Gastrický bypass jako lék na obezitu
SANQUIS č.110/2016, str. 2

Nejnovější výzkumy potvrzují, že tzv. gastrický bypass pomáhá lidem trpícím obezitou z cukrovky účinně hubnout, znovu nepřibrat a udržet si také lepší hladinu glukózy. Tato metoda se ukazuje být podstatně účinnější než cvičení a diety.


Časopis International Journal of Obesity, říjen 2016 
Zdroj:  www.scientificamerican.com
  


Mezinárodní diabetologické organizace letos v červnu podpořily směrnice, podle nichž by měli lékaři zvažovat gastrický bypass jako účinnou léčbu pro obézní pacienty trpící diabetes  – a to především pro ty, kteří mají BMI mezi 30 a 40. Výzkumy totiž potvrdily, že tato léčba pomáhá pacientům hubnout, zůstat na nově získané váze a mít lepší hladinu glukózy. Je tedy účinnější než cvičení a diety. 
Nové pokusy na myších ukazují, že by úspěch této operace mohl plynout ze změn, které působí v mozku.  Podle studie, která byla publikována v časopise International Journal of Obesity, gastrický bypass způsobuje hyperaktivitu nervových vláken, která vedou od senzorických neuronů v žaludku do laterálních parabrachiálních jader v mezimozku, jenž přijímá informace z orgánů, a dále do amygdaly, centra, které zpracovává emoce a strach.

Jak jíst

Obézní myš při operaci dostal typ bypassu, který ponechává jen malý kousek žaludku a ten propojí s tenkým střevem. Krátce po operaci vědci u myši zaregistrovali, jak nervová vlákna začala být aktivnější, což vyústilo v potřebu menších dávek potravy a větší zálibu v netučné stravě. Také se více vylučovaly hormony zodpovědné za pocit plnosti.
 Podle spoluautora studie Hans-Rudolfa Berthouda z L.S.U.´s Pennington Biomedical Center je tento jev způsobem kontaktem nestráveného jídla se stěnou tenkého střeva, které je jinak zvyklé na strávenou potravu. Vědci konstatují, podobné hormonální  úkazy lze pozorovat i na lidských pacientech, kteří projdou touto procedurou, a lze tedy předpokládat, že i v jejich mozku by se mohly odehrávat podobné aktivity (nicméně na tak vyspělé snímkování mozku zatím nemáme techniku).
„Nemocní se v podstatě znovu učí, jak jíst. Byli zvyklí na velké porce a mohli hltat, ale pokud v tomto pokračují i po operaci, je to pro ně velmi bolestivé,“ říká Berthold. Tato informace je ale jen malou částí celku, který je potřeba rozšifrovat. Předchozí studie tvrdily, že operace tohoto typu ovlivňují mimo jiné systém odměny, a tak dělají pro člověka tučné jídlo méně oblíbeným.

A co metabolismus?
 Další otázkou, jež zůstává bez odpovědi, je záhada, proč gastrický bypass nezpomalí  metabolismus jako u lidí, kteří ztratili váhu zásadními a rychlými změnami životního stylu. Jedna z předchozích studií letos ukázala, že účastníci soutěže The Biggest Loser měli zoufale pomalý metabolismus i šest let po drastické ztrátě váhy, zatímco pacienti s gastrickým bypassem mají stabilizovaný a hlavně naprosto normální metabolismus již rok po zákroku.
 Tato metoda má pochopitelně svá rizika a vedlejší účinky. Bohužel studií, které dokazují, že váhu ztracenou pomocí diety nelze udržet moc dlouhou dobu, stále přibývá, a tak Berthold a jeho tým doufají, že budou moci dále prozkoumávat výhody a nevýhody chirurgického řešení.



obsah čísla 110 ročník 2016





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA