Ondřej Tuček, fotograf a nálezce

Jsem lovec a sběrač. Ulice, chodník, zeď, lesní cesta nebo třeba trávicí soustava kopírky, talíř se zbytky jídla, zmuchlaná mikina – poskytují spoustu radosti – postavičky, zvířátka, děje, krajiny, grafiky. Někdy zároveň i vzkazy, pocity, vzpomínky. Co nejde sebrat domů, ulovím aspoň fotoaparátem. V každém předmětu najdu i něco ze sebe, střep smyslu, něco, co potřebuji ke své kompletaci. Kdysi jsem se jednomu člověku při aktu sběru přiznal, že jsem při nálezu šťastnější než v kostele. Asi mé ustrojení potřebuje Boha hmatatelnějšího. V nálezech, jak v maminčině útrobě, je vám dobře a bláhově doufáte, že zde přečkáte až do konce svých dnů. Ale musíte zas vyjít ven, do zbytku toho, co tvoří váš život. Stejně za dalším rohem najdete další poklad.


Autíčko (zbytek cedule)
Červenec na Hané (sken lepicí vrstvy na obálce)



Adamův žal

Když láska opouští tě
až za tvůj život,
nechá tě v červencovém poli stát
a bez tebe se vrací do vsi
modli se k Adamovi

Ondřej Tuček ( báseň k snímku Červenec na Hané)

Démon se skrývá v kalhotách
Ještěrka (otisk hrnku s vodou z vodovek) 
Manhattan
Muž na nafukovací duši (ohyb papíru)


Jednoho osamělého prázdninového dne sedl K. do auta a odjel k rybníku svého dětství. Od vesnických kluků si za dvacku půjčil traktorovou duši a uprostřed vody rozjímal, co v životě posral a co dál. Upřímně řečeno ani moc dál nechtěl. Jenže musí vrátit tu traktorovou duši. 

Ondřej Tuček  (příběh ke snímku Muž na nafukovací duši)


Plavecké závody (lešenářská podlážka)
Plavení hříbat
Pouliční bototisk
Staříčci tančí na zlaté svatbě (torzo svačiny)
Stěhováci (rozklad krabičky)

 
Z úžasu nad světem vycházelo odedávna jeho zobrazování. V jeskyních prehistoričtí malíři zvířat a malé děti malující své hlavonožce naplňovali touhu lidí zachytit své vztahování k zázraku světa. Nová doba zamíchala se vším. Fotografie převzala funkci zobrazování a to, co z něj v ostatním umění zbylo, se často zdá být pokleslé či zbytečné. A přece svět neztratil nic ze své zázračnosti a my stejně jako před tisíciletími hledíme s údivem a s pomocí zobrazení bychom rádi pochopili. Je co objevovat, čas všechno mění, příroda žije, i náš pohled je jiný, jen touha zůstává: pravdivě pojmenovat to, co před námi ještě nikdo neviděl. Cesta se někdy může otvírat spíš před těmi, jejichž smysly nejsou otupeny profesionálním školením. Vidí ostře, a hle, nalézají. Civilizace vstupuje do přírody, využívá ji a zase se do ní vrací. Vznikají předměty, které prošly vírem života a do současného stavu je opracovala náhoda. Vyzdviženy a pojmenovány ožívají do nové existence. Když je rozšlápnuté dno umělohmotné lahve nazváno květem, setká se v objektu více skutečností: používaný sériový výrobek, několik fází deformace a zobecněný obraz květu. Také ze zbytků vosku ve svícnu vznikl květ. I když se jmenuje stejně, svědčí o jiných vlastnostech květů - přesvědčují ale oba, jsou krásné a zcela nečekané. Posedlost Ondřeje Tučka má svůj řád, nálezy neupravuje, svůj pohled zkušenostmi tříbí. Vznikají nové obrazy našeho mnohotvárného světa.

Václav Sokol
(text z katalogu k putovní výstavě Odpadky v nalezených souvislostech)

The Beatles (pneumošmouh na vozovce)
Třeboňské nokturno (oprysk barvy na prkně)
Velocipedista
Zemdlený Sisyfos (zmačkaný pytlík)
 
 


Ondřej Tuček byl nalezen v roce 1969 v Praze.
Vystudoval na FF UK český a ruský jazyk a literaturu. V současné době pracuje jako korektor.
Výtvarné činnosti se věnuje od středoškolských let, jako student vytvořil se spolužákem maturitní tablo nadšeně přijaté pražskou veřejností i médii (1987) – jednotliví žáci byli prezentováni jako knihy. Od 90. let vycházejí ukázky jeho literární, výtvarné a fotografické tvorby ve sbornících, literárních časopisech, tisku, rozhlase a televizi i knižně. V roce 1994 uspořádal bytovou výstavu nálezů „Žijí mezi námi“.
První samostatnou veřejnou výstavou byla v letech 2000/2001 putovní výstava objektů-nálezů „ODPADKY v nalezených souvislostech“ (Dobřichovice, Praha – Klub V Jelení, Telč, Český Krumlov, Ledeč n. Sázavou).
V letech 2002/2003 následovala putovní výstava objektů-nálezů-krajin „Vody domy hory doly“ (Praha – Klub V Jelení, Říčany u Prahy, Filosofická fakulta UK).
V roce 2010 se účastnil dobročinné aukce v Klubu V Jelení, v roce 2011 vystavoval na mezinárodní výstavě TINA B na téma „art-eco-bio“ se „zvířátkovým“ modelem pražské ZOO. V roce 2012 se účastnil Salonu výtvarníků Prahy 8. Na jaře 2014 představil svou fotografickou tvorbu v pražském Café v Lese („Pareidolie“), v létě téhož roku se zúčastnil kolektivní soutěžní výstavy „Samorosti“ v NoD – Roxy.







poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA