Názor člena redakční rady profesora Pavla Pafka: Bohatství odjakživa souviselo s nadáním
Prof. MUDr. Pavel Pafko DrSc. 
SANQUIS č.39/2005, str. 80

Touto překvapivou větou začíná úvaha pana Fištejna v Sanquisu č. 37. V textu se můžeme dočíst, že „bohatý znamenalo Bohem nadaný“ a že antický člověk zkrátka pokládal bohatství a nadání za synonyma.

Nevím, jak uvažoval antický člověk, ale z pohledu moderního člověka 21. století se mi výše uvedené myšlenky nezdají správné.
Začneme-li minulostí, nemyslím si, že bohatství souviselo s nadáním. Kolik nadaných umělců zemřelo v bídě? Kde je pohřben Mozart? Jak žil Beethoven či J. S. Bach? Co mistři plátna, kteří by ovšem dnes při prodeji jediného svého obrazu prožili život v bohatství. A byli v minulosti bohatí pouze ti, kteří byli nadaní? Byli opravdu všichni Habsburkové nadaní?
Z napsaného mám dále pocit jakéhosi dělení společnosti na podnikatele a ostatní. Zvláštní je myšlenka, že podnikatel se bouří proti stavu světa, který chce změnit. Myslím, že všichni, nejen podnikatelé, se snaží svět změnit, a přitom u všech je snaha o změnu světa neoddělitelná od snahy o změnu vlastního údělu. Je to obecná lidská vlastnost.
Nemyslím, že práce dělníka je „esteticky nepřesvědčivá“. Mne osobně esteticky přesvědčí i krásně postavená zeď z cihel, a nemusí to být na hromadu naskládané špalky dřeva ve washingtonském muzeu moderního umění...
I myšlenka, že „činnost proletáře neobsahuje moment rizika, které je formou svobody“, přestože zní filozoficky, je problematická. Předně, jakákoliv lidská činnost je spojena s jistou mírou rizika. Riziko ale není formou svobody. Naopak, vztah rizika a svobody je podle mne v nepřímé úměře. Z tohoto mého pohledu je maximální svoboda spojena s minimálním rizikem, pokud si nepředstavujeme svobodu jako možnost vsadit na kterékoliv číslo v ruletě, ale o takovou svobodu, asi zejména podnikatelům, nejde.
Proč člověk potřebuje další miliony, které již nelze „ni sníst, ni vypít, ni pomilovat“, se lze dozvědět mimo jiné v Hegelově filozofii, v jeho pojednání O pánovi a rabovi. Nemusí jít o žádný „šestý smysl“.
Ale zanechme filozofie a minulosti a obraťme pozornost k přítomnosti.
Ano, máme bohaté, ale jsou to vždy ti nadaní? Respektive, pro co musí mít člověk nadání, aby byl v současné naší společnosti bohatý? Nemusel někdo ty nadané, a tedy bohaté ve školách učit? Nepotřebují být nadaní - bohatí také zdraví? Jsou ti, kteří je učí a pečují o jejich zdraví, bohatí, nebo snad nejsou talentovaní?
Doba, kdy český chirurg prof. Jedlička vybudoval mimo jiné Ústav pro postižené děti na Vyšehradě, se změnila. Bylo to jenom jeho nadání, které mu pomohlo? Dnes by pan profesor přes své nadání stěží koupil a daroval dům. Doba se změnila a talent by mu byl málo platný...
Aby mi bylo rozuměno, nemám nic proti podnikatelům. Vážím si jejich nadačních aktivit, ale i tato činnost je vlastní i jiným našim občanům, nejde tedy o nic specifického. Chci konstatovat, že bohatství s nadáním nejdou ruku v ruce. A co se týká lidí bouřících se proti stavu světa, který chtějí změnit? Nechť si každý čtenář alespoň v duchu připomene tři osobnosti, na něž tato charakteristika platí a které podstatným způsobem změnily svět. Byli to podnikatelé, či lidé bohatí?

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.,
přednosta III. chirurgické kliniky

 



obsah čísla 39 ročník 2005





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA