si libovaly v nejsladších nápojích, měly rovněž nejvyšší hladinu této „růstové“ látky v krvi. „Je to první důkaz souvislosti mezi preferencemi sladkého a biologickou potřebou,“ řekla tehdy Danielle Reedová z MCSC a dodala: „V době, kdy markery růstu kostí s přibývajícím věkem mizí, vytrácí se i neodbytná chuť na sladké.“

Jsou alkoholici na sladké?
V nové studii zveřejněné v posledním čísle časopisu Addiction vědci z Monell Chemical Senses Center požádali tři sta dětí ve věku od pěti do dvanácti let, z nichž polovina má v rodině příbuzného s alkoholovou závislostí, aby ochutnaly pět sladkých nápojů s různým obsahem cukru.
Pak děti měly říci, které nápoje jim chutnaly nejvíce a zároveň měly vyplnit dotazník, který zjišťoval u dětí příznaky depresí.
Některé symptomy sklíčenosti a depresivních nálad se vyskytovaly zhruba u čtvrtiny dětí.
Záliba  v intenzivní sladké chuti byla největší u 37 dětí, v jejichž rodinné historii se vyskytovaly jak alkoholismus, tak depresivní epizody. Tyto děti si vybíraly nápoje s největším obsahem cukru – až 24 procenty sacharózy, což odpovídá čtrnácti lžičkám cukru v hrnku vody a více než dvojnásobku obsahu cukru v typicky přeslazeném nápoji – coca-cole - a více než trojnásobku sladkosti, které dávají přednost ostatní děti.

Cukr a bolest
Poté vědci testovali, zda chuťové preference dětí nějakým způsobem ovlivňují jejich reakci na bolest či jiný diskomfort – dřívější studie totiž naznačovaly, že cukr může fungovat jako jakési analgetikum a „antidepresivum.
Zjistili, že to funguje jen u dětí, které nejsou vystaveny zvýšenému riziku depresí. Ty totiž po cukrové dávce podržely ruku v ledové vodě déle. Dětem se zvýšeným rizikem  depresí ani vysoká dávka cukru se snášením bolesti nepomohla.
Profesor Tim Jacob z Cardiff University, expert na vůně a chutě, řekl: „Zjištění vědců jsou velmi zajímavá, ale je těžké dělat z ní závěry  nebo generalizovat.“ Uvedl, že zjištěné jevy lze vysvětlit nejen odlišnou chemií mozku -  ale také chováním a výchovou. Různost chutí může být vysvětlena rovněž různým přístupem rodičů k dětem a jejich  spotřebě sladkého.
Vědci též připomínají, že sladká chuť aktivuje okruhy odměny v mozku, problém však je, že aktivace těchto okruhů způsobuje produkci opioidů  a časem je potřeba stále větší množství k dosažení stejného účinku. .

K těmto závěrům dospěli vědci z Minnesota University a University of Rochester v nové studii, která zkoumala děti z rodin s nízkými příjmy. Jejich zjištění publikoval odborný časopis Child Development.

Hormon stresu
Děti, které zažívají týrání zahrnující tělesné, psychické, sexuální a citové zneužívání nebo zanedbávání, vyrůstají pod neustálým stresem. Hormon kortizol, nazývaný též hormon stresu, pomáhá organismu stres regulovat. Avšak když se stane stres chronickým a je ho příliš, hladina kortizolu v krvi může buď stoupnout na velmi vysokou úroveň nebo naopak prudce klesnout – což může mít škodlivé důsledky pro vývoj a zdraví dítěte.
Badatelé do své studie zahrnuli více než pět set dětí ve věku sedm až třináct let ze sociálně a příjmově slabých rodin, z nichž zhruba polovina zažila některou formu zneužívání a – nebo – zanedbávání.
Zjišťovali, jaký vliv má zneužívání v raném období života a zda depresivní pocity souvisí s hladinou kortizolu.
Deprese se vyskytovaly zejména u dětí zneužívaných v prvních pěti letech života, ve srovnání s  týranými dětmi, které zneužívání a jiné negativní jevy zažily později nebo s dětmi, které nebyly týrané vůbec.
Ještě důležitější bylo zjištění, že u dětí zneužívaných před pátým rokem a trpících depresemi dochází k netypickému vyrovnávání hladiny kortizolu  během dne – zatímco u ostatních dětí, bez ohledu na to, zda trpí depresemi či nikoli, podle očekávání přirozeně klesá hladina stresového hormonu v průběhu dne. Ukazuje se tedy, že systém, který v organismu zajišťuje adaptaci na stres, se u dětí zneužívaných v raném věku objevuje atypická regulace hladiny tohoto hormonu.

Neustále ve střehu
Autoři předpokládají, že zneužívání v raném věku může obzvlášť narušovat vývoj emocionálního a stresového systému, neboť se odehrává  v době, kdy  se mozek rychle vyvíjí a kdy jsou děti nejvíce závislé na péči svých blízkých. Navíc, pro malé děti je velmi těžké rozeznat signály a příznaky, které předcházejí aktu zneužití, mohou být chronicky stresované a stále ve střehu, dokonce i tehdy, kdy žádné zneužívání aktuálně nezažívají.
„Ve Spojených státech je každý rok zdokumentování více než půldruhého milionu případů zneužívání a zanedbávání. Odhaduje se však, že toto číslo bude ve skutečnosti ještě daleko vyšší,“ uvádí hlavní autor studie, psychiatr Dante Ciccheti z Minnesota University.
Výsledky studie  by se podle něj měly odrazit v péči o děti a zejména by měly upozornit, jak důležitá je preventivní péče a intervence v případě zneužívaných dětí. 

Skupina badatelů v lednovém vydání odborného časopisu Cell potvrdila, že obezita skutečně funguje jako „promotér“ nádorového bujení. Zároveň vědci objasňují, jak tento mechanismus v organismu pracuje.

Obezita, zánět, rakovina
„Lékaři se vždycky zajímají o naši hmotnost, ale v souvislosti s obezitou připomínají hlavně  souvislost se zvýšeným rizikem srdečně cévních nemocí a cukrovky druhého typu. Obě tyto choroby však lze léčit dostupnými léky,“ říká Michael Karin z kalifornské university v San Diegu. „Avšak je namístě obávat se i zvýšeného rizika rozvoje rakoviny.“
Epidemiologické studie již dříve naznačovaly, že obézní lidé jsou vystaveni 1,5násobnému riziku rakoviny obecně. „Nemusí se to zdát moc,“ dodává doktor Karin, „ale odpovídá to zhruba 90 tisícům úmrtí na rakovinu ročně jen ve Spojených státech. Speciálně u rakoviny jater jsou obézní lidé vystaveni už 4,5 krát vyššímu riziku vzniku zhoubného nádoru,“

Myši a karcinogeny
Aby prozkoumal přímou souvislost mezi obezitou a rakovinou jater, Karinův tým se zaměřil na kmen myší náchylných  ke vzniku hepatocelulárního karcinomu (HCC). Tento nádor  představuje v současné době čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí na maligní novotvary.
U experimentálních myší většinou HCC propukne, když se vystaví  ve věku dvou týdnů působení chemického karcinogenu, známého pod zkratkou DEN, nebo při expozici stejnému karcinogenu ve třech měsících spolu s působením fenobarbitalu.
V nové studii podávali výzkumníci dvoutýdenním myším DEN a poté je rozdělili do dvou skupin – jedna dostávala normální, relativně nízkotučnou potravou a druhou skupinu krmili potravou s vysokým obsahem tuků. „Bylo jasné, že u myší na tučné dietě se objeví rakovina jater častěji,“ komentuje to Karin.
Aby dále potvrdili spojitost mezi obezitou a rizikem rakoviny jater,  podával badatelé karcinogenní DEN myším starým dva týdny, kterým dávali normální potravu, ale geneticky predisponovanými k obezitě. U těchto myší se rovněž  častěji vyvinula rakovina jater – to byl důkaz, že rizikovým faktorem není tučná strava, ale spíš stav obezity.
Karin dále uvádí, že snad největším překvapení, byly výsledky studie na myších, které  dostávaly tučnou stranu a zároveň byly vystaveny působení karcinogennímu DEN ve věku tří měsíců.  U myší s normální hmotností DEN rakovinu nezpůsobí, pokud expozici tomuto karcinogenu nedoprovází i dávky fenobarbitalu. Avšak obézní myši tento „přídavek“ nepotřebovaly.
„Očekávali jsme, že se více nádorů objeví v prvním experimentu, ale byl jsem velmi překvapen, že se rakovina projevila jen u obézních myší,“ komentuje výsledky výzkumu Karin. Obezita je tedy stejně silný faktor jako fenobarbital. Přinejmenším u hlodavců funguje tedy jako skutečný urychlovač rakoviny.“
Jeho tým navíc určil, jaké látky u obézních zvířat podporuje vznik rakoviny: u obézních myší totiž zaznamenal zvýšení hladiny dvou protizánětlivých faktorů známých jako IL-6 a TNF. U obézních myší, kterým chybí receptor pro TNF a IL-6, se rakovina ve zvýšené míře nevyskytuje.
Karin objasňuje, že rakovina jater je „živena“ chronickým zánětem, který doprovází obezitu. Zjištění naznačuje, že protizánětlivé léky, které užívají miliony lidí proti revmatické artritidě nebo Crohnově nemoci, mohou snížit riziko rakoviny u lidí, kteří patří kvůli své obezitě a případně dalším faktorům mezi více ohrožené. Pomoci podle něj mohou v budoucnu také léky, které zablokují ukládání tuku v játrech. 

Káva a čaj chrání proti cukrovce
BBC News, www.bbc.co.uk,

Lidé, kteří pijí čaj nebo kávu, snižují riziko, že onemocní diabetem druhého typu, ukázala studie publikovaná v odborném časopise Archives of Internal Medicine.

Dalo by se očekávat, že právě kofein obsažený v kávě a čaji je tou látkou, která hraje roli. Ale není tomu tak, kofein ochranu před cukrovkou neposkytuje. Autoři výzkumu totiž zjistili, že nejvíce snižuje riziko cukrovky pití bezkofeinové kávy.
Australští vědci z University v Sydney prozkoumali četné studie, které se zabývaly vznikem  cukrovky druhého typu a které zahrnuly téměř půl milionu lidí. Analýza výsledků ukázala, že lidé, kteří pijí tři nebo čtyři šálky kávy či čaje denně, mají o pětinu nižší riziko vzniku cukrovky než ti, kteří tyto nápoje nekonzumují.
Stejné množství vypité kávy bez kofeinu však má ještě větší  účinek – snižuje riziko o třetinu.

Cvičit, zdravě jíst – a pít kávu
Cukrovka druhého typu většinou vypukne po čtyřicítce věku. Rozvine se, když je tělo sice  schopné vytvářet inzulín, ale nikoli v dostatečném množství, nebo pokud se inzulín v těle vytváří, ale nepracuje správně. Cukrovka druhého typu se léčí vhodnou dietou a dostatkem pohybu, často však musí pacient brát léky – a dodávat tělu dodatečný inzulín.
Pokud se zjištění australských vědců prokáže dalším výzkumem, mohli by lékaři rozšířit svá zdravotní doporučení pacientům -  pravidelně cvičit a dbát o svou hmotnost - ještě o konzumaci dostatečného množství kávy a čaje.
Když vědci analyzovali údaje z četných studií staršího data, dospěli k závěru, že každý další šálek kávy, kteří lidé během dne vypijí, snižuje riziko cukrovky o sedm procent.
Vedoucí výzkumu Rachel Huxleyová podotýká, že vzhledem k výsledkům u bezkofeinové kávy nemůže být závěr studie vztažen pouze na kofein. Pravděpodobně budou hrát větší roli jiné složky obsažené v kávě - jako je magnézium a antioxidanty známé jako lignany nebo kyselina chlorgenová.

Zvláštní nápoj
Identifikace aktivních složek těchto nápojů může otevřít nové cesty, jak léčit cukrovku a jak jí předcházet. „Pokud se tyto předběžné výsledky potvrdí v rámci klinických studií, důsledky pro miliony lidí, kteří trpí diabetem, nebo kteří patří do rizikových skupin pro vznik cukrovky, budou dalekosáhlé,“ uvádí doktorka Huxleyová.
Doktorka Victoria Kingová z Britské odborné společnosti pro diabetes však varuje před předčasným optimismem: Bez úplné informace o všech faktorech zvyšujících či snižujících riziko vzniku diabetu druhého typu u účastníků posuzovaných studií – například jejich fyzické aktivity či stravy nemůžeme s jistotou tvrdit, že pozorovaný účinek kávy či čaje je skutečný. „Jisti si můžeme být pouze tím, že vznik diabetu druhého typu velice závisí na životním stylu. A tedy že mnoha případům cukrovky lze spolehlivě zabránit tím, když žijeme aktivní život a jíme zdravě – to znamená málo tuků, soli a cukrů a hodně zeleniny a ovoce.“    

Přestože podstoupily kontrolu každé tři měsíce a léčbu v případě zjištěné nákazy, počet nakažených dívek se během trvání studie nezměnil. Na začátku studie ukázaly testy, že je nakaženo chlamydií 10,9 procenta mladých žen. Po osmnácti měsících účasti ve výzkumu bylo nakažených 10,6 procenta dívek a po čtyřech letech trvání studie se snížilo množství  dívek s infekcí na 10,4 procenta.

Během studie vědců z Lékařské fakulty na Indiana University se ukázalo, že 84 procent  infekcí byly reinfekce (opakovaná nákaza týmž původcem nemoci). Přestože dívky, které se účastnily průzkumu, byly vysoce motivované, vedly si diář se záznamy o všech sexuálních partnerech a minimálně každé čtvrtletí znovu komunikovaly s výzkumníky, některé z nich měly během studie nechráněný pohlavní styk buď s neléčeným nebo s novým partnerem, takže se infekce znovu objevila. Třináct procent opakovaných infekcí pak podle badatelů jde na vrub nevhodné léčbě antibiotiky, pomocí nichž chtěli lékaři zvládnout počáteční infekci. Pokud vzali v úvahu všechny infekce, léčba antibiotiky byla účinná v 92,1 procentech případů.

Městské dívky ohroženy stejně
„Míra nakažlivosti u 365 sledovaných dívek z Indianapolis byla podobná, jakou lékaři zdokumentovali u mladých žen v Baltimore nebo Denveru. To nás opravňuje k domněnce, že naše údaje o opakované infekci platí pro všechny dívky žijící ve větších městech,“ říká Byron E. Batteiger z Lékařské fakulty Indiana University, specialista na infekční choroby a hlavní autor studie.
Vědci získali i biologické vzorky od maximálního možného počtu sexuálních partnerů dívek zahrnutých do studie – a zkoumali, zda jsou i chlapci nakaženi chlamydií. „Měli jsme možnost testovat 22,6 procenta všech partnerů, které dívky během studie zmínily. Zjistili jsme, že 26,2  procenta mladých mužů byla nakažena – a to je překvapivě velmi vysoké číslo,“ poznamenává doktor Batteiger.
Doporučení lékařů ve všech vyspělých zemích dnes zní obdobně – rutinní sledování žen podle jejich věku a sexuální aktivity. Avšak ukazuje se, že z preventivních  prohlídek a vyšetření jsou zcela vynecháni mladí muži.
„Vysoká míra nákazy mezi muži, kterou jsme zjistili při našem výzkumu, však ukazuje, že bez jejich pravidelné kontroly nemůžeme udržet na uzdě míru nákazy žen,“ zdůrazňuje pediatr J. Dennis Fortenberry.
„Rádi bychom také upozornili dospívající a mladé lidi na závěr výzkumu: na rozdíl od jiných nemocí lze nákazu chlamydií úspěšně přeléčit, ale tato léčba nijak nechrání před další nákazou - neposiluje imunitu pro příští setkání s infekčním původcem – chlamydií,“ dodává profesor Fortenberry.
Chlamydie  je nejčastější sexuálně přenosnou infekcí a je spojena se zvýšeným rizikem zánětu pánve, mimoděložního těhotenství, neplodnosti způsobené neprůchodností vejcovodů a se zvýšenou citlivosti vůči viru  HIV.
Chlamydie se vyskytuje u mladistvých častěji než u jiných věkových skupin.              

Eurek Alert! www.eurekalert.org, Beth Israel Deaconess Medical Center, Harvard University, www.bidmc.harvard.edu 

Zeptáte-li se kohokoli, kdo trpí na migrény, co dělá, když bolest hlavy zaútočí, pravděpodobně uslyšíte: odejdu do tmavé místnosti. Již dlouho se ví, že světlo potíže spojené s migrénou ještě zhoršuje, avšak důvod byl dosud nejasný.
Nyní vědci z Beth Israel Deaconess Medical Center (BIDMC) v New Yorku objasnili mechanismus, proč jsou pacienti během ataku migrény na světlo tolik citliví - a to nejen normální jedinci, ale jak se při výzkumu ukázalo, dokonce i nevidomí dobrovolníci. Svá zjištění autoři výzkumu publikovali v odborném časopise Nature Neuroscience.

I světlo bolí
Migréna je spojena  s mnoha příznaky. Jednostranná pulsující bolest hlavy, nevolnost, zvracení, průjem, únava. Potíže, kterřé vysilují celý organismus, jsou překvapivě časté – jen ve Spojených státech postihují víc než třicet milionů lidí.
Migréna podle dosavadních poznatků lékařů vzniká v mozkovém kmeni. Systém membrán oklopující mozkové a míšní pleny je podrážděn, mění se prokrvení, stimulují se receptory bolesti a přenášejí se signály, které vedou k prodloužené aktivaci skupin smyslových neuronů.
„To vysvětluje pulsující bolest hlavy a doprovodnou bolestivost kůže na hlavě a svalů na krku, kterou pociťuje mnoho pacientů s migrénou,“ vysvětluje autor studie Rami Burstein, odborník na anesteziologii a krizovou lékařskou péči v BIDMC a na Lékařské fakultě v Harvardu.
Navíc, jak lékaři dobře vědí, ale z důvodů, které dosud nejsou známé, až 85 procent pacientů s migrénou jsou zároveň extrémně citliví na světlo – tento stav se nazývá fotofobie (světloplachost).
„Někteří pacienti s migrénou nosí sluneční brýle, dokonce i v noci,“ poznamenává profesor Burstein a dodává, že i nejtlumenější světlo může bolesti hlavy při migréně ještě zhoršovat. Fotofobie je nesmírně obtěžující problém, neboť brání pacientům vykonávat takové běžné činnosti jako je čtení, psaní, jakoukoli práci nebo řízení auta.
Právě zjištění, že dokonce i nevidomí jedinci, kteří trpí migrénami, trpí světloplachostí, vedlo Bursteina a jeho kolegu Rodriga Nosedu k hypotéze,  že signály přenášené ze sítnice přes zrakový nerv jsou zdrojem, který zesiluje bolest hlavy.

Role zrakového nervu
Badatelé zkoumali dvě skupiny nevidomých pacientů, kteří trpí bolestmi hlavy způsobenými migrénou: pacienti v první skupině patřili ke zcela nevidomým, kteří přišli o zrak v důsledku chorob jako je rakovina sítnice nebo glaukom (zelený zákal) a kteří nejsou schopni vidět obrazy ani vnímat světlo a tudíž nejsou schopni dodržovat normální rytmus spánku a bdění. Pacienti ve druhé skupině oslepli v důsledku degenerativních chorob jako je retinitis pigmentosa – ačkoli nejsou schopni vidět skutečné předměty, vnímají světlo a tmu – a proto jsou schopni dodržovat normální spánkový rytmus.
„Zatímco pacienti v první skupině nezaznamenali žádné zhoršení stavu poté, co byli vystaveni světlu, pacienti ve druhé skupině jasně popisovali zintenzivnění bolesti, zvláště u modrých a šedých vlnových délek,“ vysvětluje Burstein. „To znamená, že při vzniku fotofobie musí hrát nějakou roli zrakový nerv, neboť u zcela nevidomých lidí zrakový nerv nepřenáší signál do mozku.“
Jak Burnstein dodává, vědci se rovněž domnívají, že nedávno objevené buňky sítnice obsahující receptory pro melanopsin (které řídí biologické funkce jako je spánek a bdělost) hrají v celém procesu významnou roli – neboť to jsou jediné funkční receptory pro světlo, které zůstaly nevidomým pacientům.
Vědci prověřili své hypotézy v laboratoři, kde provedli řadu experimentů na zvířecích modelech migrény. Poté, co do očí experimentálních zvířat vstříkli barvivo, sledovali cestu od melanopsinových buněk sítnice přes zrakový nerv do mozku, kde nalezli skupinu neuronů, které se zaktivovaly při záchvatu migrény.
„Když jsme připojili malé elektrody k těmto „neuronům migrény“ , objevili jsme, že světlo generuje tok elektrických signálů, které okamžitě během několika sekund tyto buňky vybudí,“  popisuje doktor Burnstein.
Když badatelé odstranili zdroj světla, neurony zůstávaly dále aktivní. „To možná vysvětluje, proč pacienti udávají, že jejich bolest při přítomnosti světla zesílí během několika málo vteřin, a přetrvává ještě dvacet minut až půl hodiny poté, co se uchýlili do tmy. Teprve pak se bolest zmírní. 
Objev amerických vědců snad pomůže lépe pochopit problém fotofobie – „a v budoucnu snad i najít způsob, jak umožnit pacientům s migrénou život na světle,“ dodává Burstein.     

Ve Spojených státech se obezita stává – podobně jako kouření – faktorem, který připravuje lidi o zdravé roky života. Vědci varují, že se v USA kvůli ní patrně po dlouhých letech obrátí trend a začne se zkracovat průměrný věk dožití.

Deset milionů zdravých let
Může se vyjádřit zdraví a kvalita života určité země v číslech? Ano, a právě vědci z Kolumbijské univerzity  a New York College se o to pokusili. Spočítali tak zvanou kvalitu života ve vztahu ke zdraví (QALY, jedna jednotka QALY odpovídá jednomu roku prožitému v úplném zdraví ) obyvatel Spojených států.
V epidemiologickém průzkumu, do kterého zahrnuli údaje o 3,5 milionech obyvatel USA, vědci porovnali, jak silně zatěžuje zdraví lidí obezita a kouření lidí. Vyšlo jim, že jen v roce 2008 ztratilo kvůli obezitě dospělé obyvatelstvo Spojených států  asi deset milionů zdravých let – zcela stejně, jako připadá na konto konzumace tabáku, uvedli autoři Haomiao Jia a Erika Lubetkinová v časopise American Journal of Preventive Medicine.
Údaje pocházejí z řízených rozhovorů, které vedl vědecký tým v letech 1993 až 2008.
V této době poklesl počet kuřáků ve Spojených státech o 18, 5 procenta  - ale zároveň za stejné období se zvýšil podíl tlouštíků o 85 procent. Dopad na kvalitu života – a na zdravotnické systémy  je u obou rizik zhruba stejný  - kvůli kouření ztratili obyvatelé země v letech 1993 – 2008 na hlavu 0,044 zdravých let, kvůli obezitě 0,046.
Přičemž experti dodávají: zatímco kouření má na svědomí více úmrtí, obezita se projevuje především vyšším výskytem různých chorob spojených s nadváhou, jako jsou srdečně cévní choroby, cukrovka, nádorová onemocnění a podobně.

Nejen obézní Amerika
K podobným výsledkům došli vědci v březnu 2009 i ve Velké Británii. Proto badatelé varují: Ačkoli se v minulosti střední délka života  a kvalita života stále zvyšovala, může se nyní tento trend v USA brzy obrátit a průměrná délka života se začně opět po padesáti letech zkracovat - a největší podíl na tom budou mít obézní lidé.
Náklady na léčbu chorob spojených s obezitou a nadváhou dosahují jen ve Spojených státech  150 miliard dolarů ročně  - to je téměř dvojnásobek oproti době před deseti lety. Zvláště chronická onemocnění, která vznikají jako důsledek špatného životního stylu, přejídání, nedostatku pohybu – mezi nimiž zaujímá jedno z předních míst cukrovka druhého typu - budou znamenat enormní zatížení pro zdravotnické systémy všech vyspělých zemí. 
Totéž platí i pro Německo: německá Nadace pro diabetes počítá s tím, že při současných trendech za patnáct let přijde cukrovka státní kasu na 240 miliard euro ročně – což je více, než dnes činí celkový rozpočet na zdravotnictví. Již dnes stojí léčba cukrovky ročně 30 miliard eur.

Proč na epilepsii nefungují některé léky
EurekAlert!
www.eurekalert.com
Newcastle University
www.ncl.ac.uk/press.office
Britští vědci zcela poprvé využili ke zkoumání příčin epilepsie tkáň mozku, odebranou pacientům trpícím touto nemocí. Zcela průkopnický výzkum otevírá dveře k novému způsobu léčby.
Neurologům z Ústavu pro neurovědy na Univerzitě v  Newcastlu se podařilo zaznamenat spontánní epileptickou – tedy abnormálním elektrickým výbojem vyvolanou – aktivitu nervových buněk v části mozku, která byla pacientům s epilepsií nejdříve chirurgicky odstraněna.

Porozumět nemoci
Vědci zjistili, že určitá část mozkových vln, která vzniká při epilepsii, souvisí daleko spíš s přenosem elektrického vzruchu mezi neurony v mozku než s uvolňováním chemické látky. Předávání informace v mozku totiž probíhá elektrickou i chemickou cestu (vláknem nervové buňky se šíří nepatrný elektrický proud, ten na konci vlákna způsobí, že se uvolní chemická látka, která podráždí vlákno další nervové buňky, což vyvolá vznik drobného elektrického proudu – a ten se dále šíří.)
Mark Cunningham, vedoucí výzkumného týmu, který svou práci zveřejnil v časopise Proceedings of the National Academy of Science (PNAS), upozorňuje, že výsledky jeho týmu ukazují, proč vlastně některé tradiční léky na epilepsii pacientům nepomáhají. Doktor Cunningham zároveň doufá, že nové poznatky zásadně pomohou porozumět této nemoci, které na celém světě postihuje 45 milionů lidí  (v Evropě je zhruba šest milionů epileptiků), a vyvinout v budoucnu nové způsoby léčby. Dosavadní léky totiž neléčí příčinu, ale spíše jen tlumí projevy nemoci. „Dosud jsme byli schopni napodobit v laboratoři epilepsii jen na zvířecích modelech, ale ty samozřejmě nikdy nemohou zcela věrně popsat, co se při epilepsii odehrává v lidském mozku,“ vysvětluje význam práce Cunningham.

Jak funguje léčba
Dosavadní léčba pomocí antiepileptik se v první linii zaměřuje na předcházení záchvatům – jedná se tedy o preparáty, které brání vzniku abnormální elektrické aktivity. Avšak téměř u třetiny pacientů nezabírají. Při nezvládnutelných a opakovaných epileptických záchvatech pak lékaři přistupují k neurochirurgickému zákroku, při němž odstraní část  mozkové tkáně, ve které k abnormálním aktivitě dochází (tzv. epileptogenní zóny, oblast mozkové kůry, kde se spouští epileptické záchvaty.)
Ve spolupráci s epileptochirurgickou skupinou ve Všeobecné nemocnici v Newcastle a IMB Watsonovým výzkumným centrem v New Yorku začali neurologové z University Newcastle  zkoumat v laboratoři přímo tuto tkáň, odebranou pacientům (s jejich svolením).
Přistupovali k ní, jako by byla stále součástí živého mozku. Za pomoci počítačových expertů tak byli lékaři schopni zaznamenat elektrické signály vycházející z jednotlivých neuronů a rovněž ze sítě neuronů.
Poté porovnali tyto signály s aktivitou zdravé mozkové tkáně a zároveň zaznamenali i určitý typ mozkových vln, které se objevují v epilepsií nezasažené tkáni, ale jež vědci považují za jakousi předzvěst epileptického záchvatu.
Kombinací experimentálních technik tým ukázal, že spíše než ovlivňovat chemické signály v mozku – což je cíl většiny konvenčních antileptik – bude nutné vstupovat do elektrické aktivity. Ukázalo se totiž, že počáteční oscilace závisejí přímo na elektrických spojích. 
„To může vysvětlovat, proč tradiční léky, které zasahují do chemických dějů v mozku, nefungují pro pacienty s touto formou epilepsie,“ vysvětluje Cunningham a dodává, „a naznačovat, jaké léky by naopak účinkovat mohly.“
Nyní bude tým  doktora Cunninghama pátrat po tom, co způsobuje přechod ze skrytého epileptického stadia mozkových buněk v rychlou oscilaci, která je odpovědná za záchvat epilepsie,“ dodává britský neurovědec.

Rostoucí problém
Vědci z Národního ústavu pro diabetes, zažívací a ledvinová onemocnění konstatovali, že asi čtyřicet procent potravin, které se vyrobí ve Spojených státech, přijde nazmar.
Přitom mnoho obyvatel USA musí naopak jídlem velmi šetřit – nedávná zpráva Odboru pro zemědělství hovoří o tom, že počet Američanů, kteří trpí nedostatkem potravin a jejichž jídelní zvyklosti zásadně ovlivňuje stav jejich peněženky, vzrostl z 4,7 milionů v roce 2007 na 6,7 milionů v roce loňském.
Nový odhad množství vyhozených potravin publikovali vědci v časopise PLoS ONE, a jedná se podle nich vcelku jednoznačný přímý výpočet: Rozdíl mezi americkými zásobami potravin a lidskou spotřebou, kterou vědci odhadli pomocí modelu lidského metabolismu a známé lidské hmotnosti.
Výsledek, jak uvádí autor studie Kevin Hall se svými kolegy, je asi o 25 procent vyšší než podobné odhady v minulých letech.
Loni  mezinárodní skupina odborníků odhadovala, že ve Spojených státech přijde vniveč až třicet procent vyprodukovaných potravin – v hodnotě kolem 48,3 miliard dolarů. Jejich zpráva konstatovala, že navzdory hladu a podvýživě, se kterou se potýkají mnohé země, je ve světě spousta potravin, které by nakrmily svět – jen se nedostanou tam, kde je jich potřeba.
Předchozí výpočty však většinou vycházely z rozhovorů s lidmi a z prověřování odpadů – ale podle šéfa výzkumného týmu Kevina Halla je skutečné plýtvání ještě větší.

A s čím to souvisí?
Jeffery Sobal, sociolog z Cornellovy univerzity, již před rokem v Science NOW, online publikaci Americké asociace pro pokrok ve vědě (AAAS), upozorňoval na základě své studie, že k potravinovým ztrátám dochází zejména na úrovni výroby a distribuce, ale více než polovinu promrhají sami spotřebitelé.
Hall se svými kolegy připomíná i s tím spojený a rostoucí problém obezity. Ta nabývá podob pandemie, poháněné právě rostoucí dostupností jídla a jeho ustavičným propagováním ze stran marketingových společností. Všechno jídlo, které se vyrobí navíc, zatěžuje ještě ke všemu životní prostředí.
Boj s přesyceností Spojených států může podle vědců nejen pomoci omezit epidemii obezity a snížit finanční ztráty z plýtvání jídlem, ale náprava by měla obrovský užitek i pro životní prostředí a přírodní zdroje. „Vždyť na výrobu zbytečných potravin padne čtvrtina spotřebované pitné vody a více než 300 milionů barelů ropy – tedy čtyři procenta z celkové roční spotřeby Spojených států,“ dodávají odborníci z Cornellovy univerzity.

Pokud se žena nakazí chlamýdií, bílé krvinky, které „přichvátají“ k místu infekce, aby bojovaly s vetřelcem, příliš nepomohou. Tvrdí to vědci ze Sahlgrenska Academy ve švédském Göteborgu. Jejich objev otevírá novou cestu k relativně rychlému vývoji vakcíny proti chlamýdii.
„Teď, když víme, jak se tělo brání proti útoku chlamydie, můžeme vyvinout vakcínu, která navodí správnou imunitní odpověď. Už v zásadě víme,  jak by mohlo očkování fungovat, ale samozřejmě nás čeká ještě mnoho práce. Věříme však, že vakcína bude dostupná během několika málo let,“ je přesvědčena Ellen Marková z Göteborgské univerzity.   

Utajený původce 
Chlamydiové infekce se staly v posledních letech velkým strašákem. Například v USA je jedna její forma nyní nejčastěji pohlavně přenášenou infekcí a někteří lékaři tvrdí, že nákaza chlamydií  je příčinou mnoha nevysvětlitelných chorob, včetně únavového syndromu. Chlamydie jsou mikroorganismy, nepohyblivé bakterie, které způsobují v těle infekci, napadají buňky hostitele, parazitují v nich a přetvářejí je ke svým potřebám tak, aby byly v jeho těle života a rozmnožování schopné.
Chlamydiová infekce může zůstávat léta skrytá a bez vnějších příznaků, patří mezi zákeřná a dlouhotrvající, i celoživotní onemocnění. Většinou se velmi špatně rozpoznává, tváří se totiž jako mnohá jiná, méně závažná onemocnění.
V současné době jsou známy čtyři druhy chlamydiových infekcí. Pohlavně přenosná Chlamydia trachomatis napadá pohlavní orgány a pokud není nákaza léčena antibiotiky a přejde do chronického stadia, může způsobit i neplodnost. Kapénkami přenášená Chlamydia pneumoniae, která se snadno přenáší a špatně diagnostikuje, působí největší, obtížně léčitelné potíže. Další dvě formy jsou zvířečí formy, které jsou vzácně přenosné i na člověka - Chlamydia psittaci a Chlamydia pecorum. Všechny chlamydiové nákazy jsou vysoce infekční a jejich inkubační doba se pohybuje v rozmezí 1 až 3 týdnů.

Boj proti pohlavní nákaze
Švédští vědci se zaměřili na chlamydii, která se snadno přenáší při nechráněném pohlavním styku - Chlamidia trachomatis.  Na základě svých výzkumů nyní popsali, jak tato nákaza probíhá: tělo se brání infekci pomocí T-lymfocytů. Když se tyto bílé krvinky dostanou k bakterii, způsobí zánět, který může poškodit napadenou tkáň – proto v imunitním systému působí i další podobné lymfocyty, jejichž hlavním úkolem je pro změnu zmírnit zánět a chránit tkáň.  Ellen Marková se svými kolegy je prvním vědeckým týmem, který objevil, že tyto protizánětlivé síly „vítězí“ ve spodních částech genitálního traktu žen nad T-lymfocyty,  většinou v součinnosti s hormonem IL-10, který působí jako ochrana proti poškození tkání.
„Výsledkem je, že T-lymfocyty, které mohou bojovat s chlamydiovou infekcí, nejsou dostatečně přítomny ve spodní části vagíny, takž se infekce může šířit relativně volně a bez zábran vzhůru směrem k děloze a vejcovodům,“ vysvětluje Marková.
Vědci nyní zkoumají způsoby, jak léčit tuto infekci. Léky i případná vakcína by se měly zaměřit speciálně na buňky sliznic a slizniční imunitní systém. Podobný postup ostatně považují za nadějný i vědci, kteří pracují na vývoji vakcíny proti HIV. 

Etické problémy
Prezident George Bush neměl pro výzkum embryonálních kmenových buněk  příliš pochopení. Z etických důvodů jej dokonce před osmi lety zakázal. Nikoli úplně – jen zastavil financování tohoto výzkumu z federálního rozpočtu.
Rozhodnutí zastavit tento výzkum vyvolalo v roce 2001 velkou diskuzi. Zastánci výzkumu argumentovali tím, že se tak zastaví nebo citelně zpozdí výzkum, který může vést k účinné léčbě mnoha dosud nevyléčitelných lidských onemocnění, jako je diabetes, Parkinsonova choroba, úrazy mozku a míchy, Alzheimerova choroba apod. Nezralé embryonální kmenové buňky mají totiž zcela mimořádné schopnosti přetvořit se v jakýkoli typ tělních buněk – a tak badatelé věří, že by vypěstované a upravené buňky mohly jednou fungovat jako náhrada za poškozené, zničené či špatně fungující buňky a tkáně. Že mají pravdu, dokazují první experimenty na zvířatech.   
Kritici naproti tomu oponují, že výzkum embryonálních kmenových buněk znamená likvidaci budoucího života. Z lidských embryí jsou při něm vyjímána buněčná jádra a embrya jsou přitom zničena. 
Když Bushova administrativa zastavila výzkum financovaný státem, existovalo již 21 embryonálních buněčných linií. Během posledních osmi let vznikly další stovky linií embryonálních buněk za peníze soukromých fondů. A mnoho z nich mělo podle biologa Francise Collinse, ředitele Amerického národního ústavu zdraví (NIH)  daleko vhodnější  vlastnosti z hlediska výzkumných účelů, než původní linie schválené ještě prezidentem Busem, ty navíc byly již opakovaným dělením a postupnou kontaminací znehodnoceny.

Zelená pro výzkum 
Když nastoupil do funkce prezidenta Barack Obama, slíbil mimo jiné i podporu výzkumu embryonálních kmenových buněk. Nový prezident si naopak od tohoto výzkumu slibuje mnohé objevy a věří, že Amerika osmileté zpoždění v této oblasti bádání brzy dožene a posune se na vedoucí místo na světě. A svůj slib splnil: S nově vytvořenými liniemi embryonálních kmenových buněk již mohou od nynějška pracovat veškeré vědecké týmy, jejichž výzkum financuje Americký národní ústav zdraví (NIH).
„Nově vytvořené linie budou k dispozici všem vědcům a zcela jistě to urychlí poznání v této oblasti vývojové biologie,“ vysvětlil Francis Collins a dodal, že tyto kmenové buňky byly získány z darovaných embryí podle schváleného etického postupu a že všechny schválené buněčné linie pocházejí z nadbytečných zárodků vzniklých při oplodnění in vitro, které by byly tak jako tak zničeny. „Dárci nám dali povolení, abychom je využili pro výzkum,“ doplnil Collins.

„Vědci čekali na tuto zprávu se zatajeným dechem,“ reagoval na tuto zprávu George Daley z Dětské nemocnice v Bostonu. Ve zdejších laboratořích vyvinuli jedenáct ze třinácti nových linií, další dvě linie embryonálních kmenových buněk vytvořili vědci z Rockefellerovy univerzity v New Yorku.
Nyní stojí v řadě na schválení NIH dalších 96 lidských embryonálních buněčných linií.
NIH v čele s Collinsem však bude usilovat o to, aby  mohli státem placení vědci nejen používat tyto linie, ale aby mohli sami další vytvářet – to zatím zákon stále ještě neumožňuje.
Na nové linie embryonálních kmenových buněk nyní nedočkavě čekají američtí vědci, kteří zkoumají, zda by tyto kmenové buňky nemohly nahradit původní tkáň srdečního svalu, zničeného při infarktu. Dalším velmi ostře sledovaným výzkumem je přeměna embryonálních kmenových buněk v neurologické kmenové buňky a neurony, které by bylo možné použít pro léčbu pacientů po úrazu míchy. 
„Část vědecké komunity se nemohla osm let věnovat nadějnému výzkumu. Je úžasné, že teď můžeme říci, že jejich frustrace skončila, dodal Francis Collins.

Náhodný objev genetické mutace, která způsobuje enormní tloušťku u myší, ale která zároveň chrání jejich organismus před rozvojem diabetu 2. typu, nabízí vědcům z bostonské Lékařské fakulty nový pohled na buněčný mechanismus, vedoucí k rozvoji cukrovky druhého typu. Doktor Gerald Denis se svými kolegy oznámil svůj nový objev v nejnovějším vydání časopisu Biochemical Journal.
 
Knokautovaný gen
Vědci zkoumali v laboratoři gen, nazývaný Brd2, který dosud nebyl nijak spojován s vlivem na hospodaření těla s energií. Když tento gen vědci při experimentech na myších vyřadili z provozu, neboli jej knokautovali, vedlo to u pokusných zvířat k rozvoji obezity. Kupodivu se však u myší nevyvinula zároveň i cukrovka druhého typu.
To byl velmi překvapivý výsledek, neboť u myší i u lidí většinou chronická obezita vede k cukrovce a považuje se za jasnou příčinu diabetu 2. typu - se všemi zdravotními důsledky jako jsou srdečně cévní onemocnění, poškození ledvin a nervů, osteoporóza, slepota a problémy s oběhovým systémem v dolních okončetinách, které často končí amputací.
Když myši s mutací genu Brd2 dosáhly hmotnosti, která by odpovídala zhruba 270 kilogramům u lidí (pohybu měly stejně jako normální zdravé myši), ukázalo se, že to nijak neomezuje délku jejich života – ve srovnání s normálními myšmi žily překvapivě dlouho.

Obézní, a přece zdraví
Obezita podle odhadů expertů postihne do roku 2030 na celém světě 366 milionů lidí. Asi osmdesát až devadesát procent pacientů s cukrovkou 2. typu trpí nadváhou či obezitou, což představuje zhruba desetinu populace. Proto je na výzkum obezity i cukrovky napřena pozornost stovek týmů vědců na celém světě. Všichni odborníci se shodují na tom, že je třeba lépe porozumět biologickým příčinám obezity a jejímu vlivu na cukrovku – toto poznání samozřejmě může pomoci vyvinout nové léky a způsoby léčby.
Výzkum na myších nyní zásadně doplňuje poznatky, které lékaři učinili již dříve na lidech – ví se totiž, že zhruba 20 – 30 procent obézních lidí zůstává ve velmi dobrém zdravotním stavu i přes svoji obezitu.
Dokonce je známo, že existují populace se zdravým metabolismem, které jsou obézní, a na druhou stranu i lidé, které mají metabolismus obézních lidí, a přesto si zachovávají normální hmotnost.
Doktor Denis k tomu říká: Četné stude již prokázaly, že tito lidé zřejmě mají snížený „zánětlivý profil“.

Jak chrání gen
Při zánětu určité buňky imunitního systému – zvané makrofág – způsobují inzulinovou rezistenci a cukrovky druhého typu – tento typ zánětu se totiž, jak vysvětluje Denis, typicky projevuje v souvislosti s obezitou. „Avšak přímou souvislost s cukrovkou má zánět, nikoli obezita sama. Mechanismus, který by vysvětlil, co funguje jako ochrana proti cukrovce, není dosud objasněn.
Doktor Denis dodává: „Podobně jako existuje jakási ochrana některých obézních lidí, funguje i gen Brd2. Myši, které mají tento gen nefunkční, netrpí zánětem tukové tkáně slinivky a jejich beta-buňky, které produkují inzulín a regulují hladinu cukru v krvi, nikdy neselhávají – tak jako je tomu u pacientů s cukrovkou druhého typu.“
U cukrovky druhého typu vzniká tzv. metabolický syndrom či  syndrom inzulinové rezistence – beta buňky sice jsou schopny inzulín produkovat, ale tkáně mají vůči němu sníženou citlivost.
Vědci se domnívají, že určitá mutace Brd2 může před vznikem cukrovky chránit, ale mechanismy působení této ochrany nejsou jasné. Myši s vypnutým genem Brd2 nejsou schopny vytvářet zánětlivé molekuly, které se normálně vyskytují u infekcí a rovněž se podílejí na rozvoji cukrovky – poškození genu, které brání normálnímu procesu u zánětu, však má i překvapivý příznivý účinek – chrání proti cukrovce vyvolané obezitou.
„Silný vliv genu Brd2 na tvorbu inzulínu a jeho aktivitu ukazuje, že jsme našli gen, který může být slibným cílem při hledání účinné léčby cukrovky. Víme, že příliš aktivní gen Brd2 může způsobit vznik diabetu. Gen ovlivňuje i imunitní systém, proto bychom nyní rádi zjistili, jak, a jakou roli hraje u vzniku cukrovky prvního typu.“

BBC News
www.bbc.co.uk
Daily Telegraph
www.dailytepegraph.co.uk

Sportovní výkon může člověku pomoci zbavit se kocoviny, ale nezabrání škodám, které organismu působí velké množství vypitého alkoholu.

Ve výzkumu financovaném britským ministerstvem zdravotnictví téměř jeden z pěti obyvatel Velké Británie připustil, že cvičí, aby se zbavil těžkých následků pití alkoholu.
Výzkum rovněž ukázal, že pětina dotazovaných vypije denně více než doporučené množství alkoholu – což představuje dvě sklenky vína pro ženy a o jednu víc pro muže.
Někteří lidé přísahají na to, že z kocoviny je nejlepší se pořádně vypotit a že pořádný zápřah pomůže tělu zbavit se následků nemírného pití.
V rámci vládní kampaně Poznej své hranice se nyní odborníci snaží přesvědčit lidi, že fyzická aktivita po alkoholickém večírku není všelékem – po cvičení se sice člověk skutečně může cítit lépe, ale poškození organismu v důsledku alkoholové intoxikace to nezabrání.

Játrům a mozku škodí
Četné studie stále více ukazují, že alkohol, a to i v relativně větším množství – může být prospěšný pro srdečně-cévní systém, avšak například játra či mozek jednoznačně poškozují. Konzumaci alkoholu odborníci označují za hlavní příčinu rostoucího počtu případů cirhózy a rovněž za rizikový faktor u mozkové mrtvice.
Studie YouGov, které zkoumala 2421 dospělých, ukázala, že téměř šedesát procent pijáků v Anglii pravidelně cvičí.
To je větší poměr, než výzkum zjistil u celkové populace. Avšak není to jen proto, že by tím pijáci kompenzovali vypitý alkohol – tento důvod uvádí jen jeden z pěti.
Ministr zdravotnictví Gillian Merron k tomu poznamenal: „Každý ví, že pravidelný pohyb je důležitý pro zdraví. Ale po pravdě řečeno, pokud někdo má za sebou velkou noční jízdu po barech, asi nejde hned následující den do tělocvičny.“
Škody na zdraví, které přináší pravidelné a nemírné pití však mohou působit nenápadně a plíživě – a člověk se o nich dozví, až když může být pozdě.
Profesor Ian Gilmore, předseda Královské lékařské společnosti jej doplnil: je dobře, když si lidí  uvědomují, že těžké pití jim ničí zdraví. Je dobře, když cvičí. Ale škodlivým následkům pro játra a mozek tím rozhodně nezabrání.“
Že je osvěta v Británii nutná, dokládají i následující čísla: Britská vláda dosud investovala do kampaně Poznej své hranice, která má seznámit obyvatele Británie s riziky konzumace alkoholu, šest milionů liber. Přitom za poslední tři roky se zvýšil jen počet pacientů přijatých na úrazová oddělení nemocnic v podnapilém stavu o 33 procent.

Ženy a sex: Proč se ženy milují?
Zdroj: University of Texas, Austin
http://www.utexas.edu/news/2009/09/21/complexities_female_arousal/

Studie amerických vědců odhaluje pozadí sexuálního života žen
Milují se ženy pouze z romantických nebo reprodukčních důvodů? Jen z lásky a mateřského pudu? Nová studie psychologů z Texaské univerzity v Austinu evolučního psychologa Davida M. Busse a klinické psycholožky Cindy M. Mestonové ukazuje skutečně nečekaně široký rejstřík důvodů, proč ženy přistupují k pohlavnímu styku.
Dobrovolnice, kterých se psychologové dotazovali, uváděly všechny možné důvody, od prozaického »Nudila jsem se«  či »Chtěla jsem vědět, jaké to je, než se vdám«, přes altruistické »Bylo mi ho líto« až po zlé »Chtěla jsem ho nakazit«.
„Porozumět ženskému sexu je velice důležité, ale kupodivu je předmětem bádání jen velmi zřídka,“ tvrdí David M. Buss, „naše studie každopádně velice nabourává stereotyp, že muži touží po sexu kvůli potěšení a ženy se milují pouze z lásky nebo z povinnosti.“
Se Cindy M. Mestonovou vydali nedávno na toto téma knihu – „Proč mají ženy sex: sexuální motivace žen od dobrodružství po odplatu a všechno mezitím“, která vychází z osobních výpovědí více než tisícovky žen různého vzdělání, etnického původu a náboženského přesvědčení.

Nečekané důvody
Věděli jsme, že důvody k sexu jsou u žen mnohem mnohostrannější než neustále zmiňovaná láska, fyzické potěšení a děti, uvádí Mestonová. „Ale ženy nás překvapily, jejich motivace jsou někdy skutečně nečekané. Mezi uváděnými důvody jsme našli dokonce i léčení migrény nebo pocit větší blízkosti k Bohu a, není to vtip, některé ženy provozují sex s partnerem i proto, aby například došel vyhodit odpadky.“
Oba psychologové též zjišťovali používané sexuálních taktiky a porovnávali ženy a muže: Mezi zajímavé výsledky patří třeba to, že 31 procent žen účelově vyvolávají u svého partnera žárlivost – mezi muži se k témuž přiznalo 17 procent dotázaných. Sex pouze z povinnosti uvedlo 84 procent žen, stejné důvody vedou někdy k pohlavnímu styku 64 procent mužů. Osmatřicet procent dotazovaných žen přiznalo, že „ulovily“ muže jen na krátkodobý románek, migrénu léčí sexem padesát procent (!) žen. A ženy obecně přitahují více muži s hlubokým hlasem a symetrickým tělem.
Profesorka Mestonová věří, že výsledky jejich výzkumu pomohou informovat všechny ženy a jejich partnery o tom, jaké jsou a jaká je jejich sexualita, což může vést k lepšímu porozumění mezi oběma pohlaví.

Pacienti ve vegetativním stavu nebo při minimálním vědomí nemohou mluvit, ani si neuvědomují své okolí. Ale někteří jsou schopni učení, tvrdí nová studie britských vědců.

Studie byla první svého druhu, která testovala proces učení  u pacientů s poruchami vědomí. V tomto případě se zaměřila na pacienty, kteří se nacházeli buď ve vegetativním stavu, kdy pacienti nevnímají své okolí, nereagují na podněty a nejsou schopni používat vlastní vůli, nebo se nacházeli ve stavu „minimálního vědomí,“ kdy se pacienti zčásti mohou chovat podle své vůle a případně reagovat na podněty, například sledovat zrakem pohybující se předmět nebo na požádání mrknout očima.
Vědci z Wolfsonova mozkového centra při Cambridge University zkoušeli, zda budou pacienti schopni vypěstovat si podmíněný reflex. Vyzkoušeli Pavlovovo učení, neboli klasické podmiňování, o němž se soudí, že vyžaduje stav při vědomí.
Výzkumníci sledovali u dvaadvaceti pacientů, zda jsou schopni zapamatovat si asociaci mezi pípavým zvukem a fouknutím do očí, které nutí k zamrkání.
Vědci pustili zvuk, po půl vteřině pak závan vzduchu a monitorovali svalovou aktivitu kolem očí. Pokud je osoba schopna učení, pak pravděpodobně mrkne v okamžiku, kdy uslyší zvuk, tedy ještě dříve než ucítí proud vzduchu – tím dá najevo očekávání nepříjemného dráždivého pocitu.

Reakce se dostavily
Někteří pacienti skutečně prokázali schopnost předjímat nepříjemné fouknutí vzduchu do očí. „Reakce tří pacientů byly v podstatě stejné jak reakce kontrolní skupiny normálních osob, které prošly stejným testem,“ uvedl Tristan Bekinschtein, vedoucí výzkumného týmu z Wolfsonova mozkového centra.
Dalších sedm pacientů projevilo alespoň částečnou schopnost učení – a ostatních dvanáct pacientů neprojevilo téměř žádnou schopnost reagovat.
Vědci porovnali tyto reakce ještě s druhou kontrolní skupinou pacientů, kteří se nacházela v době experimentu v úplném bezvědomí po celkové anestezi. Nikdo z této skupiny nereagoval – to ostatně vědci předpokládali.
Zajímavý poznatek z tohoto výzkumu však je, že výzkumníci  nepozorovali žádné rozdíly ve schopnosti učení mezi pacienty ve vegetativním stavu a těmi, kteří byli při tzv. minimálním vědomí.
„Z toho vyplývá, že může někdy docházet k mylným diagnózám, neboť někteří lidé, diagnostikovaní jako pacienti ve vegetativním stavu se ve skutečnosti nacházeli ve stavu minimálního vědomí,“ uvedl pro LiveScience dr.Bekinschtein. .   
Tyto výsledky podle autorů výzkumu ukázaly, že určité vědomostní testy jsou jakýmsi predikátorem a mohou pomoci lékařům diagnostikovat pacienty a zároveň napovědět, zda mají nemocní lidé šanci se znovu uzdravit nebo zda je možné, že se jejich stav zlepší.
„U většiny pacientů, kteří byli schopni se učit, se po šesti měsících nebo později se stav do určité míry zlepšil, zatímco pacienti, kteří si nevypěstovali vůbec ani náznak podmíněného reflexu, se buď zdravotní stav vůbec nezměnil, nebo se dokonce zhoršil,“ dodal Bekinschtein.

Archives of Neurology informuje o případu dvaadvacetiletého muže z Izraele, který zemřel v nemocnici na následky mnohočetných zánětlivých abscesů v mozku – několik týdnů poté, co si nechal udělat piercing do jazyka.

Zánět srdce není vyloučen
Ošetřující lékaři, kteří případ popisují, varují, že infekce se dostala z místa perforace jazyka  krevním řečištěm až do mozku.
Piercing samozřejmě mnohem častěji bývá příčinou prasklin ve sklovině zubů nebo infekcí v ústní dutině, vzácněji vede i k srdečním problémům. Lékaři totiž popisují i případy, kdy se bakteriální zánět z ústní dutiny dostal krví až k srdci a přerostl v zánět srdečních chlopní.
I přes toto riziko je však piercing v ústech stále velmi populární a podstupují je i celebrity, ve Velké Británii například Spice Girl Mel B nebo dcera princezny Anny Zara Philips.
Lékaři však varují, že by lidé myslet víc na své zdraví než na módu, zejména  v tomto případě.

Prasklé zuby
Profesor Damien Walmsley, vědecký poradce Britské stomatologické asociace uvádí: „Zubaři jsou si moc dobře vědomi, jaké problémy piercing způsobuje. V ordinacích se setkávají  s mnoha komplikacemi – od bolestivých zánětů a otoků až po naštíplý či dokonce prasklý zub. Pacienti s piercingem v ústech také často trpí parodontózou a krvácením z dásní.
Piercing vždy znamená i riziko infekce a stomatologové na něj mají již dávno zcela jasný názor: zcela se mu vyhnout.“
I studie publikovaná před časem v americkém časopise Journal of Periodontology potvrdila: při piercingu v ústech hrozí obroušení zubů, ústup dásní, parodontóza. Vědci sledovali 52 mladých lidí s činkou v jazyce. Do dvou let u poloviny z nich došlo k ústupu dásní, což může dále vést k rozvoji parodontálních chobotů, k průniku bakterií, v konečném důsledku k viklání zubů a jejich vypadávání. Do čtyř let má údajně obroušené zuby 47 procent mladistvých. Naštípnutí nebo i zlomeniny skloviny korunek zubů vznikají v důsledku nepřetržitých drobných úderů kuliček při každém pohybu jazyka. Tvrdé zubní tkáně poškozuje i neustálé nakusování do kulovitého zakončení tyčky.

I v jiných částech těla
Komplikace s piercingem není výjimkou ani v jiných částech těla. Mohou být způsobeny špatnou hygienou, nedostatečnou dezinfekcí při aplikaci, nebo lidé nedostatečně dodržují pokyny o následné péči. Výsledkem může být žloutenka.
Piercing je rovněž trnem v oku dermatologů. Známy jsou případy zánětu ochrupavice při vpichu do chrupavky ucha, které skončily trvalou deformací boltce. Četné jsou alergické reakce na materiál šperku.

Problémy u nedonošených dětí způsobuje velmi často nenormální vývoj sítnice, informují lékaři z univerzitní nemocnice ve švédské Uppsale v říjnovém vydání Archives of Ophtalmology.
Retinopatie nedonošených je označení pro patologické změny sítnice a jejích cév a objevuje  se u dětí předčasně narozených s hmotností pod 1500 gramů, jejichž zdravotní stav vyžaduje pobyt v inkubátoru. Toto poškození zůstává stále významnou příčinou dětské slepoty a poškození zraku dětí, píší autoři studie.
Během posledního desetiletí, jak připomínají, se významně posunula péče o předčasně narozené děti s extrémně nízkou porodní hmotností. Centralizovaná a intenzivní péče zachrání i extrémně nedonošené děti. Nikdo však přesně neví, jak se s tím zvýšil i výskyt retinopatie. Studie švédských vědců se nyní zaměřila právě na tento problém.
Dordi Austengová z Univerzitní nemocnice v Uppsale a kolegové z Univerzity v norském Trondheimu sledovali švédské děti narozené před 27. týdnem těhotenství v letech 2004 až 2007.  Tyto děti byly léčené obvyklými postupy, úměrně jejich poškození.
Jen 506 ze 707 předčasně narozených dětí přežilo až do doby prvního vyšetření očí. Z nich u 368 (72,7 procent) byla diagnostikována retinopatie nedonošených,  z čehož 37,9 procent trpělo mírnou formou a 34,8 s vážnou formou. Devětadevadesát dětí (19,6 procent)  prodělalo léčbu.
Jak studie ukázala, délka těhotenství se ukázala být daleko významnějším faktorem pro rozvoj retinopatie než porodní hmotnost. „Všech pět dětí narozených ve 22.  týdnu trpělo retinopatií, zatímco u dětí narozených ve 26. týdnu už to bylo jen 56 procent dětí,“ píší autoři, „každý týden těhotenství navíc snižuje nebezpečí poruchy o polovinu.“

EurekAlert!
www.eurekalert.org
University of Toronto

Nová studie ukazuje, že rodiče používají různé triky a klamou své potomky, aby ovlivnili jejich chování.

Rodiče nabádají děti, že musí být upřímné a že lhát se nemá. A přitom sami pravidelně obelhávají své děti, aby ovlivnili jejich chování a emoce, tvrdí vědci z Torontské a Kalifornské univerzity.

Když se kalifornští a torontští psychologové pustili do svého výzkumu, byli překvapeni, jak málo studií na téma rodičovských lží bylo dosud publikováno.Profesorka psychologie Gail Heymanová  z Kalifornské univerzity v San Diegu, její bývalý student Diem Luu a profesor Kang Lee z Torontské univerzity začali tento neprozkoumaný jev hlouběji studovat. Dotazovali se dobrovolníků ve Spojených státech v rámci dvou spojených studií a předmětem otázek bylo lhaní rodičů dětem. Jedno z jakého důvodu, ať už rodiče chtěli dosáhnout určitého chování dětí, nebo aby byly šťastné.

Dudlíkové víly
V první studii se badatelé dotazovali rodičů zda a proč dětem lžou. Typickou situací, jak se ukázalo, je, že říkali svým dětem, že se stane něco zlého, když nepůjdou do postele nebo nesnědí to, co mají. Jedna matka  řekla například svému malému synkovi: „Když nesníš vše, co máš na talíři, na celém obličeji ti vyrazí pupínky.“  Jiní rodiče uváděli, že si „vypomáhají“ různými nadpřirozenými bytostmi.  Jeden z dotazovaných rodičů například uvedl, že řekli dceři: „Pokud zabalíš všechny své dudlíky jako dárky, přijde dudlíková víla a daruje je dětem, které je potřebují…“ Dotazovaní také uvádějí, že to učinili s tím, že dcera bude zdravější, když se zbaví dudlíků a ještě se může na sebe cítit hrdá.“

Lež versus upřímnost
Ve druhé studii se badatelé dotazovali vysokoškolských studentů. Ptali se jich, zda si vybavují okamžiky, kdy jim rodiče lhali – a dostali se tak ke stejným výsledkům: Studenti hromadně uváděli, že zažili, jak rodiče často lžou dětem, přestože jim sami říkají, že lhát se nemá a že to není správné.
Vědci nazvali tento jev „rodičovství lhaním“.
„Jsme překvapeni, jak často se toto „rodičovství lhaním“ uplatňuje,“ uvedl Kang Lee, „náš průzkum však navíc ukázal, že dokonce i ti rodiče, kteří nejdůrazněji prosazovali u svých  dětí upřímnost, se účelovému lhaní sami ani trochu nebránili.“
Profesorka Heymanová samozřejmě připouští, že jsou okamžiky, kdy naprostá upřímnost není zcela na místě. „Říci dvouletému dítěti, že se mu nelíbí jeho obrázek, je prostě kruté,“ uvádí příklad, „avšak rodiče by měli zvážit každou situaci a přemýšlet i o jiné alternativě sdělení. Vyhýbat se přímé lži.“

Kdo lže víc?
„Děti se někdy chovají destruktivně, jsou neposlušné, mohou uškodit sami sobě,“ dodává Heymanová, „a pak je běžné, že rodiče zkoušejí najít vhodnou strategii, včetně lhaní, jak dosáhnout jejich spolupráce a obrátit je k vhodnému chování. Pokud však projdou celým dnem jen za pomocí triků, musí myslet i na dlouhodobé důsledky tohoto rozporu mezi lhaním rodičů a dosavadní důvěrou dětí v sílu upřímnosti,“ dodává Heymanová.
Badatelé rovněž zkoumali, jak často se „lžirodičovství“ vyskytuje mezi Američany asijského a evropského původu. Zjistili, že účelové lži za účelem ovlivnění chování dětí častěji používají rodiče původem z Asie. Podle vědců může být jedním z možných vysvětlení i to, že ve srovnání s rodiči euro-americkými dávají Asiaté větší důraz na výchovu dětí k respektu a poslušnosti, a tak používají všechny zbraně, aby svých výchovných cílů dosáhli.
Výzkumný tým závěry své studie publikoval v Journal of Moral Education a nyní připravuje další, mezinárodní studii, která by jev rodičovského lhaní prozkoumala do větší hloubky. Ve své nové práci chtějí rovněž pátrat po možných důsledcích klamání a lhaní. Vytváří tyto rodičovské postupy u dětí zmatek v tom, co je správné a co je špatné? Podkopává to důvěru dětí? To jsou otázky, na něž budou hledat američtí a kanadští psychologové odpověď.